Sigurdsson – neprávem zpochybňovaný tahoun

Týden stará výhra 2:0 s londýnskou Chelsea tak trochu reflektovala letošní sezónu Evertonu. Znepokojující první poločas, v němž soupeř dominoval, vystřídala velice vydařená druhá část zápasu, což vyvolává logickou otázku: „Proč Toffees nehrají podobně dobře celý čas?“

Předlohou tohoto článku se stala analýza novináře Toma Clarka z tradičního britského deníku The Times. Clarke se ve svém pravidelném sloupku tentokrát zaměřil na vliv Gylfiho Sigurdssona na hru Evertonu, který v letošní sezóně zaostává za očekáváním a sedm kol před koncem ročníku se nachází až na 11. příčce tabulky.

Střely a standardky – a co dále?

Marco Silva, jenž ve funkci manažera Evertonu působí už téměř deset měsíců, i přes neustálé hledání optimálního složení útoku pravidelně vybírá jedno jméno. Gylfi Sigurdsson představuje po brankáři Pickfordovi druhého nejvytěžovanějšího hráče Evertonu v aktuálním ligovém ročníku.

Vysoký počet Sigurdssonových startů v základní sestavě a odehraných minut je ve značném kontrastu s neustálou rotací ostatních útočných hráčů. Na třech pozicích se pravidelně střídají Bernard, Dominic Calvert-Lewin, Ademola Lookman, Cenk Tosun a Theo Walcott. Stálejšímu místu v úvodní jedenáctce se kromě Sigurdssona těší už pouze Richarlison, jehož statistiky ale snižuje třízápasová stopka za vyloučení z úvodu sezóny.

Na hrotu útoku bojují o pozici prvního útočníka Calvert Lewin a Tosun, přičemž se zdá, že úspěšnější bude prvně jmenovaný, a na křídlech většinou zabírá první místo právě Richarlison a o druhé se rozhoduje mezi Bernardem, Lookmanem a Walcottem. Obsazení jednoho postu je ale v drtivé většině případů předem dané – pozici čísla 10 má rezervovanou Gylfi Sigurdsson.

Zkušený záložník přestoupil do Evertonu v létě 2017 ze Swansea City za rekordní sumu v historii Evertonu, ta se při naplnění bonusových klauzulí může navýšit o pět milionů až na 45 milionů liber. Toffees ale během stejného přestupového období paradoxně angažovali další dva hráče, kteří se rovněž cítí nejkomfortněji na podhrotové pozici a kteří klub stáli značné peníze. Z Manchesteru United se vrátil na Goodison Park Wayne Rooney a z Ajaxu dorazil Davy Klaassen.

Experiment se třemi tvůrci hry v jedné jedenáctce ovšem nevyšel a v Evertonu po roce zůstal jenom Sigurdsson.

Proč se tedy Sigurdsson stal tak důležitým hráčem?

V letošní sezóně se s Richarlisonem dělí o primát nejlepší střelce týmu s 12 ligovými brankami, a nepočítají-li se pokutové kopy (Islanďan neproměnil tři penalty z posledních pěti zahrávaných, předtím ale skóroval z bílého puntíku šestkrát v řadě), 29letý rodák z Reykjavíku je bezesporu velmi dobrým zakončovatelem.

Jak ukazuje tabulka níže, mezi všemi záložníky letošní ligové sezóny zaujímá druhé místo v počtu celkových střel i střel na bránu.

Sigurdsson rovněž vyniká v dovednosti vytváření šancí. V probíhajícím ligovém ročníku jich pro své spoluhráče připravil 53, v Evertonu ho v této statistice poráží pouze levý obránce Lucas Digne s 55 vytvořenými šancemi.

V konkurenci všech záložníků Premier League je potom Sigurdsson na šesté příčce, přičemž hned 26 šancí připravil kopy ze standardních situací.

Při zkoumání dalších statistik důležitých pro ofenzivní hráče, jako jsou asistence, dotyky s míčem a presink (respektive získávání míčů) nicméně Sigurdssona najdeme mimo 20 nejlepších ligových záložníků.

Rychlé zhodnocení Sigurdsonovy hry by tak mohlo znít takto: fotbalista s výbornou střelou ze střední a delší vzdálenosti, s efektivním zahráváním standardních situací i rohů a s nadprůměrným výběrem místa.

Je však neuvážené posuzovat hráče výlučně na základě statistických údajů a bez dalšího kontextu. Coby důkaz poslouží Sigurdssonovo představení ve zmíněném vítězném utkání s Chelsea ze samého úvodu článku.

Co nám statistiky neřeknou

Následující obrázek zachycuje největší šanci Toffees z utrápeného prvního poločasu.

Siggurdson, dostávajíce své pověsti, ideálně zahraným trestným kopem vybídl ke skórování Calverta-Lewina, který nakonec hlavičkoval nad bránu. Důležitý moment se ale odehrál už před samotnou standardní situací, jak ukazuje obrázek níže.

Ross Barkley nedokázal utlumit skákající balon a po nepovedeném dotyku mu odskočil do vzduchu. Sigurdsson rychle zareagoval a v okamžiku sekundy se rozhodl pro chytré řešení. Nesnažil se zpracovat míč, nýbrž ho nezištně posunul k Richarlisonovi, který využil svého zrychlení na prvních metrech, z čehož pramenil faul Marcose Alonsa a výše načrtnutý trestný kop.

