Preview: Birmingham City – Everton

První říjnová sobota bude patřit dalšímu výjezdu. Tentokrát se Everton pokusí odlepit ze dna tabulky na birminghamském St. Andrew’s.

Přichází desátý měsíc roku a jen asi málokdo by se mračil při představě stejného počtu bodů Blues v aktuální ligové tabulce. Namísto o poznání přívětivěji vypadající horní části tabulky, ale Evertonu přísluší pozice vůbec nejhorší, a tak si všichni lámeme hlavu nad tím, kdy už se konečně zadaří. Bez šance hoši určitě nebudou ani v sobotu, ovšem návštěva domovského hřiště Birminghamu hraje do karet spíše skeptikům.

Budou Brummies byli prvním, na koho si letos Everton políčí? Realistickým pohledem jen „unlikely“, jak říká anglicky mluvící populace. Cožpak o to, birminghamští City vždycky moc dobře věděli, jak si v domácím prostředí postavit fabriku na body. Ale midlandské továrně se v poslední době daří vskutku výjimečně. Proti domácímu Birminghamu si za poslední rok vylámali zuby ti největší, průměrní, i nejslabší. Blues totiž doma neprohráli rovný rok, jinými slovy úctyhodných osmnáct zápasů, a tímto počinem vyrovnali dosavadní klubový rekord. Že by tedy byl zrovna Everton, paběrkující na posledním místě a chlubící se ohromující střeleckou fazonou, tím vyvoleným, kdo Birminghamu nemilosrdně ukáže červenou? Krásné vize.

Ať už ale jsou doma Brums sebesilnější, v celkovém součtu nejde o žádné terno. Tým, který se nemalou část loňské sezony držel na dostřel evropským pohárům, letos plně bodoval jednou, když si doma poradil s Blackburnem. Hned čtyřikrát pak remizoval, a to i v posledním zápase, kdy doma nevyzrál na Wigan. Prohru ale McLeishovi borci pocítili zatím jedinkrát, ale o to nepříjemněji, neboť katem mu byl rival z West Bromwiche.

Současná situace Evertonu přece jen jedno pozitivum skýtá – hůř už být nemůže. Ne že by Toffees z minulé sezony nevěděli, jak chutná pobyt u dna tabulky, jenže koho to má pořád bavit. Frustrace je navíc o to větší, když Evertonu nečiní potíže soupeře přehrát a mít ve všech oblastech více ze hry, ale pro všechnu dobrotu nedovede najít cestu, jak dostat ten zatracený kulatý nesmysl do sítě. Jinak tomu nebylo ani v minulém zápase na Craven Cottage, kde Toffees uspořádali další festival ofenzivní marnosti.

Hráči dobře vědí, kde leží zakopaný pes, a snaha jim vyčítat v žádném ohledu nejde. Steven Pienaar si proto sype za sebe i za spoluhráče popel na hlavu, ale zároveň před výletem do druhého největšího města Albionu nevěší hlavu. „Do zápasu s Fulhamem jsme šli s čistou hlavou a myslím, že bylo znát zlepšení. Ale nevyhráli jsme a zklamali jsme fanoušky, a to se počítá. Předvedli jsme, že můžeme hrát stoprocentně soustředěni, ale zkrátka nám před bránou něco chybí. Všichni víme, že Birmingham hraje doma velmi dobře. Jsou organizovaní a hrají jako tým. Bude to těžké, ale pokud se budeme soustředit na naši hru, kdo ví, třeba odjedeme domů se třemi body.“

Proti City si loni Everton zahrál třikrát, a ve všech případech šlo o názornou ukázku nepříjmenosti soupeře a v neposlední řadě také důkaz dokumentující cestu, kterou Blues pod Alexem McLeishem ušli. Na Goodison Parku se zrodila remíza 1-1, na St. Andrews dokonce Everton vedl o dva góly, ale tradičně náskok promrhral a byl rád za remízu, a do třetice se oba celky sešly ve čtvrtém kole FA Cupu, kde Everton na Goodisonu dokonce ostudně prohrál.

St. Andrew‚s _^(Riči)

Birmingham nehrál na St Andrew’s od svého začátku, na současný stadion se stěhoval až na Boxing Day v roce 1906, přičemž Brums začali svoji historii už v roce 1875. Vraťme se ale zpět k St Andrew’s, ten byl postaven pro zcela běžný důvod, starý stadion byl totiž pro klub už malý. Původní kapacita nového stadionu byla 75 000, postupem času se ale snižovala kvůli bezpečnosti na 68 000, tak alespoň mluví oficiální klubové zprávy z roku 1938.

Největší návštěvnost se datuje paradoxně z doby těsně po snížení kapacity. V únoru 1939 přijel do Birminghamu Everton a v hledišti se mačkalo 66 844 diváků, některé zdroje ale uvádějí počet příznivců o něco vyšší – 67 341.

