Tvrdý křídelník Johnny Morrissey

Johnny Morrissey nepatřil v době manažerování Harryho Cattericka mezi hlavní hvězdy týmu, i přesto si však za svoje fotbalové kvality zaslouží patřičného uznání.

Alan Ball, Colin Harvey, Howard Kendall, Tommy Wright, Gordon West nebo Brian Labone jsou hlavní hvězdy Toffees z 60. let. Jedním dechem se k nim ale sluší dodat křídelníka Johnnyho Morrisseye.

Jeho spoluhráč Colin Harvey prozradil o Morrisseyovi, že měl díky tvrdému stylu hry přezdívku Mersey hard-man. A na tréninku prý proti němu nikdo nechtěl hrát.

„Johny byl křídelníkem, který děsil obránce. Určitě patří do každého seznamu tvrďáků z Merseyside. Díky pověstem o jeho důrazu se ale zapomínalo na Johnnyho fotbalovou šikovnost. Uměl skvěle přihrávat, nevadilo mu, zda použije pravou či levou nohu. Během každého zápasu lítal z obrany do útoku a zpátky. Pokud sečtete všechny tyto dovednosti, vyjde vám z toho skvělý fotbalista. Navíc Johnny byl i týmovém hráčem… no a liboval si v osobních soubojích,“ se smíchem dodal Harvey.

V šedesátých letech byl Leeds United považován za velmi tvrdý tým, hráči jako Norman „Lámač nohou“ Hunter, Billy Bremner, Johny Giles a střední obránce Jackie Charlton se byli známí svojí bezohledností. V říjnu 1970 vystoupil Charlton v televizním programu, v němž mluvil o svém seznamu fotbalistů pojmenovaném “malá černá kniha”. Hráčům na tomto seznamu se na hřišti chystal nešetrnými zákroky znepříjemnit život jako odplatu za nevyřízené účty z minulosti.

Johnny Morrissey figuroval na prvním místě tohoto seznamu.

„Věděli jsme o takzvané „černé knize“,“ pokračoval s úsměvem na tváři Colin Harvey.„Johnny jednou velmi ostře sestřelil Jackieho Charltona. Přišel k němu a chtěl mu pomoct vstát, jakmile se ale k Jackiemu sklonil, zašeptal mu do ucha: Tohle si můžeš zapsat do své pos*ané knihy! Johnnyho jste nemohli vystrašit.“

Morrissey prožíval své dětství ve 40. a 50. letech v Scotland Road v Liverpoolu, což nebylo zrovna mírumilovné prostředí. Ve fotbale se připomněl širší veřejnosti u konkurenčních Reds, ovšem členové představenstva Liverpoolu FC nedokázali ocenit Morrisseyho talent, a tak ho s klidem v září roku 1962 za 10 000 liber prodali do Evertonu bez souhlasu manažera Billyho Shanklyho. Ten když se to dozvěděl, strašně zuřil. Vedení klubu dokonce bezprostředně po přestupu napsal výhružný dopis, v němž dal jasně najevo, že pokud proběhne další obchod za jeho zády, z klubu odejde.

Obětavý křídelník zažil na Goodison Parku výbornou první sezónu, během ročníku 1962/63 odehrál 33 zápasů, vstřelil osm branek, avšak hlavně byl součástí týmu, který vrátil do Evertonu po 24 letech ligový titul. Pikantní byl i jeho debut za Evertonu, Johnny si ho odbyl v Merseyside derby, které se hrálo v lize po jedenácti letech. Duel proti Liverpoolu skončil 2:2 a Morrissey vstřelil svou první trefu za EFC. Když v roce 1970 Toffees opět vyhráli anglickou ligu, Johnny Morrissey chyběl pouze v jednom ligovém utkání. Přesto má jeho kariéra v Evertonu jeden škraloup, chyběl totiž při výhře FA Cupu v roce 1966. Alespoň trochu si spravil náladu o dva roky později, když v semifinále stejné soutěže proti Leedsu rozhodl brankou z penalty o výhře 1:0 a postupu do finále. Poslední krok ovšem Everton nezvládl, s West Bromem prohrál 0:1.

„Chyběl jsem u výhry v FA Cupu z roku 1966, zoufale jsem chtěl hrát ve Wembley. O tom sní každý fotbalista,“ posteskl si Morrissey, následně ale pokračoval ve svém vyprávění o zápase proti Leedsu z FA Cupu 1968: Nikdy nezapomenu na přípravy na semifinálový zápas proti Leedsu. Alan Ball byl tehdy suspendován, v předvečer utkání se u Johna Hursta zjistila nákaza žloutenkou, a tak museli být z rezervy povoláni Tommy Jackson a Roger Kenyon.

Pokutové kopy tehdy zahrával Bally, on vlastně rozehrával i rohy a přímé kopy, prostě všechno. V posledních fázích tréninku na semifinále v pátek ráno se nás manažer Harry Catterick zeptal, kdo chce proti Leedsu Alana Balla v rozehrávání nahradit.

Nikdo se k tomu neměl, a protože já jsem nikdy necítil žádnou větší nervozitu, rozhodl jsem se přihlásit. Ještě předtím jsem si ale raději na tréninku zkusil tak 10 až 12 kopů z místa.

„V zápase přišla moje chvíle těsně před přestávkou. Brankař Leedsu Gary Sprake se ocitl pod tlakem, jeho rozehrávku zachytil náš Jimmy Husband, jenž poslal míč rovnou do branky, kde ho rukou vyrazil Jack Charlton, hráč soupeře. Vzpomínám si, jak diváci křičeli, aby rozhodčí pískl penaltu. Když davy utichly, sudí opravdu ukázal na značku pokutového kopu. Až v ten moment jsem si uvědomil, že penaltu budu kopat já!

Tommy Wright a snad další dva spoluhráči se ani nemohli dívat, jak si stavím míč na značku jedenáctky. I přes křičení fanoušků jsem necítil nervozitu, dal jsem si asi dvanáctimetrový rozběh a pravačkou jsem poslal míč po levé ruce Spraka. Brankař sice vystihl směr střely, míč se ale otřel z vnitřní strany o tyčku.

„Poté jsem viděl míč v síti a zmocnil se mě nádherný pocit. Od té chvíle jsme navíc hráli o hodně lépe, mohli jsme vyhrát daleko pohodlnějším rozdílem.

V neděli jsem sledoval záznam utkání v televizi a až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak byla moje penalta důležitá. V duchu jsem se pochválil za její perfektní provedení.

Kdybych tu penaltu neproměnil, následující sezónu bych nejspíše hrál za Crewe Alexandra!“

Johnny Morrissey odehrál za Everton celkem 314 zápasů, během nichž vstřelil solidních 50 branek. Z Goodison Parku odešel v roce 1972, aby po jedné sezóně za Oldham Athletic ukončil svou fotbalovou kariéru.