Neznámý pan Harboard

V novém pravidelném seriálu, ve kterém čerpáme ze stejnojmenné knihy přijdeme na kloub všemožným momentům a událostem, které nejsou drtivé většině Evertonians vůbec známy.

Sérii překvapivých a mnohdy až šokujících zjištění zahájíme návratem do zdánlivě ničím výjimečného zápasu proti Derby County, když byla Football League ještě v plenkách.

Od jejího založení v roce 1888 uplynulo již dlouhých stodvaadvacet let, a za ty roky v ligových zápasech nastoupilo úctyhodných 38,000 fotbalistů. Všichni z nich jsou vedeni v klubových evidencích, jsou známy počty jejich odehraných zápasů i branek. Ještě do nedávných let se však přece jen našel jedinec, o kterém se nevědělo prakticky vůbec nic. Muž, který si zahrál na tehdejším hřišti Evertonu na Anfield Road za Derby County. Psal se 27. říjen 1888 a právě běžel druhý měsíc premiérové ligové sezony.

Šlo o odvetné utkání; o týden dříve Everton na County Ground na Derby vyzrál v poměru 4-2. Berani vůbec do sezony vykročili mizerně, prohráli rovných pět ze sedmi úvodních zápasů. V další šlamastyce se navíc County ocitlo, když dorazilo do Liverpoolu. Přijelo totiž bez tří seniorských hráčů; spekulace totiž mluvily o hráčských nepokojích v družině celku ze středu Anglie. Ačkoliv dva hráče mohli hosté nahradit, stále by do zápasu nastoupili pouze v deseti. Na poslední chvíli si ale Derby půjčilo jistého záložníka, o němž se vědělo jediné – jeho jméno znělo „Harboard“. Oficiální historie Derby County říká: „O Harboardovi nejsou žádná fakta a pochyby se objevují dokonce i o správném vyslovení jména.“

Everton, který do utkání jež sledovalo na tehdejší poměry úctyhodných 5000 diváků, nastoupil v nepozměněné sestavě, ale již tři minuty po výkopu se díky trefě hostujícího Needhama ocitl o gól pozadu. Postupně si nicméně Toffees vypracovali i díky pokusům Edgara Chadwicka a Nicka Rosse, tehdy údajně nejlepšího hráče v zemi, převahu a byl to právě všestranný Ross, který prudkou ránou překonal brankáře Derby, Marshalla. Krátce na to dokonce Everton otočil když se trefil Alex McKinnon a před poločasovým hvizdem přidal třetí gól Watson. Našeho Harboarda však dochované novinové reportáže téměř nezmiňují, takže je pravděpodobné, že jeho přínos zápasu byl jen minimální.

Po přestávce se pokračovalo ve stejném duchu, Everton se tedy většinu času dral kupředu, zatímco Derby využívalo rychlých brejků. Netrvalo tak dlouho a na světě byl čtvrtý gól, opět v podání McKinnona, načež za dvě minuty přidal pátý zářez opět Ross. I nadále se však Rams ocitali po sprškou střel, a tak se záhy v  jejich síti třepetal již šestý gól. Autorem byl McKinnon, který se tak stal prvním hráčem Evertonu, jemuž se podařilo v lize vstřelit hattrick. Toffees tedy během osmi dnů nasázeli Derby rovných deset gólů. A to ještě netušili, že příští sezonu Berany v pátém kole FA Cupu rozdrtí mamutím skóre 11-2, což je do dnešních dnů stále historicky nejvyšší vítězství prvního týmu.

Rozuzlení

Nakonec se Evertonu první ligová sezona nepovedla; obsadil osmou příčku v tehdy dvanáctičlenné soutěži. Velkým faktorem neúspěchu byla tehdy hádka, která se odehrála před zápasem v Blackburnu, několik týdnů po výhře nad Derby. Po vášnivé výměně názorů odmítl Alex McKinnon nastupovat a zanedlouho klub opustil. Everton tak přišel o klíčového hráče a sehnat adekvátní náhradu včas nedokázal. Ze závěrečných třinácti zápasů pak Blues vydolovali pouhých osm bodů.

Jak to ale vůbec bylo s oním záhadným hráčem? Vlastně ani nepřekvapilo, že Harboard nebyl v zápase vůbec vidět, protože jak nedávno vyplynulo na povrch, neznámý záložník byl totiž hráčem Evertonu! Jeho skutečné jméno znělo H. Harboard a šlo o hráče rezervního týmu, který si nikdy předtím za první tým nezahrál, ale v klubu působil již několik let. Co vedlo k tomu, že tehdy nastoupil v sestavě Derby proti svému vlastnímu klubu, není známo, ačkoliv v raných letech ligového fotbalu vládla daleko liberálnější pravidla v ohledu nastupování. V každém případě však jde o jediný případ v ligové historii, kdy hráč nastoupil proti svému klubu a nebyl přitom na hostování. V následujích sezonách byla pravidla zpřísněna, a to zvláště v případech, kdy se hráči nedostavili k zápasu. Everton v jednom případě z podobné situace vytěžil výhodu.