Tak jako několik dalších fotbalových stánků v Anglii, byl i St Andrew’s během bombardování ve II. světové válce výrazně poničen. Největší škodu ale způsobil nepozorný hasič, když si spletl nádrž vody a petroleje a vydal se „uhasit“ Main Stand.

Další významná událost na St Andrew’s přišla v roce 1956, tehdy se podařilo nad hřiště nainstalovat osvětlení, a tak se zde fotbal mohl hrát i ve večerních hodinách. Další událost ze druhé poloviny 20. století už tak příjemná ale není. V roce 1985 přijel do druhého největšího města Anglie Leeds, podporovaný tvrdým jádrem z řad svých fanoušků. Roztržky během zápasu nepříliš konstrukčně pevnému stadionu moc nepomohly, za což zaplatil jeden místní chlapec který zemřel, když na něj spadl jeden ze sloupů.

Klub tak opět kvůli bezpečnosti omezoval kapacitu stadionu, z původních 75 000 kapacita postupně klesala. V letošním roce činí jen 30 009, což je pro Brums málo. A tak už od roku 2005 chce Birmingham vybudovat nový stadion s názvem The City of Birmingham Stadium, jenž by pojal 55 000 fanoušků. Nesloužil by ale jen pro fotbal, hrál by se zde také kriket, ragby a celkově by stadion patřil pod velký zábavný komplex. Na chod nového domovu by se mělo kromě Birminghamu City podílet i město a jistá finančně velmi zdatná skupina, která provozuje kasina.

Zápasová fakta

Blues a Blues se dohromady na zeleném pažitu střetli již 120x, přičemž ve vzájemné bilanci vládnou modří z Liverpoolu s šedesáti výhrami, oproti šestadvaceti zářezům Birminghamu. Ve zbylých čtyřiatřiceti případech šlo o dělbů bodů.

Na modrou během svých fotbalových kariér nedalo dopustit nespočet hráčů. Modrou od Merseyside i modrou z Midlands oblékala jména jako Howard Kendall, Bob Latchford, Jimmy Harris, Fred Pickering, Barry Horne, Anders Limpar, Matt Jackson, Gary Ablett a mohli bychom vesele pokračovat. Z nedávných dob působili v obou klubech Lee Carsley, Marcus Bent nebo současný forvard Blues, James McFadden.

Birmingham City

Poslední prohra Brums na své půdě se datuje k 26. září loňského roku, kdy nestačili na Bolton. Během následné roční série neporazitelnosti zatím Birmingham zvítězil osmkrát a remizoval v deseti případech. Plichtami navíc skončily i minulé dva domácí duely Blues, a to pokaždé 0-0. Nevýraznou celkovou formu McLeishova celku navíc podtrhuje fakt, že vyhrál jen dva z posledních šestnácti ligových zápasů. Everton dokonce v lize naposled porazil v únoru 2004, kdy doma zvítězil 3-0.

Everton

Střelcům v modrém se zatím nedaří, a tak nepřekvapí, že Toffees jsou posledním týmem, jež doposud na venkovním hřišti nevstřelil gól. Přestože ale Blues pšenka nekvete, prohru o více než jeden gól zaznamenali naposled před třiceti zápasy. Případné vítězství by pak udělalo dvojnásobnou radost Mikelu Artetovi, který se stane po Cescovi Fabregasovi, Pepemu Reinovi a Ivanu Campovi čtvrtým Španělem, který si zahraje ve 150 zápasech Premier League. Jeho kamarád Tim Cahill navíc ví, že jeho příští trefa bude již stou v anglickém fotbale.

Vzájemná bilance

• Celkově:               26-34-60
• Na St. Andrews:    19-19-22
• V Premier League:  1-5-3

Absence

Největší ztrátou Birminghamu bude klíčový záložník Craig Gardner, který si v sobotu začne odpykávat třízápasový distanc. Dále bude Alex McLeish postrádat Michela, jenž má potíže s nohou a minimálně půlroční pauzu si vyžádají poškozené kolenní vazy Jamese McFaddena.

Do nominace Evertonu se po jednozápasové pauze vrací Tony Hibbert, stejně tak by měl problémy s žebry překonat Leon Osman. Zbylými marody tak zůstává trojice Victor Anichebe, Jack Rodwell a Louis Saha.

Birmingham City: Foster, Taylor, Carr, Johnson, Dann, Ridgewell, Larsson, Ferguson, Bowyer, Hleb, Beausejour, Jiránek, Fahey, Jerome, Derbyshire, Zigic

Everton: Howard, Mucha, Neville, Hibbert, Coleman, Jagielka, Distin, Heitinga, Baines, Bilyaletdinov, Osman, Arteta, Cahill, Pienaar, Fellaini, Barkley, Beckford, Yakubu, Gueye

• Kdy: 2.10. 16:00 SEČ
• Kde: St. Andrew’s
• Rozhodčí: Phil Dowd