Preview: Arsenal – Everton
14/12/2024Fotbalista, ten tvrdej chleba má. Pokud nechce obdarovávat rodinu dárky z fanshopu rivalů, tak už musí mít nakoupeno. Vánoční večírky taky nebudou žádná divočina. A světýlka na barák abyste věšeli už po haloweenu.
A pak jsou tady fanoušci. Normálně se jako že těšíme. Jasný. Ale poslední léta to bez farmak nejde. A když se sejde los, je o stres postaráno. První, třetí, druhý, čtvrtý, pátý. Takhle jsou v tabulce naši prosincoví soupeři. Španělskou inkvizici jsme ale čekali. Ostatně, jako fanoušci Evertonu už všichni máme zkušenost s torturou a sebemrskačstvím.
Dyche přivolal bouři a odvrátil tak derby. Podobné triky nad Londýnem už ale u Ministerstva čar a kouzel neprojdou. Takže zpět k našim konvenčnějším zbraním, kterými jsou překvapení, strach, fanatická oddanost atd.
Ze soupeřova tábora
Kamarád, fanoušek Kanonýrů, s úsměvem poznamenal, že od listopadu je Arsenal opět mimo boj o titul. Při pohledu na tabulku se nám chce křičet, aby to ještě nevzdávali. Však jsme manévrem s živly připravili redshites o 3 body, alespoň tedy oddálili jejich započtení do tabulky.
Arsenal utržil pár ztrát, několik z nich bylo se soupeři, od nichž by se jeden takové podlosti nenadál. Bodově tak oproti loňsku ztrácí 7 bodů. No bože! Nic není ztraceno. Doufejme.
Mikel Arteta pro letošek vytáhl moyesovský plášť, Arsenal spíše lépe brání, než aby mačkal soupeře. Nejlepší střelci jsou Havertz a Saka s 5, to se nezdá o tolik vzdáleno McNeilovi. Snad chyběl Ødegaard, takže Artetovi se muselo vybavit, jak to bylo fajn, když trefoval z rohů lebky Cahilla, Fellainiho, Lescotta a spol. Jsou to převážně rohy, co zdobí Gunners, a tak fanoušci vymalovali na zeď trenéra standardek Nicolase Jovera.
Ale ze hry je to letos nějaké slabší. Asi není náhoda, že podobnou krizi zažívá i druhý Artetův duchovní otec. Chybět mu každopádně budou Tomiyasu, Calafiori, White a Zinchenko, což je spíše defenzíva. V týdnu se Gunners vyřádili na Monacu, speciálně o sobě dal vědět Bukayo Saka (2+1).
Arsenal má záviděníhodnou historii vytahování mladých zajíců z klobouku. Poslední jméno na seznam přibylo ve středu – Myles Lewis-Skelly. Uvidíme, jak moc se mu bude dařit, ale napadá mě jedno kočičí pořekadlo, které se sem hodí: „kdo naskočil do rychlíku příliš brzy, vystoupil si před třicítkou ve stanici Everton“.
Co nového u nás
S blížícím se převzetím se do klubu vrací naděje. Připomněli jsme si, že by se mohlo jednat o tom, co s končícími smlouvami hráčů. To je, oč tu běží – spousta nové motivace. Na druhou stranu, osmičku ohrožených tvoří 2 náhradní brankáři, 5 třicátníků a DCL.
Extra podnět má i Sean Dyche. Taky tuší, že by se měl udělat trochu víc sexy, aby nasadil Američanům brouka do hlavy. Výhra nad Wolves pomohla. Zdraví Broja a Patterson by mohli, lepší se i Chermiti. Chybí jen Garner a Iroegbunam.
Následující los je těžký, na druhou stranu na vše se dá koukat i přes poloplnou sklenici. Z těchto zápasů bychom těžko něco vytěžili kdykoliv. To, že i soupeři je hrají v nahuštěném a svátečním programu, nám může přinést zisk. V opačném případě to budou hodně grinchovské vánoce.
Jak to bylo v minulosti
Uchráníme se od závalu dalších extra negativních statistik a přejdeme k našim slavným výhrám na Emirates, příp. Highbury. Ta nejčerstvější je něco málo přes 3 a půl roku stará. Na svědomí ji má Carlo Ancelotti, který v covidovém dubnu 2021 bez mrknutí oka vymyslel výhru 0:1. Ruku k dílu přiložil Bernd Leno, když si Richarlisonův pas uklidil do sítě. Tehdy pouhá tisícovka vyvolených diváků hodně nudila. Od nás to pamatují jen Pickford, Coleman a DCL.