Další „non-appearances“

Bill Richards, West Bromwich Albion, 29. září 1894 – Existuje 26 případů v  ligové historii, kdy týmy postavily k zápasu sestavu o méně než jedenácti mužích díky tomu, že se hráči nedostavili. Jedním z nich je i Bill Richards. Produktivní útočník tehdy nestihl vlak z Midlands a k zápasu na Goodison Park nepřijel. Soupeř tedy nastoupil jen v deseti lidech. Everton početní výhodu jaksepatří využil a zvítězil 4-1. List Liverpool Echo tehdy jeho absenci glosoval slovy „nepochybně oloupil zápas o daleko větší zajímavost.“

Publikum, 25. března 1899

Poslední březnová sobota nebyla pouze dnem dostihové Velké národní, ale zároveň dnem, který přinesl do severozápadní Anglie pěkně nevlídné počasí. Everton čekal přátelský zápas proti Prestonu na Deepdale a příjezd modrých byl poanglicku uvítán prudkým lijákem a skučícím studeným větrem. Když oba velcí rivalové nastupovali na hřiště, publikum čítalo pouhých šest lidí. Jen šest jedinců si tehdy našlo cestu na střetnutí mezi dvěma špičkovými ligovými celky, přitom všichni k zápasu přijeli z Liverpoolu. Po prohlédnutí téměř liduprázdného hřiště sudí dospěli k jednoznačnému rozhodnutí – zápas odvolat. „Pro těch pár odvážlivců, kteří přijeli do Prestonu, to bylo velké zklamání,“ chápal tehdy pocity fanoušků deník Daily Post.

Rozhodčí, 16. března 1901 – Začátkem dvacátého století, kdy byly dohady mezi sudími a fotbalovými autoritami ohledně vyplácených peněz, na denním pořádku, nebylo ničím výjimečným, když se rozhodčí k zápasu vůbec nedostavili. K domácímu utkání proti Stoke City nedorazil sudí Adams, kterého musel nahadit jistý pan Forsbet. Nakonec se ale oba kluby dohodly, že zápas si ligový status tak či tak ponechá.

Postranní, 7. ledna 1911 – K zápasu Toffees proti Prestonu nepřišel postranní rozhodčí, a ten byl kuriózně nahrazen Bobem Smalleym, bývalým brankářem Evertonu. Smalley se po skončení kariéry vrhnul na dráhu účetního a právě on chytal za Everton v zápase proti Derby, ve kterém se uvedl Mr. Harboard.

Vlak Manchesteru City, 15. září 1928 – Vlakové spojení tehdy do Manchesteru vůbec nedorazilo, a tak stihli hráči City, využivší taxíku, na Goodison Park dorazit pouhých deset minut před výkopem. Přestože neměli prakticky žádnou rozcvičku a předzápasovou přípravu, Everton porazili 6-2, přičemž Tommy Johnson, pozdější vítěz ligy a FA Cupu v barvách Toffees, se trefil hned pětkrát.

Míč, 2. září 1933 – Skutečně komický moment na stadionu Birminghamu City. Hráči a rozhodčí se vrátili z kabin ke startu druhého poločasu, ale posléze došlo ke zjištění, že chybí balon. Po zmatečném několikaminutovém hledání se míč vynořil zpod jakési nepoužívané židle. Jak se tam dostal, nikdo nedokázal vysvětlit.

A kdo byl vlastně Mr. Harboard?

Sčítání lidu z roku 1901 zaznamenalo dva muže pod tímto jménem, a je pravděpodobné, že fotbalista, jenž hrál v zápase byl Henry Harbour, v té době třiatřicetiletý, bydlištěm v Cheshiru. Jeho start v dresu soupeře nemá v ligové historii obdoby. Objevily se pouze dva podobné případy.

První v sezoně 1924/25, kdy Albert Pape, hráč Leyton Orient cestoval se svým týmem na Old Trafford a v zápase nastoupil právě za Manchester United, neboť mezitím se stačil United upsat. Následkem tohoto případu bylo mimojiné zavedeno „transfer deadline rule“. Druhou událostí pak byl zápas mezi New Brighton a Hartlepools United. New Brighton se k zápasu v sezoně 1945/47 dostavil pouze s devíti hráči, a tak se jejich manažer Brian McBain (bývalý hráč Evertonu), postavil do brány a v 51 letech se stal nejstarším hráčem v historii Football League. Zbylé místo zaujmul Nicholas Evans, syn ředitele hartlepoolského klubu.