Domov, sladký domov

Potíže s hledáním stadionu, na kterém by se Everton konečně usadil, nebraly konce. Záchrana přišla v roce 1892 – Toffees se přestěhovali na svůj současný stánek – Goodison Park.

Kopaná si na ostrovech získávala stále větší a větší oblibu, stále však kolem obcházel jeden, avšak dost výrazný problém – nedostatek zápasů, které by přilákaly opravdové masy lidí. Jediným řešením bylo založit konečně soutěž, která by fotbal povýšila na další stupínek – fotbalovou ligu. Nápad se zrodil v hlavě Williama MacGregora z Aston Villy. Ten odeslal obeznámení postupně všem klubům ze severozápadu a z Midlands. Následně se v Manchesteru sešli zástupci dvanácti klubů, a to dalo vzniknout Football League. Rozložení týmů bylo spravedlivě rozloženo do oblastí – šest klubů ze severozápadu, tedy Everton, Accrington, Preston North End, Blackburn Rovers, Bolton Wanderers, Burnley a šestice ze středu Anglie – Aston Villa, Derby County, Notts County, Stoke City, West Bromwich Albion a Wolvehampton Wanderers.

Bylo jasné, že pokud chce být Everton v lize konkurencechopným týmem, musí se poohlédnout po skutečně kvalitních hráčích. K Toffees tedy přišla jména jako Johnny Hoult, Alf Milward, Edgar Chadwick, či Nick Ross, toho času jeden z nejlepších britských obránců. Milward a Chadwick zase vynikali spoluprací na levém křídle, která bylo považována za vůbec nejlepší v celé soutěži. První ligový zápas Blues se konal na Anfield Road 8. září 1888, kdy do Liverpoolu zavítal Accrington. Před desetitisícovým davem Everton zvítězil 2:1 a úspěšně tak nakročil do nové éry.

Začátkem listopadu patřilo Evertonu v tabulce třetí místo, jenomže z následujících třinácti zápasů zvítězil pouze ve čtyřech a konec sezony zakončil na 8. místě. Prvním vítězem soutěže se stal Preston, který slavil v osmnácti z dvaadvaceti zápasů. Úspěch na sebe nechal čekat dva roky. Do sezony 1890/91 Everton doslova vlétl, když zvítězil v šesti zápasech ze sedmi úvodních. Hlavním rivalem v souboji o ligový titul, byl tradičně Preston, se kterým Blues na dálku bojovali až do posledních kol. Rozhodnutí přišlo až na samotném konci sezony. Toffees slavili po utkání na Turf Moor, kde sice nešťastně přišli o vedení, nicméně díky tomu, že Preston prohrál v Sunderlandu 0:3, na Anfield Road putoval první ligový titul. Celkem hráči Toffees v sezoně nastříleli 63 branek, navíc se Everton stal prvním klubem, který dosáhl pětimístného čísla, co se týče průměrných domácích návštěv.

Sezona 1891/92 se do klubových kronik zapsala jako jedna z nejbouřlivějších. Polízanice začala hned zkraje sezony, Everton totiž v prvním zápase prohrál s West Bromwichem 0:4, navíc se vážně zranil kanonýr Fred Geary, jehož branky se ukázaly být pro tým naprosto klíčové. Ročník Toffees zakončili na pátém místě s čtrnáctibodovým mankem na mistrovský Sunderland. Mnohem vážnější problémy se však rýsovaly mimo hřiště.

Vše začalo tím, že nájemce hrací plochy na Anfield Road, John Houlding, nejenže klubu více než zdvojnásobil nájemné, které se tak z původních 100 liber ročně, mělo vyšplhat na 250 liber, Houlding také nabyl dojmu, že když Everton láká do ochozů tolik obecenstva, sám má také nárok na větší odměny. Jenomže ani jedno se Evertonu ani za mák nelíbilo, a tak se představenstvo v čele s Georgem Mahonem, Dr. Jamesem Clementem Baxterem a W.R. Claytonem rozhodlo, že než být nadále vydíráni Houldingem, poohlédnou se znovu po novém hřišti. 25. ledna 1892 se dokonce konala vyjímečná valná hromada, kde padl návrh, že by se Everton převedl na společnost s ručením omezeným, čímž by se mohly navýšit finanční prostředky pro přesun, jenže Houlding a jeho lidé byli proti. Některým členům vedení se sice nelíbilo, že klub ztratí tolik peněz, již investovaných do Anfield Road, stěhování však bylo nevyhnutelné, a když Mahon našel novou lokalitu, Toffees dali svému v pořadí třetímu stadionu definitivní sbohem.

Místo, kde Everton našel až do dnešních dnů svůj DOMOV, se nacházelo v Mere Green Field na Goodison Road, půl míle severně od Anfieldu, a nešlo o nic jiného, než o zarostlou pustinu. Mahon zajistil na pozemek předkupní právo, jenže k tomu, aby si Everton mohl lokalitu koupit, byla zapotřebí značná suma. Problém se nakonec stejně vyřešil převodem na s.r.o. a základní kapitál „Everton Football Club Limited“ složil každý ze společníků. Houlding nezahálel a po odchodu Evertonu založil nový klub. Dokonce usiloval o to, aby ve svém názvu měl slovo Everton, jenže Football Association jeho požadavek zamítla s tím, že Everton by se měl jmenovat pouze původní klub. S názvem Liverpool již uspěl, a tak byl na světě v pořadí druhý městský klub.

Léto roku 1892 bylo ve znamení problémů spojených s opuštěním Anfield Road. Zaprvé nebylo jasné, jak získat peněžní prostředky k vybudování hřiště, a za druhé, jak vše stihnout tak, aby se mohlo hrát již od nové sezony. Mere Green Field bylo koupeno za 8090 liber (tuto částku Everton splatil až během sezony 1904/05) a značný obnos byl také třeba k proměně neudržované lokality v místo, kde se bude hrát prvoligový fotbal. Finance se nakonec navýšily půjčkou jednoho tisíce liber od Dr. Baxtera, a také díky emisi 2500 liber z klubového kapitálu.

Práce začaly 7. června a nezačalo se ničím jiným, než pořádným uklizením, odvodněním a srovnáním terénu. Úkolem vybudovat nový stánek byli pověřeni stavebníci Kelly Brothers z Waltonu. Ti měli takříkajíc nůž pod krkem, neboť práce měla být hotova do startu sezony 1892/83. Kupodivu, nové hřiště skládající se z dvou nekrytých tribun o kapacitě 4000 míst a kryté tribuny s kapacitou 3000 míst, bylo připraveno včas.

S novým stánkem přišlo také nové vedení. Do čela klubu byl podle očekávání zvolen George Mahon. Jedním z prvních rozhodnutí nově ustanoveného vedení bylo přejmenování hřiště na Goodison Park. Otevření bran Goodisonu proběhlo 24. srpna 1892, přičemž první zápas se na severní straně Stanley Parku odehrál o devět dní později. Pozván byl Bolton a utkání, které slavnostním výkopem zahájil George Mahon Everton zvládl 4:2. Toffees před sebou měli první ligovou sezonu na Goodison Parku, to už bychom však odbíhali k další kapitole…