Legenda: Colin Harvey

„Jak byste chtěl, aby si vás lidé pamatovali?“ „Že jsem hrál za Everton a že jsem byl Evertonian.“

V historii klubu existují památné debuty. Třeba Paul Bracewell poprvé nastoupil za klub v Poháru Charity proti RS. Francis Jeffers poprvé přetáhl modrý dres přes hlavu na Old Trafford a poprvé v základní sestavě byl na Anfield Road. Ale asi nic nemá na první start Colina Harveyho za áčko. V 18 na San Siru! Jimmy Gabriel byl totiž zraněný a manažer Harry Catterick posunul na jeho místo Dennise Stevense. A právě na jeho místě (tedy spojky) Harvey debutoval. Inter zvládl v prvním utkání na Goodison Parku remizovat, doma si postup zajistil brankou Jaira ze začátku druhého poločasu. Nakonec vyhrál celý ročník, když ve finále porazil Benficu Lisabon na stejném stadionu brankou stejného střelce.

Ale zpět k úplným začátkům. Eric Idle ve filmu o Rutles prohlásil: „He was born in Liverpool, grew up in Liverpool, lives in Liverpool and of course he supports Everton“. A sedí to zcela přesně právě na „bílého Pelého“. Prošel mládežnickými výběry, stával během nejhoršího období v historii klubu (první polovina 50. let 20. století) v Boys´Pen a časem začal herně své vrstevníky převyšovat. Co ho od nich tedy kvalitativně oddělovalo?Rychlost, výdrž, skvělý první dotek. Hrál na pozici šestky. „Dostal se na vrchol, protože si přidával. Vždy zůstal po konci tréninku další půlhodinu“, vzpomíná Terry Darracott, jeho spoluhráč a později šéf skautingu klubu.

Další spoluhráč, Alex Young, chválil jeho odhodlání – aby Harvey neskončil v nižších soutěžích, tak musel přibrat a zrychlit. „Stal se z něj skvělý fotbalista – expert na přesné a nápadité přihrávky. Přihraj a běž – to byl on. Nesobecký, odvážný a velmi dovedný.“ Ze začátku ale nebyl oblíbencem fanoušků, jako spojka a křídlo byl před brankou ukvapený a celkem často své šance neproměňoval. Catterick ho tedy posunul dozadu – a tam se našel.

V sezóně 1965-66 už pravidelně hrával v základní sestavě a právě jeho branka rozhodla nervózní a vyrovnané semifinále Anglického poháru s Manchesterem United na hřišti Boltonu. Když Everton slavně otočil finále proti Sheffieldu Wednesday (životní zápas Mika Trebilcocka), tak si došel do lóže fotbalového svatostánku ve Wembley pro zlatou medaili za vítězství v Anglickém poháru. V 21 …

V dalších dvou letech sestavil Catterick „Svatou trojici“. Nejdřív se mu podařilo koupit čerstvého mistra světa, tedy Alana Balla. Výkony Evertonu šly nahoru, stejně jako tabulkové umístění, z jedenáctého místa bylo šesté. Ale teprve příchod Howarda Kendalla z Prestonu dokončil dílo. I legenda Manchesteru United George Best prohlásil, že bylo potěšení na ně koukat. Přitom každý z nich byl typově jiný. Kendallovy skluzy dosahovaly kvalit vskutku pluskalovských, Harvey byl rozehrávačem téhle trojice a Ball vepředu měl na starost gól dát či na něj přihrát.

Výsledkem byla tabulková stabilizace a postup do finále Anglického poháru. Tam ale WBA brankou Aistla ze začátku prodloužení vyhrál. To se již v Evertonu začal prosazovat hroťák Joe Royle. I v sezóně 1968-69 pokračoval vzestup klubu, v lize skončil třetí a v semifinále Anglického poháru ho vyřadil Manchester City, pozdější to vítěz. Takové výkony nemohla přehlédnout reprezentace, a tak se v roce 1969 zúčastnil s áčkem turné po Jižní Americe, to už hrál za juniorský výběr do 23 let. Na hřiště ale nevběhl, nakonec odehrál v národním dresu pouze jeden zápas – a to v kvalifikaci na Euro 1972 na Maltě.

Ale zpět ke klubové kariéře. Sezóna 1969-1970 skončila pro klub slavně – výhrou v lize. Titul byl získán domácím vítězstvím nad WBA 2:0, přičemž Harvey při první brance ukázal Anglii, čemu se několik let zpátky říkalo v Československu „Masopustův slalom“. To byla celkem satisfakce, musel kvůli infekci v oku vynechat v sezóně dva měsíce, naštěstí léčba zabrala. A když získal Everton Pohár Charity výhrou 2:1 nad Chelsea na jejím hřišti, tak nebylo pochyb o tom, kdo byl v téhle sezóně králem anglického fotbalu. Vzadu nebylo možné přejít přes Briana Labona, co prošlo, to pochytal spolehlivý Gordon West a vepředu se o střílení branek staral primárně Joe Royle po přihrávkách třeba právě Alana Balla. Jenže všichni víme, že z vrcholu vede cesta pouze jedním směrem.

