Sharpy o svém angažmá v Evertonu

27/10/2010 0 Od Riči

Miláček fanoušků a hvězda Toffees z osmdesátých let, Graeme Sharp, se rozpovídal o svých jedenácti letech strávených na Goodison Parku.

Když se podívate na tabulku nejlepších střelců v historii Evertonu, uvidíte na prvním místě legendárního Dixieho Deana s 383 brankami. Na druhém místě poté spatříte dalšího vynikajícího útočníka – Graema Sharpa. Muže, který táhnul Toffees v osmdesátých letech minulého století za největšími úspěchy v klubových dějinách. Sharp vstřelil za EFC během jedenácti let úctyhodných 159 branek

„Být druhý hned za Dixie Deanem pro mě znamená něco fantastického, opravdu je to pro mě čest. Jaký ohromného počinu jsem dokázal, jsem si ovšem začal uvědomovat, až když jsem z klubu odešel. Já totiž vždy raději myslím na tým a na jeho úspěchy než na moje vstřelené góly,“ prozradil na úvodu rozhovoru Sharp.

Sharpy působil v Evertonu pod dalším velikánem, Howardem Kendallem, s nímž si podle vlastních velmi dobře rozuměl. Není se ani čemu divit, vždyť Sharpovy branky pomohly Evertonu k zisku dvou ligových titulů, prvenství v FA Cupu a v Evropském Poháru Vítězů Pohárů. Jak už to ale bývá, začátky v dresu Blues pro skotského reprezentanta nebyly lehké. Tehdy velmi mladý nadějný fotbalista přestoupil k Toffees v roce 1980 za 120 000 liber z Dumbartonu, přičemž zuby si na Sharpa brousila Aston Villa i Aberdeen.

„Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké, protože se mi stýskalo po domově. Trénoval jsem od pondělí do pátku a hrál zápasy za rezervu. Můj táta pro mě přijel v sobotu v noci a odvezl si mě domů, kde jsem zůstal až do pozdního nedělního odpoledne. Zpátky jsme se vracel vlakem. Tehdy pociťoval obrovský stesk po domově, lidé v klubu si to uvědomovali, a proto mi dali na pár dní volno, abych se mohl vrátit domů. Pro mě to byla těžká doba, dokonce jsem přemýšlel o návratu do Skotska. Aberdeen mě pořád chtěl a kromě něj okolo mě kroužili i Rangers s Celticem.

Můj táta mi ale zdůraznil, že musím zatnou zuby a získat prodloužení smlouvy. Naštěstí jsem se propracoval do prvního týmu a stesk po domově už se mě netýkal, jelikož jsem se konečně usadil a začal na sobě tvrdě pracovat.“

Sharpovi na začátku poskytoval extra tréninkové dávky Colin Harvey a i díky tomu fotbal za první tým Evertonu poprvé pocítil už pod manažerem Gordonem Leem: „Gordon vám dá malinkou naději, aby vás vzápětí srazil na dno. Na konci sezóny jsem odehrál dva zápasy, ač jsem ještě nebyl fyzicky připraven na první ligu. Poté jsem dostal další šanci hned v úvodu nové sezóny, v prvním utkání proti Sunderlandu, který do nejvyšší soutěže zrovna postoupil, Roker Park byl plný. Díky tomuto zápasu jsem se konečně dostal ze své krize, což si podlě mě Gordon uvědomil.“

V roce 1981 nahradil Gordona Leeho na postu manažera Howard Kendall, jenž si přivedl do útoku dva nové hráče, Micka Fergusona a Alana Bileyho. S budoucností Sharpa to proto nevypadalo příliš dobře: „Když Howard Kendall přišel, přivedl si několik nových jmen. Zpočátku jsem zrovna nepatřil mezi jeho oblíbence, jenže jsme měli hodně zraněných a já musel nastupovat, nikoho jiného totiž Kendall prostě postavit nemohl. V zápase s Notts County jsme remizovali 2:2 a já jsem vstřelil branku, díky níž jsem podepsal novou smlouvu a konkurenti Ferguson a Biley odešli. Kendall měl poté ve mě víru, což mě hodně nakoplo. Na konci sezóny jsem byl snad nejlepším střelcem, hlavně se ale ze mě stal úplně jiný hráč.“

Když Kendall přebíral Everton, byl klub na pozicích okolo sestupu. Svou prací ovšem začal Kendall pomalu ale jistě dostávat Karamelky z pásma sestupu a naopak si začínal dělat zálusk na horní polovinu tabulky. Everton měl v týmu pár nadějných mladíků jako byli Ratcliffe, Southall nebo samotný Sharp, podle něhož avšak měla hlavní důvod na vzestupu Toffees dvojice zkušených harcovníků Andy Gray a Peter Reid.

