Preview: Stoke City – Everton

Na bezmála čtyři měsíce poslední ligový výjezd přichystal Evertonu výlet do nedalekých Potteries. Na Brittania Stadium jej uvítá nepříjemný Stoke.

Bojovníci ze Stoke již mají splněno. Ošemetnou druhou sezonu v nejvyšší soutěži s přehledem zvládli, a tak ve Staffordshire již spřádají plány pro příští ročník. Zato Everton se ještě vzdávat nechce. Naivní evropské naděje ještě mužstvo nepřešly…

Hrnčířům se pomalu ale jistě daří se mezi elitou trvale usadit. Ovečky Tonyho Pulise letos potvrdily, že předloňský postup do Premiership nebyl náhodný a pohodlnou záchranu, identicky jako v předchozí sezoně, si zajistili již dlouho předem. Ostatně, letošní ročník jde z pohledu Potters s tím loňským jako přes kopírák. Tým z jednoho z nejchudších anglických měst zabral hned od začátku, ovšem s blížícím se koncem sezony jdou výkony Stoke City převážně sestupnou tendencí. Vždyť za poslední dva měsíce Potters zvítězili dvakrát – na Boleyn Ground brali těsné vítězství 1-0 a na bouřlivé domácí půdě zase začátkem dubna porazili sestoupivší Hull City. Poslední dva zápasy nemastnou neslanou formu jen potvrzují. Před čtrnácti dny Stoke doma překvapivě přenechal všechny body Boltonu a v minulém kole si Potters přijeli na Stamford Bridge pro ostudný sedmibrankový balíček. Najít tu správnou motivaci pro zbývající utkání tak Hrnčířům zřejmě činí problémy, současnou 13. příčku by ale ve Stoke ještě rozhodně chtěli vylepšit. „To, co se stalo minulý týden se nikomu nelíbilo, vůbec to nebylo o našem obvyklém charakteru,“ vrací se k prohře s Chelsea Tony Pulis. „Je ale v našich silách odrazit se zpátky, protože sezonu chceme zakončit v dobrém světle.“  Zároveň také dvaapadesátiletý Velšan vystřihl poklonu zítřejšímu soupeři. Everton dává jako zářný příklad. „Cesty Evertonu by si měli všichni všimnout a následovat ji. Sezonu sice začali špatně, ale David s týmem zase odvedl kus poctivé práce. Pokud mají zdravé mužstvo, mohou se měřit s těmi nejlepšími,“ pokračuje Pulis. „Víme, že zápas to bude těžký, protože v posledních měsících hraje Everton skvěle. Kluci ale chtějí fanouškům po dvou prohrách spravit náladu.“

Everton je na tom opačně – poslední dva zápasy skončily vítězně, ovšem namále neměli Toffees jen na Ewood Parku, ale i v neděli proti rezervě Fulhamu, nechavším své klíčové hráče odpočívat pro prioritní Evropskou ligu. Od čtvrté remízy z pěti zápasů Blues dělily jen sekundy; za tři body může Everton vděčit faulovanému Timu Cahillovi a následnému exekutorovi pokutového kopu Mikelu Artetovi. Ani vítězství ovšem Evertonu nepřineslo kýžené stáhnutí bodového manka na sedmou příčku. Soupeři totiž nezaváhali, a tak jsou dvě kola před koncem šance šance na účast v Evropské lize takřka nulové. Na Britannia Stadium však Blues jednou s jasným úmyslem zvítězit, ačkoliv je čeká jeden z nejobtížnějších výjezdů z celé sezony. „Potřebujeme body a mohli bychom také zahrát lépe jako proti Fulhamu. Stoke je ale doma silné. Využívají dlouhých vhazování, standartek a presinku, takže jsou hodně nebezpeční,“ líčí Diniyar Bilyaletdinov.

Na horké půdě Britannia Stadium se Everton prvně představil hned zkraje loňské sezony. Tehdy se Toffees ocitli již v dvoubrankovém vedení, Potters však srovnali. Atraktivní duel nakonec rozhodnul gólovou hlavičkou na 3-2 Tim Cahill. Nuda v Goodisonu naopak v loňském říjnu přinesla remízu 1-1.

Historie soupeře

Klub byl založen pod názvem Stoke Ramblers roku 1863, což z něj dělá druhý nejstarší anglický profesionální celek. Pod původním názvem hrál poměrně dlouho, změna do dnešní podoby nastala v roce 1878, kdy se zároveň přestěhoval na svůj původní stánek Victoria Ground. Přesně o deset let později se Potters stali zakladateli Football League. První sezony v nově zformované soutěži ovšem nedopadly dobře; v obou úvodních ročnících Stoke skončil na chvostu tabulky. První světová válka sice znamenala přerušení fotbalového dění, nicméně Potters nezaháleli a po čtyři válečné roky byli stejně jako Everton, účastníky neligové Lancashire Primary and Secondary League.

Rok 1930 si všichni Stokies spojují s jediným – tohoto roku nastoupil v prvním zápase za Stoke největší klubová legenda, a zároveň jedna z největších osobností anglické kopané, Sir Stanley Matthews. Ani přesto však klub nedosahoval žádných úspěchů, a u toho zůstalo až do vypuknutí světového válečného konfliktu číslo 2. Po jeho skončení Stoke sahal po velkém úspěchu. V sezoně 1946/47 mu totiž ligový titul jen o vlásek unikl, získal jej Liverpool. Po skončení sezony odešel do Blackpoolu Matthews a v následujícím ročníku Potters neunikli sestupu.