Očekávání Evertonians ohledně „svaté trojice“ samozřejmě byla velká, v sezóně 1970/71 jim sloužilo zdraví, ale tým začal hodně prohrávat. Obhájce titulu skončil až čtrnáctý! Reakce klubu? „Ale ano, pánové z Arsenalu, prodáme Vám za těch 220 tisíc liber Alana Balla“. Harvey začal hrát kvůli zraněním čím dál tím méně. Když se Catterickův nástupce Bingham zakoukal do Martina Dobsona, tak byl prodán do Sheffieldu Wednesday za 70 tisíc liber, aby mohl na Goodison Park přijít rodák z Rishtonu za 300 tisíc. Harvey měl vleklé problémy s bokem, v Sheffieldu odehrál dva roky stylem „trénuju jen v pátek a v sobotu hraju“. Bylo jasné, že takhle to dál nemůže jít a po dvou sezónách za Sovy ukončil kariéru.

Vrátil se na Goodison Park jako trenér mladíků. Dohlížel na rozvoj například Kevina Ratcliffa nebo Garyho Stevense. Když se v roce 1981 vrátil do Evertonu Howard Kendall na pozici manažera, tak udělal z Harveyho trenéra rezervního týmu a o dva roky později dokonce povýšil na pozici jeho asistenta. Je již tradicí, že asistenti vedou trénink, Harvey si vzal na starost i rozbory u videa. O dva tituly a jeden vyhraný Anglický pohár si Kendall uvědomil, že chce zkusit štěstí v cizině. Harvey tak byl logickou volbou (jakožto následovník) na pozici manažera, ač s touto pozicí neměl zkušenosti.

„Každý v klubu Harveyho obrovsky uznával. Měl na náš úspěch pod Kendallem velký vliv.“, řekl Graeme Sharpe, další klubová legenda. Jenže v sezóně 1987-1988 skončil Everton až čtvrtý. Začalo být jasné, že je čas koupit náhrady. A tak přišel Tony Cottee, jehož přestup za 2,2 milionu liber byla cca 3 týdny britský rekord. Everton začal dobře, ale postupem času mu došel v lize dech. Hrdinové z pětaosmdesátého (ti, kteří zbyli) leštili lavičku. Povídalo se, že v šatně zuřil generační konflikt. Výsledek? Everton skončil osmý, dostal se ale do finále Anglického poháru. Tam sice proti RS dvakrát vyrovnal, ale přesto prohrál v prodloužení.

I v létě 1989 se investovalo. Byli koupeni hráči jako Whiteside nebo Keown. Opět připomínal klub vytrvalce, který přepálil start. Tentokrát ale skončil mírně výše, na šesté pozici. Začalo ale být jasné, že Harvey nezvládá kabinu a nejednotnost hráčů se stala veřejně známou. Na usmiřovací akci v čínské restauraci dokonce došlo na pěsti mezi Sheedym a Keownem. V létě 1990 požádal o přestup brankář Southall, ale nebyl puštěn. Tentokrát ale Harvey nepředvedl ani dobrý start. Když byl klub v listopadu na 18. pozici a vypadl z Ligového poháru se Sheffieldem United, tak to byla poslední kapka. Byl vyhozen… ale v klubu zůstal. Jako asistent navrátivšího se Kendalla.

Ale ani jeden s průměrným kádrem nesvedl zázraky. Everton sice nehrál o záchranu, ale stal se týmem středu tabulky. A když Kendall v prosinci 1993 rezignoval, tak tým převzal Mike Walker, který kvůli tomu opustil Norwich City. Následně Harvey opustil Everton.. Sám na těch dva a půl roku, kdy byl manažerem klubu, vzpomíná jako na nejvíc frustrující období své kariéry. „Musím to považovat za neúspěch kvůli tomu, že jsme nic nevyhráli.“

V listopadu roku 1994 kývl Sharpovi, že mu bude dělat v Oldhamu asistenta. Klubu se ale nedařilo, a tak společně odešli v březnu 1997. Kdo si myslí, že se Harvey znovu vrátil do Evertonu, tak má bod, to se psal červenec téhož roku. Pozice? Ředitel trénování mladých. S tím již měl zkušenosti z minulosti. O rok později zvedali Tony Hibbert, Francis Jeffers a Leon Osman nad hlavu pohár pro vítěze Anglického poháru mladých. A jak je ohodnotil Harvey? „Nejlepší fotbalový tým, se kterým jsem kdy pracoval“. Rozuměl zjevně i angažování mladých, právě on byl tím, kdo urychlil fotbalový růst Wayna Rooneyho, když ho nechal hrát ve 14 za tým do 19 let.

V 16 pak debutoval za áčko a jeho gól proti Arsenalu se stal klubově legendárním sekundu po svém vstřelení. Na konci téhle sezóny, 2002-2003, oznámil, že končí kariéru ve vedení klubu. Důvod? Dlouholeté problémy s bokem. Nebyla to ale tak úplně pravda, v listopadu 2007 kývl Garymu Megsonovi, že bude dělat šéfa skautů pro Bolton. A odkud se znali? Megson hrál dvě sezóny za Everton v době, kdy mladé trénoval. Ve funkci skončil v červenci 2012.

Na závěr ocituji Tonyho Cotteeho. „Colin Harvey byl muž, pro kterého byl Everton celý jeho život.“

(foto zdroj: evertonfc.com)

Manažerské statistiky podle evertonfc.com:

Hráčské statistiky podle 11v11.com: