Hooligans alá 19. století

Pokud jste až dosud žili v domnění, že fotbaloví výtržníci jsou doménou moderní doby, pak vězte, že rebelující fanoušci o sobě poprvé dali vědět již za předminulého století.

Everton – Small Heath 1-0, First Division, 28. prosince 1895

Nepokoje na tribunách sice svého vrcholu dosáhly v 80. letech dvacátého století, nicméně pouze samými gentlemany se fotbalová hřiště nehemžila ani v době, kdy by se to očekávalo možná nejvíc. První zmínky o vypuknuvších trablích během zápasu Evertonu se objevily již v první ligové sezoně roku 1888. První skutečně velký poprask v hledišti ale nastal poslední sobotu roku 1895, kdy Everton na Goodison Parku hostil Small Heath, dnešní Birmingham City.

Ještě než se ale podíváme na zoubek onomu prosincovému zápasu, stojí za to vrátit se zpět ještě o dalších dvanáct měsíců, přesněji na Štědrý den 1894. Zápas proti Stoke City doprovázela vichřice a déšť se sněhem, a tak netrvalo dlouho, a hra se brzy proměnila v blátivou holomajznu. Blues sice začali dobře a díky neustávajícímu tlaku byli záhy odměněni brankou, ovšem po třiceti minutách bylo hřiště v již natolik žalostném stavu, že rozhodčí Brodie po domluvě s hráči klání nakonec přerušil. Tři tisícovky diváků zrovna radostí nejásaly a prakticky okamžitě začaly v davu svůj hněv ventilovat před klubovými kancelářemi. Jejich frustraci se nedalo divit; svoje peníze chtěli zpět.

Několik jedinců se dokonce rozhodlo vzít situaci do svých rukou a překážkou jim tak nebylo ani oplocení. Mr. Brodie naštvanému davu svoje rozhodnutí jaksepatří zdůvodnil, a uklidnit nastálou vřavu se posléze vydal i chairman Evertonu, George Mahon. Fanoušky ovšem překvapil navýsost nezvyklým plánem. Prohlásil, že hřiště se nachází v přijatelném stavu pro odehrání přátelského zápasu. Z jakého důvodu mohlo hřiště hostit přátelský zápas, avšak nikoliv duel soutěžní, nebylo nikdy nikým vysvětleno. Každopádně Toffees zvítězili 2-1 a v opakovaném, již ligovém zápase o dva týdny později, vyhráli pohodlným rozdílem 3-0.

Nyní ale k našemu zápasu. Domácí vstupovali do utkání jako horcí favorité, vedoucí ligovou tabulku, zatímco soupeř okupoval samotné dno. Everton navíc zvítězil ve dvou a remizoval jeden z celkových tří zápasů, které byly tehdy mezi oběma kluby celkově odehrány, přičemž nastřílel 12 gólů. Počasí bylo stejně pod psa, jako tomu bylo před rokem proti Stoke, ne-li horší. Neustávající liják vytvořil na hrací ploše obrovské kaluže, zatímco díky mrazivému počasí předchozích dnů, bylo hřiště na zbylých místech tvrdé jako skála. Návštěva o počtu 6000 diváků hodně ostře kontrastovala s 30,000, které si na Goodison Park našly cestu jen o sedm dní dříve, kdy se hrálo proti Aston Ville.

Rozhodčí West hřiště pět minut před výkopem prohlédnul, a k všeobecnému údivu trval na tom, že je způsobilé konání zápasu. „Společně s odporným stavem hřiště a promáčejícím deštěm lze říci, že býti divákem tohoto zápasu nebylo příjemné,“ konstatoval lokální deník.

