Shane: Jsem rád, že žiju

28/05/2010 0 Od Meňa

Má za sebou nejhorší chvíle svého života, ale žije. Přesně takhle je na tom Shane Duffy, vděčící za záchranu svého života bleskurychlé pomoci doktorů.

Nechybělo mnoho a v pouhých osmnácti letech, nejenže mohl nadějný stoper seknout s fotbalovou kariérou, přijít mohlo vůbec to nejhorší. Na první pohled nevinně se jevící střet s amatérským irským brankářem Adrianem Walshem měl za následek masivní ztrátu krve, a právě úbytek životodárné tekutiny mohl vyústit ve smrt.

Duffyho mladé tělo se ale s kritickou situací za pomoci schopných lékařů vyrovnalo, a tak by nic nemělo fotbalistovi bránit v dalším rozvoji svojí kariéry. Návrat na fotbalové trávníky je ale zatím pochopitelně až na druhé koleji.

„Touto dobou minulý týden mi hlavou probíhalo, že umírám, takže si musím uvědomit, že jsem naživu, a to je teď ze všeho nejdůležitější,“ řekl Shane po dnešním opuštění dublinské nemocnice. „Především chci poděkovat lékařskému týmu, který mi zachránil život. Bez Gerryho McEnteeho, Alana Byrnea a Johna O’Byrnea bych tu teď už možná nebyl. Chci poděkovat všem v nemocnici za všechno, co udělali. Před týdnem jsem podstupoval operaci a bylo to děsivé. Musím poděkovat úplně každému. Byl to šílený týden.“

Osudný incident se Duffymu přihodil v tréninkovém zápase několik dní poté, co si odbyl premiéru v základní sestavě irského áčka proti irské U23. Jeden z tisíců běžných osobních kontaktů s brankářem měl ale nečekaně vážné důsledky. Po převezení do nemocnice lékaři diagnostikovali ztrátu 3,6 litrů krve, tedy téměř dvě třetiny zásoby v lidském těle. Vnitřní krvácení se po roztržení hepatické tepny rozšířilo do břicha.

„Vůbec nevím, co se stalo, všechno si vybavuji jen rozmazaně,“ líčí. „Probudil jsem se v pátek v noci, když už jsem byl po operaci. Tehdy mi máma s tátou řekli, že jsem minulou noc málem zemřel. Bylo to bláznivé. Všichni se ale zachovali skvěle. Ani pořádně nemůžu vyjádřit, jak jsem vděčný doktorům, sestřičkám a irské fotbalové asociaci. Jsem strašně šťastný, že jsem naživu.“

Pobyt na nemocničním lůžku Shanovi alespoň trochu zpříjemnila podpora, které se mu dostalo od spoluhráčů, manažera a samozřejmě fanoušků. Osobně se za rodákem ze severoirského Derry byl podívat trenér irské reprezentace Giovanni Trapattoni a kapitán Robbie Keane.

„Úplně jsem ztratil řeč. Nevěděl jsem, že vešli, protože jsem spal, ale když jsem oba spatřil, nemohl jsem věřit svým očím. Robbie je skvělý chlap, vlastně všichni kluci. Spoluhráči z Evertonu se mnou celou dobu byli ve spojení. Všichni byli strašně podporující. Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, kolik podpory jsem dostal.“

A kdy by Shane zase rád nazul kopačky a vyběhl na pažit? „Největší bolest už ustoupila a celkově se cítím lépe. Doufám, že za dva měsíce se dokážu plně zotavit a začít trénovat. Během čtyř, pěti měsíců bych pak doufám mohl znovu hrát. Vezmu to pozvolna, jen nikam nespěchat,“ dodává Shane rozumně závěrem.