„Moc se nám nedařilo a fanoušci nahlas vyjadřovali svoji nespokojenost. Na to měli ale právo, protože platili peníze za vstupné. Jako mladého kluka vás to ale příliš nepovzbudí. Vše se zlomilo až s příchodem Petera Reida a Andyho Graye. S těmito zkušenými hráči nám rychle narostla sebedůvěra. Bylo zajímavé sledovat, jak jsme se díky nim jako tým změnili takřka přes noc. Oba na hřišti nechávali všechno, velmi nám pomohli ve zlepšení.“

V roce 1984 přišel první úspěch, výhra v FA Cupu. Ve finále Toffees porazili díky brankám Sharpa a Graye Watford 2:0, na což střelec prvního gólu velmi rád vzpomíná: „Jako dítě toužíte v dospělosti hrát finále. FA Cup jsem sledoval už jako malý kluk ve Skotsku.

A skórovat ve finále… pohádka. To je něco, co mi už nikdo nikdy nevezme, jelikož to navždy zůstane zaznamenáno v archivech. Úspěch v FA Cupu nám navíc dodal sebedůvěru. Kdykoliv jsme vycházeli z tunelu stadionu na hřiště, věděli jsme, že vyhrajeme. I když jsme prohrávali o branku, tušili jsme obrat.“

Everton v polovině osmdesátých let zažíval skvělé období, po boku Sharpa se v útoku postupně vystřídali vynikající útočníci jako Gary Lineker, Andy Gray nebo Adrian Heath: „Inchy (Heath), Andy a Links (Lineker) byli tři hráči odlišného charakteru. Jako nepřirozenějšího střelce z nich tří bych označil Linkse. S Andym se zase hrálo fantasticky, protože z něj vyzařovala ohromná vůle a vášeň po vítězství. Pokaždé, když jste hráli s Andym, věděli jste, že zápas bude boj. Andy nechtěl prohrávat, proto pro něj každé utkání znamenalo boj.

Já a Adrian Heath jsme byli parťáci, ve fotbale jsme si rozuměli, vyrůstali jsme spolu v klubu, na tréninku jsme úzce spolupracovali. Měli jsme dobrý vztah na hřišti i mimo něj. Inchy by si zasloužil více úcty, protože musel změnit svůj styl hry. Na začátku se mu nedostávalo od fanoušků moc důvěry. Pak ale Howarda Kendalla napadlo ho vysunout do útoku.“

Roky pod Kendallem v Evertonu byli pravděpodobně pro Sharpa nejlepší v jeho kariéře. Nicméně úspěchu se dočkal i po přestupu do Oldhamu v roce 1991, jemuž pomáhal s udržením v nově vzniklé Premier League. Za Latics Sharpy odehrál přes sto zápasů a vstřelil 30 branek, v tamějším klubu působil dokonce i jako hrající manažer. Oldham opustil v roce 1997 po sestupu, následující sezónu si střihl jako manažer ve velšském Bangoru City, s nímž vyhrál pohár. Poté s fotbalem skončil. Dlouho bez něj ale nevydržel, v současnosti Sharp pracuje pro Everton v oblasti charity a o víkendech komentuje zápasy Toffees na Radio City.

„Je skvělé spolupracovat s týmem, který hraje ve vaší kariéře velkou roli. Když jsem dostal možnost vrátit se, byl jsem šťastný. Everton pro mě znamená domov. Nevidím důvod zanevřít na klub, pokud patří mezi velkou kapitolu mého života,“ dokončil Sharpy rozhovor.

Graeme Sharp = opravdová legenda.