Kontroverze od rohového praporku

Everton – Arsenal 2-3
First Division, 15. listopadu 1924

Není pochyb o tom, že nejvíce diskutovaný okamžik, mající na svědomí hráč Evertonu, si v historických knížkách osvojil forvard Sam Chedgzoy. Na Goodison Parku v sezoně 1924/25 vyrukoval s revolučním nápadem. Za rozruchem však vězí mnohem víc, než se doposud vědělo.

Pozadí celé kontroverze leží ve změně pravidel, kterou stanovila International Board, organizace pro ustavování fotbalových pravidel. Tehdy její členové došli k názoru, jehož výsledkem bylo regulérní uznávání branek vstřelených přímo z rohového kopu. To bylo zároveň relevantní k tehdejšímu Pravidlu 10, které před onou sezonou 1924/25 říkalo, že rohový kop by měl být posuzován stejným metrem jako volný kop a rozehrávač tak nemohl míč z rohu či volného kopu hrát podruhé, dokud s míčem do kontaktu nepřišel jiný fotbalista.

Během změny, připravované k sezoně 1924/25, umožňující uznání gólu přímo z rohu, byla nicméně z Pravidla 10 jakákoliv zmínka o termínu „rohový kop“ chybně vyškrtnuta a nové Pravidlo 11 tvrdilo pouze: „Gól může být vstřelen přímo z rohového kopu nebo volného kopu.“ Pakliže navíc chyběla jiná definice rohového kopu v souladu s pravidly, v podstatě to znamenalo, že hráč rozehrávající roh se balonu mohl dotknout více než jednou předtím, než míč doputuje k nohám jiného fotbalisty. V pravidlech zkrátka zmínka přikazující opak chyběla.

Ironií je to, že návrh, který původně vznikl u skotské FA, byl jejich anglickými kolegy původně smeten ze stolu. Jen pozdní změna ve stanovách Boardu umožnila novele projít. Objevily se ovšem další komplikace. Tehdejší „Referees´ Guide, jakási příručka pro sudí, žádnými aktualizacemi před sezonou neprošla, takže arbitři pískali podle starých pravidel. Muž, jemuž patří dík za vyzdvižení oné anomálie byl Ernest Edwards, sportovní redaktor listu Liverpool Echo.

Čtenářům chybu představil v říjnu 1924 a jeho odhalení se u liverpoolských rozhodčích rozhodně netěšilo oblibě. Delegace z Liverpool Referees´ Society dokonce na redaktora slovně zaútočila před sídlem deníku. Jasně dali najevo, že fotbalistovi, rozehrávajícímu v zápasech hraných ve městě roh, jednoduše nedovolí se balonu dotknout dvakrát.

Edwards si tedy domyslel, že hráč by mohl driblovat s míčem od rohového praporku a dokonce byl ochoten nabídnout 2 libry komukoliv z Evertonu či Liverpoolu, kdo by to vyzkoušel v zápasové praxi. Na pisálkův návrh nakonec přistoupil Sam Chedgzoy, křídelník Toffees. Ještě předtím však na Edwardsovu nabídku kývnul Donald McKinley z Liverpoolu. Z obav o obvinění z nesportovní hry ale nakonec z celé záležitosti vycouval.

Edwards a Chedgzoy se dohodli na 15. listopadu 1924, kdy Everton hostil Arsenal. Chairman Evertonu, William Cuff se o několik let později nechal slyšet: „Edwards nabídnul Chedgzoyovi 2 libry, ale pod jednou podmínkou, která zněla: „Rozehraj ten roh pokud možno během úvodních 20 minut, protože tímhle potřebuji nakrmit klienty mého listu po celé zemi a pokud to přijde pozdě, pak se ta zpráva nedostane do Londýna, Manchesteru, Prestonu a každého velkého města včas před publikací.“

V den zápasu Everton okupoval po čtrnácti odehraných zápasech 17. příčku, přičemž zvítězil jen třikrát a vstřelil mizerných 13 gólů. Ani Arsenal ale rozhodně neoslňoval. Zlatá éra pod Herbertem Chapmanem měla přijít až o několik let později. V základní sestavě Blues nechyběl například Alec Troup či dlouholetý zadák Evertonu, Hunter Hart. V útoku se pak Toffees spoléhali na Wilfa Chadwicka, nejlepšího střelce soutěže v předchozím ročníku. Z Arsenalu naháněl strach třeba ostřílený Jock Rutherford, čtyřicetiletý křídelník, který měl za sebou více než dvacetiletou fotbalovou kariéru.