Jako vysvobození z černých dob dorazil na Britannia Stadium manažer Tony „Waddo“ Waddington, ikona klubu a muž, který s klubem vyhrál jedinou cennou trofej v historii. Potters se pod jeho rukou postupně zvedali a nemálokdy se jim podařilo dosáhnout solidního ligového umístění. Zásadní zlom přišel roku 1972, kdy Stoke porazil ve finále Ligového poháru favorizovanou Chelsea 2-1, což je doposud největší úspěch klubové historie. Rokem 1976  ale nastal dlouhý útrum. V lednu 76´ řádila nad Staffordshirem vichřice, která byla natolik silná, že odnesla střechu tribuny Butler Stand. Pro jakýkoliv jiný klub jistě nepříjemná, avšak řešitelná věc. Ne tak pro Stoke. Klubové vedení totiž jaksi pozapomnělo tribunu pojistit. Náklady spojené s náhradami škod tak způsobily znovu bouři, ale tentokrát v klubové pokladně. Opravy Stoke stály 250,000 liber, což celek uvrhlo do značných finančních potíží. Jedinou možností jak zvládnout nastálou situaci, byl prodej nejlepších hráčů. Z Victoria Ground tak odešli osobnosti jako Alan Hudson, Mike Pejic, či Jimmy Greenhoff. Značně oslabený tým rok po nešťastné události, sestoupil o soutěž níž.

V nižších ligách našel Stoke pro dlouhé nadcházející sezony svůj nový domov. Na konci 80. let na tom Potters byli tak bídně, že sestoupili až do Third Division. Frustraci si klub i fanoušci zčásti vynahradili ziskem Football League Trophy v roce 1992. V další sezoně se Hrnčíři probojovali zpět do druhé nejvyšší soutěže, kde se dokázali stabilizovat a ke konci tisíciletí byl klub připraven vstoupit do své nové éry. Po 120 letech totiž Stoke opustil stařičký Victoria Ground a nový domov našel na novém Britannia Stadium s kapacitou 27,500 diváků. O dva roky později přišlo do Potteries psát novou kapitolu klubových dějin jisté islandské konsorcium, které se stalo novými majiteli klubu. Severští investoři si přivedli mimojiné svého člověka – bývalého trenéra islandské reprezentace, Gudjona Thodarsona, který sice zpočátku čelil u Stokies velké kritice, nakonec si ale manažera přece jen oblíbili. Podařilo se mu totiž znovu Stoke vytáhnout ze třetí ligy, kam mezitím opět spadnul. V Championship se Stoke již pod vedením Tonyho Pulise dokázal probojovat mezi lepší celky a pod Pulisovým vedením Stoke po bezmála třiceti letech znovu ochutnává účast mezi elitní dvacítkou anglického fotbalu.

Zápasová fakta

Ve vzájemných duelech nepoznal Everton porážku v deseti zápasech ve všech soutěžích; tedy ve dvou ligových a dvou pohárových kláních. Poslední vítězství Potters nad Evertonem je tak pěkně zaprášené. Jedná se o datum 27. prosince 1982, kdy Toffees na původním stánku Stoke Victoria Ground, prohráli 0-1. V případě vítězství se pak Everton stane teprve třetím mančaftem, který dokázal vyhrát oba zápasy na Brittania Stadium od návratu Stoke City do nejvyšší soutěže. Doposud se to povedlo jen Chelsea a Manchesteru United.

Potters prohráli tři z pěti posledních domácích zápasů, což napovídá, že domácí prostředí již Stoke neposkytuje takovou oporu jako v nedávných časech. Na Britannia Stadium dokonce prohráli dvakrát více zápasů a inkasovali třikrát více branek než ve shodném období loňské sezony.

Pokud Toffees neprohrají, vyrovnají desetizápasovou hranici neporazitelnosti stanovenou mezi dubnem až zářím 2006. Dosáhnout navíc Everton může stejného bodového zisku jako loni, tedy 63 bodů, které loni stačily k obsazení pátého místa. Povede se to však pouze v případě, že zbývající dva zápasy vyhraje.

Vzájemná bilance

• Celkově:                                                     30-29-57
• V Premiership:                                             0-1-1
• Na Britannia Stadium (resp. Victoria Ground)  22-17-20

Absence

V bráně Stoke City se určitě neobjeví Thomas Sörensen, jenž si v posledním zápase vykloubil rameno. Nejistá je pak účast Salifa Diaa a Ricarda Fullera.

Po kratší pauze se v nominaci znovu objevuje Leon Osman a Jack Rodwell, kteří měli potíže s kolenem respektive s podkolenní šlachou. Na marodce zůstává John Heitinga spolu s Marouane Fellainim a Danem Goslingem.

Stoke City: Begović, Simonsen, Higginbotham, Huth, Abdoulaye Faye, Shawcross, Collins, Delap, Whitehead, Whelan, Pugh, Wilkinson, Lawrence, Etherington, Kitson, Tuncay, Beattie

Everton: Howard, Turner, Hibbert, Jagielka, Yobo, Senderos, Distin, Baines, Bilyaletdinov, Neville, Arteta, Pienaar, Cahill, Rodwell, Osman, Baxter, Wallace, Anichebe, Yakubu, Saha

• Kdy: 1.5. 16:00 SEČ
• Kde: Britannia Stadium
• Rozhodčí: Howard Webb