Ve druhém poločase byl Sigurdsson více zapojen do utkání a výkon Evertonu se rázem zlepšil. Evertonské číslo 10 hrálo důležitou roli už při úvodní brance ve 49. minutě.

Nejefektivnější cesta ke zdolání tohtoroční Chelsea vede přes dominanci nad Jorginhem, středobodem celého herního systému Londýňanů. A to Sigurdssonovi podařilo. Poprvé nachytal Itala v nedbalkách při bránění, když se od něho odpoutal a přihrávkou do volného prostoru vyzval ke sprintu Seamuse Colemana.

Jorginho nedostoupil Sigurdssona, který poskytnutého času a místa a vybídl Colemana k sprinterskému souboji s Alonsem. V něm pravý obránce Toffees triumfoval a v dalším postup na bránu ho zastavil až stoper Luiz. I tak ale Everton dostal příležitost rohového kopu, z něhož po Sigurdssonově centru brankář Kepa vyrazil hlavičku Calverta-Lewina pouze před sebe a ve skrumáži se nejhbitěji zorientoval Richarlison, jenž otevřel skóre duelu.

Sigurdssonova další úspěšná akce na sebe nenechala dlouho. Calvert-Lewin odtáhl stopera Rüdigera až k postranní lajně, a tak vznikla mezera ve středu obrany Chelsea. Defenzivě hostů navíc nepomohl ani Jorginho, opět nebránil Sigurdssona dostatečně těsně.

Dobíhající Jorginho se svou chybu snažil napravit skluzem, Sigurdsson však tento záměr vystihl, tělem si dobře pokryl míč a otočkou se Jorginha zbavil.

Sigurdsson se posléze okamžite rozeběhl s míčem na noze vstříc nezkoordinované obraně Chelsea a přihrávkou doleva oslovil Calverta-Lewina, aby sám pokračoval v běhu do vápna v očekávání na centr.

Centr Calverta-Lewina byl sice odvrácen, celá akce měla ale posloužit jako varování pro Jorginha a celou Chelsea, že Sigurdsson začíná dirigovat hru a musí být bráněn zodpovědněji, či dokonce až zdvojován.

Jenže hosté varování ignorovali a Sigurdssonův výkon narůstal s přibývajícími minutami. Po přijetí autového vhazování Colemana si dokonce dovolil technickou finesu.

Jorginho opět nedostoupil Sigurdssona, který patičkou posunul míč na vhodně nabíhajícího Colemana, jenž byl zastaven na hranici pokutového území. Uvolněného míče se ale zmocnil Richarlison a vybojoval penaltu. K pokutovému kopu se postavil Sigurdsson a z dorážky pečetil výhru Evertonu.

Poslední obrázek zachycuje Sigurdssona na počátku další šance Toffees.

Po převzetí přihrávky od Calverta-Lewina “českou uličkou“ vypracoval ideální příležitost ke skórování pro Walcotta, jehož střela byla chycena.

Správně využívaný Sigurdsson klíčem k úspěchu

Výše zachycené fragmenty dokazují, že Sigurdsson je mozkem ofenzivních akcí Evertonu. Svou silou v osobních soubojích, technickou zdatností a citem pro přihrávku vytváří šance pro své spoluhráčem nejen ze standardních situací, nýbrž také z plynoucí hry. Na obou brankách se podílel lvím podílem, aniž by přitom rozšířil své statistiky vytvořených šancí.

Žebříčku hráčů s nejvíce vytvořenými šancemi v Premier League od srpna 2016 vévodí pětice Christian Eriksen (257), Kevin De Bruyne (230), Mesut Özil (218), David Silva (202) a Sigurdsson (171).

Tento údaj neznamená, že Sigurdsson je stejně dobrý fotbalista jako Eriksen nebo De Bruyne. Potvrzuje ale jeho schopnosti.

Sigurdssonův akční rádius není možná tak obrovský, jak by si manažer Silva představoval od svého ideálního tvůrce hry. Sigurdsson není ani hráčem, který sám dokáže obejít několikrát soupeřů a zkompletovat perfektní individuální akci. Na druhou stranu při aktivní hře svých spoluhráčů, kdy nabíhají do volných prostorů, a tudíž rozevírají obranu protivníka, dokáže být klíčovým mužem, který nasměřuje své mužstvo k vítězství i proti silnému oponentovi, jako je londýnská Chelsea.

Odpověď na otázku z úvodu článku, proč Toffees konstantě nepředvádí dobré výkony, může tak být až překvapivě prostá: jestliže Everton disponuje ve svém středu hráčem jako je Gylfi Sigurdsson, jenž se momentálně nachází na vrcholu své kariéry a má dostatečné kvality, ať už sám rozhodovat zápasy vstřelenými brankami, či opakovaně vytvářet gólové šance pro spoluhráče, Everton se nesmí bát hrát aktivní fotbal. Se Sigurdssonem v týmu jsou Toffees silnější v ofenzivě než v defenzivě. Nemluvě o potenciálu, který skrývají útoční hráči (Richarlison, Bernard, Calvert-Lewin, Lookman).