Předtím to bylo už hodně dávno, v lednu 1996 výhru 2:1 vystříleli Stuart a Kanchelskis. Tím jsem se dostal přes mohutnou stopu, kterou o pár let později začal vytlačovat do naší historie odchovanec Gunners – Kevin Campbell. Jak všichni víte, jeho život nečekaně vyhasl v červnu a oba kluby si jej s vděčnou vzpomínkou připomenou před dnešním zápasem.
Dakší výhru na starém Highbury si můžeme připomenout, nečekaně jsem na ni narazil na youtube. V březnu 1987 výhru 1:0 na úžasně blátivém a rozoraném hřišti vystřelil Wayne Clarke, když přehodil chybujícího Johna Lukice v brance Arsenalu. Takovou výhru, po 37 letech by to už byla čtvrtá, bral zase.
Co: Arsenal FC – Everton FC, 16. kolo Premier League
Kdy: 14. prosince 2024 od 16:00 SEČ
Kde: Emirates Stadium – Highbury House, 75 Drayton Park, Londýn N5 1BU (kapacita: 60 704)
TV: od 15:55 na stanici Canal+ Sport, komentuje Michal Micka
Rozhodčí: Craig Pawson Postranní: Eddie Smart, Con Hatzidakis Čtvrtý rozhodčí: Andrew Kitchen
VAR: Paul Tierney Asistent VAR: Dan Cook
Nějak se mi na to už fakt nechce koukat, to bude zase antifotbal z naší strany a stejně si odvezeme tři kousky… Jestli by nebylo lepší předvést teochu fotbalovosti a odjet s výsledkem 4:2 pro domácí… Ale asi ne a budeme koukat na nudu, před poločasem usnu a žena mi to přepne na něco jiného, aniž bych si všiml. Tak jako každý druhý víkend teď… Přesně takhle jsem přestal sledovat F1. 🙁
Taky nekoukám. Semifinále MS s českou účastí je víc. Už spíš?
Vzbudila mě žena v 72. jestli nejedeme radši dříve do sauny. Přestal jsem se týrat a jel jsem.
Jsem to dokoukal ze záznamu. Fakt blbý nápad. Včera jsem byl jen překvapený, že jsem stejně usnul, i když jsem o tom mluvil, dneska jsem i nasraný. Kdyby nešlo o loučení se stadionem, tak bych na zápasy koukat přestal.
Mně zápas vtáhl. Bylo jasné, jak budeme hrát, a upřímně jsem čekal, že dostaneme čtyřku. Bod z Emirates je velmi dobrý. Kdybys to sledoval živě, tak ke konci nejspíše taky slavíš každý obranný zákrok. Bavilo mně nasazení hráčů a soudržnost týmu.
Beru v potaz kvalitu soupeře. Pochopitelně nesnesu, když hrajeme pasivně proti poslednímu Southamptonu nebo Brentfordu v 10. Ale ofenzivní hru asi netrénujeme…
Já tě chápu. Ale nikdy nebudu z těch, co tleskají za odkopnutý balon a za to, že soupeře nepustíme do šestnáctky. Mě tohle prostě nebaví. Kdyby jsme se alespoň snažili o brejky, ale skoro pokaždé to bylo stejné, když už jsme dostali balon. Vytažení za polovinu, pak rychlá brzda a pojďme si to koupnout párkrát vzadu. 0 střel hovoří za vše…
Já tě chápu, ale (a teď budu fakt obhajovat Dychea? WTF) proti silnějším týmům, jako jsou Brighton, Spurs a United, jsme se taky aspoň trochu snažili hrát fotbal. Rozhodně jsme si vypracovali nějaké šance, ale naši útočníci nedokázali proměnit ani jednu. Tím, že útočíš, zároveň narušíš postavení hráčů v defenzivním bloku, což vede k chybám nebo/i volným prostorům, které kvalitní soupeř dokáže potrestat.
Takže asi tak. Dyche moc dobře ví, že z minima gól nedáme, a proto se o to proti Arsenalu ani nepokoušel, raději od první minuty betonoval na 0:0. Tím nechci říct, že naši útočníci jsou apriori dřeváci. Někteří možná ano, ale útočnou hru zkrátka nemáme nacvičenou tolik jako tu obrannou.
Super report. Musel som prečítať dvakrát. Palec.
Dychovinka.