Rooney: Jednou chci být manažerem Evertonu

Wayne Rooney v obsáhlém rozhovoru pro deník The Telegraph prozradil, že by v budoucnu rád usedl na lavičku Evertonu. Ještě předtím ale jako hráč touží pomoci klubu k posunu do vyšších pater tabulky.

„Co se týče mé budoucnosti, ze všeho nejvíc se chci stát manažerem,“zahájil rozhovor 32letý Rooney, „po konci kariéry fotbalisty bych rád zůstal v Evertonu v roli trenéra a rovněž doufám, že jednoho dne povýším do funkce manažera klubu. Chci se ubírat tímto směrem, na druhou stranu nebudu nic lámat přes koleno, a pokud tak uvidím, že jsem uvízl ve slepé uličce, poohlédnu se po něčem jiném.

Jsem však odhodlán stát se manažerem.

Od následující sezóny se plánuji podílet na tréninkových jednotkách výběru Evertonu U14. Bylo by dobré získat všechny potřebné trenérské licence, než ukončím kariéru fotbalisty, abych poté plynule přešel k trénování.“

Rooney debutoval v Evertonu už jako šestnáctiletý. O dva roky později coby obrovský talent anglického fotbalu přestoupil do Manchesteru United, v jehož službách se z talentovaného hocha vypracoval v legendu anglického fotbalu. Do mateřského celku se vrátil na začátku loňského léta. „Po celou dobu jsem věděl, že se jednoho dne vrátím. Během posledních dvou, tří let jsem spolu s mým nejstarším synem pravidelně navštěvoval zápasy na Goodison Parku. Přál jsem si, aby mě moje děti viděly hrát v dresu Evertonu. Přišlo mi to jednoduše přirozené.

Pochopitelně jsem dostal i jiné nabídky – zejména ze zahraničí – mému agentovi jsem ale poručil: ‚Everton je jediné místo, kde hodlám pokračovat. Zařiď, aby se přestup upekl.‘

Navždy budu vděčný Billu Kenwrightovi, Ronaldu Koemanovi a všem ostatním v klubu, kteří mi pomohli k návratu.“

Vysněný návrat ovšem Rooneymu zhořkl, letošní sezóna Toffees se zařadí mezi nevydařené. „Musíme změnit naše myšlení. Letos ještě můžeme skončit na sedmé příčce, to je reálný cíl. Abychom v současné chvíli mohli uvažovat o elitní šestce, nutností toho je, že jeden z top týmů bude mít špatnou sezónu, a naopak my jednu z nejlepších možných. To je třeba změnit.

V předsezónních ambicích se nemůžeme držet zpátky vyjádřeními jako: ‚Cílíme na sedmé místo, protože je těžké prorazit do elitní šestky.‘

Nakupujeme hráče, jelikož chceme být v elitní čtyřce. Everton je velký fotbalový klub a tomu by měly odpovídat ambice. V příštích letech nás budou hnát kupředu přesně takovéto vysoké ambice, k jejichž naplnění nám pomohou správní lidé, které klub přivede.

Zápas s Leicesterem znamenal velké vítězství. Pokud máte na kontě 28 bodů, může se zdát, že jste poměrně v bezpečí od sestupu, pravda je ovšem jiná. Stačí málo a spadnete do záchranářských bojů. Viděl jsem to u mnoha mužstev. Před Leicesterem jsme nevyhráli v sedmi zápasech, tři body z tohoto zápasu nám dodaly trochu klidu, od čehož se lze odrazit. I přes utkání na Arsenalu si myslím, že stále můžeme skončit na sedmé příčce. To musí být naš cíl pro zbytek sezóny.“

S pokročilejším věkem se Rooney stáhl z útoku do středu pole a novou roli vítá. „Tušil jsem, že ke konci kariéry se přesunu do zálohy. I proto jsem si v posledních letech při trénincích více všímal Paula Scholese a analyzoval hru Xabiho Alonsa a Toniho Kroose. Tyto hráče nevidíte během utkání sprintovat nahoru-dolů. Jsou to hráči, kteří kontrolují tempo utkání.

Staženější pozice mi sedí. Jsem častěji na míči a kolem mě je více běhavějších spoluhráčů. Umím dostat tým do hry a rozdávat dobré míče. Z osobního hlediska vím, že mohu dávat více branek, klidně 15 za sezónu. Nikdy jsem ale nebyl hráčem, jehož uspokojily osobní statistiky. Pokud se nedaří týmu, nebudu spokojený s vlastními výkony.“