Preview: Everton – Wigan Athletic

Perfektní příležitost ukončit bezmála měsíc a půl dlouhý půst bez vítězství se Evertonu naskytne v sobotu odpoledne. Na Goodison dorazí tápající Wigan.

Kdo by to byl před sezonou řekl. Everton dělí od Wiganu pouhopouhé dva body. Schyluje se tak ke klání dvou celků, které chtějí za každou cenu najít cestu z krize a posouvat se tabulkou. Jak letos zápasy obou týmů prokázaly, dá se očekávat snad úplně cokoliv, ale jakýkoliv jiný zisk než tříbodový, je jednoznačné tabu.

Pokud bychom vycházeli z předvedeného výkonu v posledním zápase, pak by Evertonu nemuselo dělat větší problém Latics přehrát. Na Stamford Bridge se po delší době představil starý dobrý, nikdy se nevzdávající tým, a ve výsledném součtu to bylo znát. Z Londýna si Toffees odvezli zasloužený bod. Tentokrát však Everton čeká domácí prostředí. Poprvé, po šokující náloži od West Bromwiche.

A právě prostředí Goodison Parku, jak se zdá, má na psychiku mužstva tak trochu neblahý vliv. Ve většině případů se totiž očekává jistá předvedená úroveň, a tím pádem i výsledky. Jenže právě v posledních dvou domácích utkáních Everton nátlak domácího publika nezvládl. Prohrál s Arsenalem a o týden později právě s Baggies. V tuhle chvíli ovšem mužstvo údajně pociťuje pozitivně nabitou energii. Podle Phila Jagielky představovala nálož od WBA onen „turning point“, povědomý pojem, v předchozích sezonách hojně využíván pro obrat sezony k lepšímu.

„Něco muselo být řečeno, protože skóre i předvedený výkon byl hrůzostrašný. Všichni jsme si potřebovali promluvit, probrat plusy i mínusy a výkon proti Chelsea ukázal, že to byla správná věc,“ informuje stoper, jenž zároveň upozorňuje, že proti slabším soupeřům, se letos Blues trápí nejčastěji. V letošním ročníku Everton dokonce neporazil ani jeden z mančaftů, který skončil loni na jedenácté příčce a níže. „To je  příběh naší sezony. Porazili jsme Liverpool, remizovali s Manchesterem United, remizovali s Chelsea. Proti velkým týmům hrajeme dobře, protože víme, že nejsme favorité. Ale všechno se zasekne, když hrajeme proti týmům, které bychom měli porážet,“ potvrzuje Jagielka zásadní roli psychiky.„Víme, co děláme špatně, prostě musíme všem pastím uniknout a v sobotu hrát s takovou vášní, jako na Stamford Bridge.“

Wiganští Latics se v Premier League drží již nějaký ten pátek. Veškeré indicie ovšem naznačují, že v letošní sezoně, budou mít ve Wiganu záchranářkých prací až nad hlavu. Loni modrobílí utekli hrobníkovi z lopaty s komfortním šestibodovým náskokem, jenomže rok se s rokem sešel, a prakticky v polovině letošní sezony Latics zabředli na sestupové osmnácté příčce. A bohužel pro wiganské, důvodů, proč by Latics rázem měli odbočit na cestu, vedoucí k poklidnějším vodám, zatím moc není.

Vždyť Wigan patří ve dvou, poněkud zásadních ohledech, a to v počtu nastřílených i inkasovaných branek, vůbec k těm nejhorším mužstvům celé souteže. Střelci Latics zatím vsítili pouhých třináct branek, což stačí na průběžné poslední místo, zatímco gólů musel ze své sítě vícekrát Wigan lovit osmadvacetkrát; hůře už je na tom jenom Blackpool. Tak trochu je tedy nasnadě, že forma Latics je bídná. Naposled svěřenci Roberta Martineze vyhráli nad West Bromwichem, a to v polovině listopadu. Následovaly tři prohry a posledně Wigan doma remizoval 2-2 se Stoke City. Španělský kormidelník ve službách Wiganu nicméně svému týmu bezmezně věří. V jeho silách prý je se záchranářskému boji vyhnout.

„Nehledám větší návratnost bodů, hledám způsob jak více reflektovat naše dobré výkony na skóre,“ tvrdí Martinez. „Naší obrovskou výhodou je to, že máme mladé a talentované mužstvo a nevěříme tomu, co momentálně říká tabulka. Věříme v naše schopnosti. Je důležité, aby nás nepohltil pesimismus, protože rozdíly na spodku tabulky jsou minimální. Zároveň nás ale nesmí přepadnout moc optimismu, pokud se vyhoupneme na pátou příčku od spodu. Hráči jsou zodpovědní a dost vyspělí na to aby věděli, co je zapotřebí.“

V loňské sezoně Everton proti Wiganu v obou případech uspěl tříbodově. V posledním vzájemném zápase v lednu, obstaral vítězství na DW Stadium Tim Cahill, a ve třetím kole Latics odjeli z Goodisonu s prázdnou, ačkoliv sahali po bodu. Úspěšnou penaltou v nastavení jim ho však upřel Leighton Baines, bývalý hráč Wiganu.

Historie soupeře

Wigan Athletic pochází ze stejnojmenného města, které je známé díky průmyslu a velmi rozmanité kultuře. Nejoblíběnějším sportem v městě, ležícím v hrabství Lancashire, je rugby. I proto, že je rugby ve Wiganu nejpopulárnějším sportem, tak to fotbal měl a má ve městě vždy těžké, tudíž vás historie (až na posledních deset let) asi moc nezaujme.

