Everton W – Arsenal W 0:3

Walton Hall Park byl včera svědkem vytvoření nového rekordu WSL: 13. vítězství Arsenalu proti Evertonu v řadě – to se žádným jiným týmům WSL dosud nepodařilo.

Ale o takové rekordy není co stát. Tedy aspoň pokud jsme na té poražené straně. Pojďme tedy na referát, ať celou tuto záležitost máme co nejrychleji za sebou. Emslie se pro zranění nedostala ani na lavičku náhradníků. Na ní se naopak posadila Turner, kterou na levé straně obrany vystřídala Pattinson. Na hrotu byla dána důvěra Duggan. Jinak byla sestava klasická. Neméně klasický byl i krátký rukáv dresu MacIver, což se jinak u brankářek příliš nevídá (Sandy k tomuto: „Sun´s out, guns out“).

První poločas

sice nešlo nazvat vyrovnanou partií, ale odolávali jsme. A to díky se skutečným nasazením hrající obraně. Bohužel směrem dopředu nám žádná naděje nekynula. Propast mezi obranným valem a zcela odřízlou Duggan byla zvící Grand Canyonu, tedy šíře asi 6-9 km. Představa, že bychom se probili vpřed protiútokem byla také lichá. Přesto poměr držení míče ještě vypadal v první půli poměrně důstojně, cca 60:40% ve prospěch Arsenalu. Naděje na úspěšný beton vzala za své těsně před poločasem. Gól Blackstenius byl ještě pro ofsajd (který nebyl) shledán neplatným. Pak ovšem Williamson našla pasem přes celou šíři hřiště na hraně ofsajdu nabíhající Foord. A ta s přehledem střelila první platnou branku zápasu – 0:1. A protože Arsenal zvítězil v posledních 21 utkáních, ve kterých vedl 1:0, bylio jasné, že ve druhém poločase půjde o hodně.

Arsenal otevřel nové tréninkové hřiště

jménem Walton Hall Park. A k němu si pronajal i naše hráčky. Aspoň tak to vypadalo v celém druhém poločase. Momenty, kdy jsme se dostali za půlku by šly spočítat na prstech tesařovy ruky. Zápas se stal bezvýhradně jednostrannou záležitostí. Šlo jen o to, kolik dalších gólů padne do naší sítě. Nakonec byly jen dva. Obětavost našich stoperek se kterou se vrhaly do střel byla obdivuhodná a uchránila nás od naprosté výsledkové blamáže. Zejména George předváděla divy udatnosti. První gól druhého poločasu střelila z neodpískaného ofsajdu Mead. Sice se chvíli zdálo, že MacIver míč zkrotí, ale nestalo se – 0:2. O dvanáct minut později Mead přihrála ve vápně čerstvě přišedší Nobbs, která bombou z první zvýšila na 0:3. O našich akcích nelze referovat, protože žádné nebyly. První a jedinou střelu na bránu jsme nakonec viděli až v 93. minutě, kdy hlavičkovala Pattinson.

Prohru realisté čekali,

ale proto nebyla o nic méně potupná. Naděje, kterou jsme živili po většinu prvního poločasu, vzala po přestávce za své. Gunners byly ve všem lepší: v technice, pohybu, důslednosti, fyzičce, rychlosti… nebylo radostné tomu přihlížet. Malou náplastí může být, že polštář náskoku deseti bodů na poslední Birmingham je definitivně dostatečný. Nesestoupíme, aspoň ne ženy a ne letos. A třeba z příštího zápasu s Tottenhamem vydolujeme aspoň bod. Ale kdo ví. Nicméně: Up the Toffees!

Fotografie: Aurora Galli, v pozadí neostrá Gabby George (ve skutečnosti je však v obraně velmi ostrá)
(zdroj: Getty Images via https://royalbluemersey.sbnation.com/)

Branky: Foord (43.), Mead (67.), Nobbs (75.)

Everton (5-4-1): MacIver; Maier, Björn, Finnigan, George, Pattinson; Graham (79. Dali), Galli, Christiansen, Bennison; Duggan (60. Magill)

Arsenal (4-3-3): Zinsberger; Maritz, Williamson, Wubben-Moy, Catley; Mead, Little (79. Iwabuchi), Wälti (87. Maanum); Blackstenius (65. McCabe), Miedema (79. Parris), Foord (65. Nobbs)

Rozhodčí: Kirsty Dowle