Everton W – Manchester United W 1:1

První bodový zisk pod novým lodivodem. A také zatím asi nejlepší výkon Evertonu této sezóny.

Na Walton Hall Park se střetly dva týmy, kterým se sezóna zatím vůbec nevyvíjí dle představ. United na pátém místě letos v lize zvítězily zatím jen jednou a minulý týden ostudně remízovaly se Spurs gólem z 95. minuty.  A truchlivé letošní výkony Evertonu si zde raději nebudeme připomínat. Vasseur se v rozhovoru pro Sky Sports nechal slyšet, že zatím potřebuje tým sestavit a ozkoušet. Proto dnes k zápasu vůbec nenominoval švédské duo Björn – Anvegård jakož ani Galli. Namísto nich se v základní sestavě objevily Maier, Gauvin a Graham.  Před výkopem byl ještě položením věnců, famfárou a minutou ticha uctěn Den válečných veteránů a šlo se na věc.

První poločas

trvalo Evertonu téměř deset minut, než se dostal z klinče United do hry. Onou akcí byla nadějná křižná přihrávka Emslie, na Duggan,  kterou bohužel zblokovala Mannion. Bleskově rozehraný protiútok zaskočil naší obranu a Ella Toone bombou z 16 metrů dostala hosty do vedení – 0:1. Tempo hry bylo díky akcím United vysoké a Evertonu nezbylo než začít běhat – věc v minulých zápasech jen málo k vidění. Emslie o pět minut později zkoušel pěknou střelou z úhlu překvapit Earps v brance návštěvnic, ale mířila mimo bránu.  Hra nabrala pěkně na tempu a obě strany měly šance skóre upravit ve svůj prospěch – pro nepřesnosti ovšem marně. Zejména nanicovaté pokusy Gauvin, kterými zazdila moc pěkné akce Emslie a Graham mrzely. Do kabin se mohlo jít s vědomím, že zdaleka není vše rozhodnuté.

Druhý poločas

se zpočátku odvíjel podobně, jako ten první. Naštěstí ale jeho první desetiminutovka nekončila dalším gólem United. Pak začal Everton dost úspěšně zlobit. Zásadních chvíle utkání přišla v 76. minutě: čerstvá Simone Magill nataženou nohou zpoza bránící Thorisdottir vyšťouchla míč z nejisté náruče Earps a ten se dokutálel za brankovou čáru – 1:1. V soutěži mužů by jistě situace byla přezkoumávaná VARem, aby se stanovilo nakolik měla nebo neměla Earps merunu ve své moci. Na Walton Hall Park je jediný VAR v rychloVARné konvici v kutlochu kustoda, proto se spolehla  rozhodčí jen na své oči a asistentky. Diváci si situaci mohli opakovaně vychutnat na zpomaleném záběru. Protože úspěch dává křídla povedlo se Magill před konce utkání ještě krásně proháčkovat obranou a nahrát před bránu volné Duggan, která ovšem smutně selhala. Závěrečnou smršť United jsme přečkali bez branky, takže se po třech minutách nastaveného času mohlo slavit.

Shrnutí

V porovnání s dosavadními zápasy dnes Everton podal velmi solidní a hlavně aktivní výkon. Zdá se, že ve Vasseurových plánech má výrazné místo Kenza Dali, která dnes táhla s různou úspěšností velkou část akcí. Jean-Luc dokonce neváhal v druhé polovině zápasu stáhnout z přímého kopu dnešní kapitánku Christiansen a určit k (nepřesné) exekuci Dali.  Že Dali je dříč a schopná míč udržet a projít s ním přes soupeřky víme. Jak je tato její hyperaktivita po chuti spoluhráčkám nevíme. Přinejmenším Turner v prvním poločase si s Kenzou měla co vyříkat, předpokládám kvůli jejímu poletování po celém hřišti. A jak bude v nových pořádkách fungovat spolupráce Dali-Christiansen si také nejsem zcela jistý. Opět se i dnes potvrdilo, že Emslie se stává pro Everton klíčovou hráčkou. A gól Magill potěšil. Come on, You Blue Girls!

Poznámka

„It´s a Grand Old Team“ je jistě historicky zásadní klubový… ehm, popěvek. Ale dnes před i po zápase „…Everton boys are there…“ vysloveně tahalo za uši. Uvidíme, zda pro ženské zápasy nebude určen jiný hodnotný bojový kus.

Fotografie: Duggan, Dali, Clinton a Magill slaví (zdroj: theguardian.com)

Branky: Magil (72´) – Toone (10´)  Sestřih zápasu: YouTube

ŽK: Sevecke (58´) – Zelem (60´)

Everton (4-3-3): MacIver; Sevecke, Maier, George, Turner; Christiansen, Dali, Graham (Clinton 68´); Gauvin (Magill 68´), Duggan, Emslie.

Man United (4-2-3-1): Earps; Batile, Mannion, Thorisdottir, Blundell; Zelem, Boe Risa (Staniforth 66´); Thomas (Hanson 66´), Toone, Galton; Russo