Samotný klub vznikl až v roce 1932. Zpočátku Latics hráli jen v nižších soutěžích, proto se žádné významné úspěchy nedostavovaly. Tudíž lze jako zápis do historie z této doby považovat jen vítězství 6:1 nad Carlisle United v rámci FA Cupu v roce 1935, či domácí zápas s Hereford United, na který se přišlo podívat 27 000 lidí, což je doposud nejvyšší návštěva v utkání dvou neligových týmů.

Další mezník pochází až z roku 1978, tehdy se stal konečně Wigan profesionálním klubem. I tak to ale neznamenalo žádný velký fotbalový úspěch, protože Latics se pohybovali mezi třetí a čtvrtou divizí. Zlomový byl pro Wigan rok 1995. Klub kupuje nový vlastník, David Whelan, majitel obchodního řetězce JJB Sport. A nový vlastník si chtěl splnit svůj sen – vytáhnout Wigan do Premier League. Samozřejmě sklidil se smělým cílem posměch, ten ovšem brzy vzal za své.

V roce 1997 Wigan vyhrává 4. divizi a postupuje do League One. O dva roky později se tým stěhuje na nynější stánek – DW Stadium. V roce 2001 se stává manažerem Paul Jewell a začínat čarovat. Hned první rok postupuje s Wiganem do Championshipu. Zde je opět úspěšný, první sezónu sice skončí „jen“ dva bodíky od kvalifikace do Play Off, ale rok na to už přímo postupuje do Premier League. V ní manažer Paul Jewell sází na hvězdy za zenitem a nadějné mladíky. Nakonec to stačí na velmi slušné desáté místo, ale sezóna 2005/06 už tak úspěšná není, Wigan se zachrání jen tak tak a končí na sedmnácté příčce. Po sezóně přichází rozprodej hráčů a Paul Jewell rezignuje. I tak se ale Wigan v dalším ročníku PL opět zachrání, skončí čtrnáctý. Prvoligový status si Latics udrželi i rok poté.

Malá zajímavost na závěr. Přezdívka klubu, Latics, je vlastně jen zkomolenina slova Athletic. Jenže nějak se uchytila a již zůstala.

Zápasová fakta

Vzájemná utkání obou klubů by se téměř dala spočítat na prstech obou rukou. V ligovém zápase se Wigan proti Evertonu prvně představil v roce 2005. Celkově proti sobě oba celky vyběhly jedenáctkrát, přičemž Blues zvítězili sedmkrát a Latics dvakrát. Poslední prohra s Wiganem se vztahuje k listopadu 2008, kdy Latics na své půdě vyhráli 1-0. Na Goodison Parku pak wiganští jedinkrát a naposled triumfovali v srpnu 2005.

Barvy obou klubů oblékala pěkná řádka fotbalistů. Pokud se budeme věnovat jen těm nejznámějším jménům, pak by obranu utvořil Matt Jackson, David Unsworth nebo Leighton Baines, za nimiž by v bráně stál Carlo Nash. Čtyřčlennou zálohu by poskládal Mark Ward, Joe Parkinson, Kevin Kilbane a Kevin Langley. Útočně laděnou sestavu by pak doplnila trojice útočníků ve složení Marcus Bent, Warren Aspinall a Stuart Barlow.

Everton

Pouhé tři výhry, to je dosavadní vizitka Toffees. Všechny tři se navíc vměstnaly do října, jediného měsíce, který skutečně za něco stál. Podrobně není třeba rozebírat ani špatnou produktivitu, ale koneckonců pro zajímavost – na domácí půdě Everton zatím vstřelil jen deset gólů. Hůř na tom na svých hřištích je už jen Manchester City, Birmingham a Wigan; všichni s osmi trefami. V případě nepřípustné prohry půjde již o stou domácí porážku v Premier League.

Wigan

Špatnou formu Latics podtrhuje pouhá jedna výhra z posledních devíti zápasů. Jde o již zmíněné vítězství nad West Bromem. Venku letos Wigan uspěl taktéž jednou, a to v srpnu na White Hart Lane. Jde o jedinou venkovní výhru z patnácti pokusů.

Vzájemná bilance

• Celkově:                   7-2-2
• Na Goodison Parku:   4-1-1
• V Premier League:     4-2-2

Absence

Zranění kotníku již překonal Leon Osman, nicméně v zápase by se ještě objevit neměl, překážkou je kondice. Starosti však nově Davidu Moyesovi přidal Steven Pienaar, jehož start je ohrožen kvůli problémům s kotníkem, který nadále nedovoluje nominaci Tonymu Hibbertovi. Zcela fit není ani John Heitinga a jeho ztuhlé koleno. Nejistá je také účast Louise Sahy, jenž si v minulém zápase přivodil lehčí nespecifikované zranění. Druhé utkání z třízápasového distancu si odpykává Mikel Arteta.

Wiganu nepomůže Franco Di Santo s Jamesem McCarthym, oba nehrají kvůli potížím s kotníkem. Vykloubené rameno ze hry vyřadilo Victora Mosese a otazník se vznáší nad starty Emmersona Boyce a Garyho Caldwella, které trápí podkolenní šlacha respektive stehno.

Everton: Howard, Mucha, Neville, Jagielka, Distin, Heitinga, Baines, Pienaar, Fellaini, Cahill, Rodwell, Anichebe, Coleman, Bilyaletdinov, Baxter, Yakubu, Beckford, Saha

Wigan: Al Habsi, Pollitt, Gohouri, Alcaraz, S. Caldwell, Boyce, G. Caldwell, Figueroa, Stam, N´Zogbia, Watson, Diame, Thomas, Cleverley, Boselli, McArthur, McManaman, Mustoe

• Kdy: 11.12. 16:00 SEČ
• Kde: Goodison Park
• Rozhodčí: Michael Oliver