Chedgzoyovi netrvalo dlouho, než revoluční techniku prvně otestoval. Stalo se tak již v první minutě, ale napoprvé z nezvyklé rozehrávky gól nepadnul. Jakmile Everton stupňoval svůj tlak, anglický internacionál dostal další příležitost. Tak jak znělo slovo, s míčem začal driblovat a očkem zkontroloval, zda je rozhodčí ve střehu. Sudí nové znění pravidel evidentně četl, a tak Chedgzoyovi povolil s míčem doběhnout do vápna, ze kterého neúspěšně vystřelil.

„Diváci jeho postup sledovali s úžasem,“ potvrzoval ve své reportáži Edwards. Gunners se o stejnou věc pokusili také na vlastní pěst, když ve druhém poločase Chedgzoye napodobil Rutherford. Ten dokonce s míčem došel ještě dál, ale ani on gól neslavil. Krom pokusů obou křídelníků zápas nabídl poměrně atraktivní podívanou. Arsenal se po nádherné dělovce Jimmyho Ramsayho ocitnul ve vedení, nicméně Everton zásluhou Bobbyho Irvina a Franka Hargreavese skóre těsně po začátku druhé půle otočil. Po hodině hry však Arsenal udeřil podruhé, tentokrát z kopačky Andyho Younga. Po Rutherfordově sólu navíc Kanonýři vstřelili vítězný gól, když v tlačenici před bránou dotlačil míč za čáru Ramsay. Gól ironicky padl po rozehrávce rohového kopu, byť zahraného běžným způsobem.

Rozuzlení

Kontroverzní situaci se věnovaly všechny národní deníky. Daily Mail čtenáře lákal na „Kuriózní incident na Goodison Parku“, zatímco The Manchester Guardian upozorňoval na „nezvyklé rozehrávky rohů, které od Evertonu okopíroval i Arsenal.“

Intenzivnější mýtus se kolem zápasu nicméně rozrostl až o několik let později. Tehdy většina historických záznamů začala tvrdit, že incident se odehrál na White Hart Lane a Chedgzoy s míčem doběhnul až k brankové čáře, odkud před zraky zkoprnělých hráčů a rozhodčích, skóroval do prázdné sítě. (Na White Hart Lane se Chedgzoy v roce 1924 skutečně trefil, ale bylo to v dubnu a v zápase, který Everton vyhrál 5-2, šlo o střelu ze střední vzdálenosti).

Podle různých drbů měl prý Chedgzoy o poločase prokázat oprávněnost své rozehrávky v pravidlech, která nic podobného nezakazovala. Pravdou, která vyšla na povrch až o několik let později však bylo to, že Edwards měl během poločasové přestávky povoleno navštívit šatnu, kde Chedgzoyovi zaplatil jeho 2 libry se slovy: „Díky za zábavu.“ V žádném případě se fotbalista neoháněl pravidly.

Tím, na co se Edwards snažil poukázat, bylo tehdejší děravé znění pravidel a ve skutečnosti na to chtěl pouze cíleně poukázat v prvoligovém utkání. Edwards byl také názoru, že pravidla by se v onom ohledu měnit neměla, neboť fotbalista driblující s míčem od praporku dodává hře novou dimenzi a zvyšuje pravděpodobnost gólové šance.

Tak trochu intrikářskou povahu celé situace také potvrzuje i jiný zápas. Preston hrál na Deepadale ve stejný den proti Nottinghamu Forest, George Harrison z domácího mužstva rozehrál roh stejným způsobem jako Chedgzoy, ale byl potrestán rozhodčím, který proti Prestonu odpískal volný kop. Harrison byl bývalým spoluhráčem Chedgzoye v Evertonu a nejspíš nepůjde jen o shodu náhod.

Pravidla nakonec po našem zápase dostaly změn, aby se nic podobného již nemohlo opakovat.