Nestárnoucí David Weir

Říká se, že fotbalisté zrají jako víno. U bývalého stopera Toffees ono rčení platí dvojnásob. Roky David Weir sice nezastaví, ale veterán ani ve čtyřicítce o konci kariéry neuvažuje.

10. května letošního roku oslavil Davey Weir kulatiny. 40 let. Ve věku, ve kterém naprostá většina fotbalistů na své hráčské dny může jen s láskou vzpomínat, se v dresu Rangers skotský stoper stále prohání po prvoligových hřištích skotské vysočiny. A že má věru ještě co nabídnout. I v tak pokročilém věku patří k tomu nejlepšímu, co může skotská Premier League nabídnout. Vlastně on nejlepší je. Před pár měsíci byl zvolen vůbec tím nejlepším hráčem tamní soutěže za uplynulou sezonu.

Radost může navíc velezkušenému bývalému dlouholetému stoperovi Toffees dělat i skutečnost, že jeho výkony neucházejí ani radaru skotského národního týmu. Po kratší odmlce se Weir znovu dočkal reprezentační pozvánky, a pokud zasáhne do nadcházejících soubojů proti Litvě a Lichtenštejnsku, stane se historicky nejstarším hráčem, který kdy nastoupil za Tartan Army. S tím, jestli bude stačit i na náročné reprezentační zápasy si veterán ale hlavu nedělá.

„Mám-li být upřímný, nic to nemění. Hraní si užívám jako nic jiného,“ prozrazuje. „Jednoho dne se možná posadím, a řeknu si, že už mi to stačilo. Ale v tuhle chvíli o sobě nepřemýšlím jako o někom, kdo oslavil čtyřicítku. Považuji se prostě za jednoho z mnoha ostatních. Nepřemýšlím o minulosti, jediné, na co soustředím, je budoucnost.

Nejbližší kvalifikační zápasy jsou jediné, k čemu se schyluje naše pozornost a já se taky raději soustředím na zápas, než se trápit nad svým věkem. Jsem prostě rád, že jsem zpět. Budou to velké zápasy, kvalifikace na Euro, takže je skvělé, že můžu být součástí týmu.“

Weirovo poslední účinkování v národním dresu v zápase proti Holandsku je více než rok staré. Již tehdy si rodák z Falkirku nedělal žádné iluze o pokračování mezistátní kariéry. Důležitému článku obrany glasgowských Rangers ale energie nechybí. Pokud se Skotsko na evropský šampionát probojuje, Weir nevylučuje, že v neuvěřitelných dvaačtyřiceti letech by zvážil případnou účast.

„Kdo ví? Tak daleko se ale zatím nedívám. Teď neřeknu, jestli nebudu hrát a neřeknu ani jestli hrát budu. Nevím to. Fotbal je zábavný a já nikdy nepatřil k těm, kteří se strachovali o to, co bude za pár týdnů, nebo za pár roků. Teď je důležité, abychom zvládli kvalifikaci.“

Na šťastné fotbalové okamžiky si David Weir tedy stěžovat nemůže. Jakpak by také ano, když s Rangers v posledních dvou sezonách vybojoval mistrovský titul. Pohár pro vítěze minulé sezony nad hlavu pozvedl právě Weir, kterému pomáhal i Barry Ferguson, nynější záložník Birminghamu a právě předchozí kapitán Gers.

I díky skálopevným výkonům v srdci jezdecké defenzivy se tak na sever od anglických hranic množily zajímavé ohlasy tvrdící, že David Moyes se svého krajana před třemi lety zbavoval příliš předčasně. Po anglických trávnících Davey Weir v dresu Evertonu pobíhal ještě v šestatřiceti letech, když nadešel rok 2007 a Moyes jako další krok omlazení mužstva obránce pustil do Glasgow. Původní šestiměsíční hostování na Ibrox Parku se nakonec změnilo v prozatím tříleté účinkování.

„Nemyslím si, že by mého odchodu David Moyes litoval,“ tvrdí. „Do Evertonu se pořád vracím, protože moje rodina stále žije v Cheshiru. Znám všechny kluky a jsem pokaždé vítán. Při každé návštěvě si s Daveym popovídám. Že by ale dělal špatná rozhodnutí? David Moyes taková rozhodnutí nedělá. V té době měl k dispozici mladší a lepší kluky než já. Jsem dost rozumný na to, abych pochopil, že už bych toho za Everton moc nenahrál. Jít do Rangers bylo správné rozhodnutí,“ přikyvuje hráč, jenž za Toffees během osmi sezon odkopal bezmála 250 zápasů a vstřelil deset branek.

„Původně jsem přišel jen na pár měsíců, abych pomohl stabilizovat tým. Cíle, za kterými jsem mířil nebyly pro klub jako Rangers tehdy příliš vysoké. Od té doby vyhrát dva tituly a poháry – za to musím Walteru Smithovi smeknout poklonu. Změnil klub i s minimálním rozpočtem. Nejde přehlédnout jeho úspěchy v posledních třech letech.“

Od Moyese a Smitha, mimojiné předchozího manažera Evertonu, se jistě Weir přiučil i mnoha manažerských vlastností. Potenciální manažer David Weir tak přiznává, že by do světa taktiky a přestupů rád pronikl, ale zdůrazňuje, že k tomu dojde až po pověšení kopaček na hřebík. Role hrajícího manažer prý není pro něj.

„K tomu asi nikdy nedojde,“ vyvrací. „Hraní je už tak dost náročné bez toho, aniž bych musel být zároveň i manažerem a muset skloubit obě činnosti dohromady. Ale samotnou manažerskou práci nevylučuji, nikdy neříkej nikdy. Doufám, že u fotbalu zůstanu. Miluji tenhle sport hrát, sledovat ho a mluvit o něm. Na druhou stranu je ale hodně lidí, kteří ve fotbale nepracují a dělají něco jiného. Kopaná se mění a musíte být realističtí. Tomuhle sportu jsem posloužil už hodně, takže nebude konec světa, když se mě manažer nebude,“ dodává veterán s úsměvem.