The Dixie Dean Years – II.

To, že Dixie nastřílel během sezony 1927/08 šedesát ligových branek, je všeobecně známá věc. Zajímá vás ale, na kolik se gólové číslo vyšplhalo, pokud započítáme i pohárové a reprezentační zápasy? Pak vězte, že byste se dostali až k číslu 82, tedy numeru, které dnes zní jako z jiného světa. Existuje několik důvodů, proč Dixie Dean dosahoval takových nadlidských výkonů. Za prvé, Dixie neměl konkurenci ve vzduchu. Pokud hlavička Dixieho směřovala na bránu, mohli jste si být takřka jisti, že míč skončí v síti, nebo brankáři způsobí přinejmenším pořádné problémy. Za druhé, Dixiemu bylo naprosto jedno, kterou nohou střílí, jeho střely byly prudké jako když kopne kůň a zároveň přesné. Do třetice za jeho úspěchem stojí jeho celkový přístup k fotbalu. Nikdy si nestěžoval na rozhodčí, a jeho vtípky pozvedávaly v kabině náladu. Dixie byl jednoduše jasným lídrem.

Na nezapomenutelnou sezonu ovšem nebyl Everton schopen navázat. Místo, aby Toffees šli po mistrovské obhajobě, přišel naprostý kolaps. První ligu Toffees zachránili jen sérií výher z konce ročníku, skončili však na poslední nesestupové příčce. Ta byla jasným varovným signálem. Alespoň jedno pozitivum zpackaná sezona měla – v říjnu 1928 Blues zvítězili nad Blackburnem v Charity Shield.

Na varovný prst, který měla představovat předchozí sezona, se však nehledělo, a tak se ročník 1929/30 stal vůbec tím nejhorším v dosavadní klubové historii. Do Vánoc 1929 Everton zvítězil jen v polovině z 24 zápasů. Přelomem roku nastaly lepší časy, a to i díky výkonům brankářské ikony Evertonu, Teda Sagara. Jenomže celkově se mužstvu prostě nedařilo, sestup byl více než blízko. Ačkoliv Everton mohl záchranu v posledním kole ještě urvat, nepodařilo se mu to, ani přesto, že v závěrečném zápase porazil Sunderland 4:1. Všichni přímí sestupoví rivalové totiž zvítězili, a tak se Everton poprvé ve své historii poroučel do druhé nejvyšší soutěže.

Tam Everton zabral a hned zpočátku dával jasně najevo, že v Second Division déle než jednu sezonu strávit nehodlá. Postup zpět mezi elitu si Toffees zajistili již začátkem března 1931, kdy do konce sezony zbývalo jedenáct kol. Nakonec Everton vyhrál druholigový titul, před druhým West Bromwichem a zároveň vstřelil v 42 zápasech rekordních 128 branek, na čemž měl největší podíl znovu Dixie Dean.

Everton byl zpátky v první lize, a věřte tomu nebo ne, hned po návratu mezi pvoligové celky slavil zisk mistrovského titulu. Stalo se tak teprve podruhé v historii, kdy nováček ihned po postupu vyhrál titul. Hrdinové byli samozřejmí – pětačtyřicetigólový Dixie a v bráně spolehlivý Sagar. Právě Ted Sagar Evertonu zasvětil celou svou hráčskou kariéru, tedy fantastických 24 let. Sagar relativně donedávna držel rekord v počtu startů, překonán byl dalším legendárním brankářem, Nevillem Southallem. Jeho 463 zápasů přitom nemuselo být ani zdaleka konečnými. Můžeme jen domýšlet, jakého čísla by Sagar dosáhl, nebýt druhé světové války a tím pádem dalšího přerušení fotbalového dění.

Mužstvo povbuzeno ziskem čtvrtého mistrovského titulu, chtělo dále pokračovat v úspěších. Osu týmu tvořili kromě Dixieho, Sagara a Warneyho Cresswella další nepostradatelní hráči v čele s Tedem Critchleym, tvrdým levým obráncem Jockem Thomsonem, internacionálem Jimmy Dunnem a křídelníkem Jimmy Steinem. Kvalita v týmu byla, a tak bylo na jasné, že další trofej bude chtít Everton získat co nejdříve. Povedlo se mu to hned v roce 1933.

Než ovšem mohl kapitán Dixie Dean nad hlavu pozvednout slavný FA Cup, jeho Everton si musel projít pořádně trnitou cestou. Semifinále na Molineux proti West Hamu se stalo jedním z nejobtížnějších zápasů posledních let. Vítěznou branku zaznamenal Ted Critchley po velkém závaru před bránou. Finále už nicméně bylo jednoznačnou záležitostí. Everton, který byl kvůli modrým dresům, které oba kluby vyznávají, dokonce blízko tomu, že utkání bude muset odehrát v nepřípustné červené kombinaci, zvítězil 3:0, díky trefám Steina, Deana a Dunna.

Po dvou velkých úspěších se Everton v dalších letech spíše uskromnil. Ligové tabulce vládl Arsenal, ale přesto si Everton nadále držel svůj vysoký standard. Další velký okamžik přišel v lednu 1935. Everton na Goodison Parku porazil Sunderland ve čtrvrtém kole FA Cupu 6:4 a zápas se přezdívá „pohárové utkání století“. O vítězství Evertonu rozhodl až v nastaveném čase Albert Geldard. Největší záhadou zůstává, jak mohl Everton vstřelit šest branek, přičemž Dixie Dean se netrefil ani jednou!

Další vítězný tým vykvetl v sezoně 1938/39, posledním ročníku před válkou. Mistrovský titul vybojovaný zejména díky nástupci Dixeho, Tommy Lawtonovi, zůstal díky dalšímu válečnému běsnění na Goodison Parku dlouhých osm let. Lawton do Evertonu přišel v sedmnácti letech a pod rukou Dixieho z něj pomalu vyrůstal prvotřídní útočník. Jenže legendárnímu Dixiemu roky přibývaly, a po jeho odchodu do fotbalového důchodu zbyla veškerá očekávání právě na Lawtonovi. Během předválečné sezony nastřílel již devatenáctiletý forvard vynikajících 34 gólů. „A je to. To je můj konec,“  komentoval Dixie, když Lawton vstřelil jednu ze svých prvních branek za Everton, nápadně podobnou stylu Dixieho. Právě Dean s Lawtonem by bok po boku pravděpodobně stáli v nejlepší jedenáctce klubové historie. Nebýt války.