Do základní sestavy Evertonu se mimojiné vrátil klíčový Johnny Holt, a i on měl zásluhu na tom, že John Bell brzy poslal domácí do vedení. Již od úvodních minut ale bylo nezpochybnitelné, že hrací plocha bude každou minutou nabírat více a více zrádnějších vlastností, nebo chcete-li slovy Daily Post: „Hřiště bylo v děsivém stavu, hráči padali a klouzali, zatímco bylo naprosto vyloučené míč přihrát s jakoukoliv mírou přesnosti.“

Everton přesto dál presoval a střeleckými pokusy se prezentoval Tommy McInnes a Alf Milward. Po 37 minutách však sudí svolal hráče k sobě a navzdory jejich nesouhlasu, s aktéry zápasu odkráčel ze hřiště. Překvapení oficiálové z obou klubů se snažili arbitra ještě přemluvit, popřípadě zda by nemohl zápas dovést alespoň do poločasu. Rozhodčí skutečně ustoupil, a tak se mohlo pokračovat. Vyskytl se ovšem menší háček. Hráči se již totiž stačili uvelebit v teplé lázni a myšlenkou pokračování zápasu za otřesných podmínek nebyli zrovna nadšeni. Návrat na hřiště tedy jednohlasně odmítli.

Po devadesáti minutách debatování, když bylo jasné, že zápas pokračovat nebude (toho dne se po celé zemi nedohrály hned tři prvoligové zápasy ze šesti), se ovšem v diváctvu zvrhla nevídaná bouře. Jejím spouštěčem byl jeden naježený divák, který s cílem protestovat vtrhl na hřiště a následně byl zatčen místními konstábly. Určitě ale netušil, že spustí řetězovou reakci. Většina publika vběhla na hrací plochu a poté se shromáždila kolem kanceláří, zatímco skupinka malých hochů využila příležitosti, a na hřišti si uspořádala vlastní čutanou. Diváci chtěli navrátit peníze: „Člověk si nemůže pomoct, ale musí divákům, pro které je šest pencí poctivý peníz, rozumět,“ zněl názor Liverpool Echo.

Naštvaný dav začal dokonce házet kameny, a vůbec cokoliv, co bylo po ruce, což odneslo mnoho oken i dokonce stadionové hodiny. Někteří dokonce vnikli do prostor klubu, a tak se škody sčítaly i uvnitř. Policie proti výtržníkům statečně zasáhla a po hodině se jí povedlo dav rozptýlit. Několik pachatelů se podařilo zadržet.

Rozuzlení

Po incidentu si Everton na pranýř vzalo mnoho denníků, zvláště, když v tehdejší době neexistovala žádná ustanovení, která by nařizovala vyplatit divákům jejich peníze za vstupné. Liverpool Echo také poukázal na selhání, díky kterému trest nepostihnul všechny, tak jako se to povedlo o rok dříve proti Stoke City. Opakované utkání proti Small Heath ale Everton zvítězil 3-0, stejně jako o rok dříve.

Vánoční čas zdá se vůbec v minulosti přinášel jen trable. Ve stejný čas roku 1899, vznikly nepokoje i na The Hawthorns, kde Everton hrál na Boxing day. Tehdy musela mezi diváky zasahovat policie poté, co se jim nelíbilo sporné odpískání sudího.

Vhozeni Vlkům

Sezona 1895/96 byla na nepokojné zápasy obzvláště bohatá. Tři měsíce před vzpourou během duelu se Small Heath, se zrodil vyostřený souboj proti Wolverhamptonu na Molineux. Zápas se chýlil ke konci za stavu 2-2, jenže pět minut před závěrečným hvizdem sudí Wolves neuznal gól z jednoznačného ofsajdu. Everton ovšem zareagoval bleskově a z brejku vstřelil vítězný gól Tommy McInnes. Domácí publikum doslova bělalo vzteky a po skončení zápasu žádalo hlavu rozhodčího Armitta. Diváctvo jej zahrnulo hlínou, kameny a jinými předměty, než se stačil najít úkryt v boxu pro novináře. Nakonec mohl hřiště opusit v bezpečí, ale ještě předtím musel přečkat útok domácích fandů na hráče Evertonu, kteří zrovna areál opouštěli. Naštěstí nebyl nikdo zraněn.