Preview: Manchester City – Everton

Nabitý vánoční program startuje skutečně zostra. Trápící se Everton čeká výlet na hřiště Citizens, kde se mu ovšem v posledních letech nebývale daří.

Do východního Manchesteru vyráží Everton tuze rád. Nejenže se proti rivalům dokáže vyhecovat na maximální otáčky, nedělá mu potíže odjet ze City of Manchester stadium s ceněným plným bodovým ziskem. Není tak složité domyslet si, že Blues by předčasný vánoční dárek s radostí uvítali.

Při pohledu na tabulku nicméně člověka zamrazí. Citizens, slunící se na průběžné třetí příčce, mají před Evertonem náskok hrozivých čtrnáct bodů. Milionářský mančaft Roberta Manciniho tak zdá vykročil za prvotním cílem, a to probití se mezi nejlepší čtyřku, pravou nohou. Momentálně zdobí mužstvo vyznávající světle modrou vskutku solidní forma. Naposled Citizens padli v poslední říjnový den, kdy je přehrál Wolverhampton. Od té doby uplynulo šest zápasů, v nichž si Manchester City body rozdělil po třech vítězstvích a třech remízách. Naposled Citizens navštívili stadion zoufalců z West Hamu, a domů si odvezli výhru 3-1.

Dobrou zprávou pro Everton je ale to, že není všechno zlato, co se třpytí. Zatímco loni se Manchester City pyšnil impozantní domácí formou (jejím prvním narušitelem po roce domácí neporazitelnosti se v březnu stal právě Everton), letos to zas až taková sláva není. Na svém pažitu sice Citizens v probíhajícím ročníku padli zatím jen jednou (0-3 s Arsenalem), na druhou stranu posbírali i pár nelichotivých nerozhodných výsledků. Bod si ze City of Manchester Stadium odvezl třeba daleko slabší Birmingham, Blackburn nebo vicemistr s městský soused z Old Trafford. Koneckonců, domácí remízou skončila dvě utkání z posledních tří. Tak trochu s tím souvisí i bídná domácí střelecká potence. Před svými diváky zatím Citizens zaznamenali pouhopouhých osm gólů.

Co ještě lze říct k Evertonu? Prakticky nic objevného. Všechny problémy se totiž točí dokola jako odrhovačka ve flašinetu. Říká se, že góly nejsou všechno, ale v případě Toffees, lze oponovat. Branky jsou totiž přesně to, co by Everton vytáhlo z krize. Jenže góly se nedostavují, a tak nemůžeme čekat ani progres. Patnáctá příčka, kterou Blues okupují snad už třetím týdnem, je jasnou vizitkou. A ke skutečnosti, že současný Everton není schopen porazit doma ani Wigan, se nikomu vracet nechce.

Když už nic jiného, tak naději tak před zápasem v Manchesteru a vypuknutím „svátků klidu a míru“, dodávají právě poslední návštěvy východní části města textilu. Toffees City of Manchester Stadium dobyli třikrát v řadě a jednou z hlavních příčin je kdo jiný, než Tim Cahill. Australan zařídil vítězství v závěrečných minutách před dvěma lety, zatímco loni otevíral skóre. Tim tak usuzuje, že Everton nelze před zápasem odepisovat.

„Man City mají velký tým. Mluví se o nich po celém světě. Pro jejich fandy je hezké, že soupeří o nejvyšší příčky, protože si pamatuji, že ještě ne tak dlouho se potáceli u spodku tabulky. Takhle velké zápasy nás vždy uměly namotivovat. Mají velká jména, ale my jsme schopni zahrát vyrovnanou partii s kýmkoliv,“ věří Australan, jenž by podle svých slov Everton za klub jako Manchester nikdy nevyměnil. „Je to pro ně splněný sen, ale zároveň je těžké spojit všechny ingredience dohromady tak, aby skutečně vytvořili tým. V Evertonu máme blízkou skupinu, skvělou partu, kteří klub skutečně milují, mladíky, kteří vyšli z akademie – a jinak bych to nikdy nechtěl.“

Loni Everton nad neoblíbeným soupeřem zkompletoval double. Nejprve jsme si po fantastickém výkonu vychutnávali domácí výhru 2-0, o kterou se zařídil Steven Pienaar a Louis Saha a na konci března Toffees opuštěli Manchester po neméně kvalitním výkonu s totožným výsledkem v kapse. Góly dával Tim Cahill a Mikel Arteta.

Historie soupeře

Klub byl založen roku 1880 pod názvem St. Marks, nicméně po pár letech přešel k názvu Ardwick AFC a zároveň se přestěhoval na původní stánek Hyde Road. Citizens neměli zrovna povedené začátky, spíše naopak. Na počátku 90. let 19. století čelili finančním problémům a i v důsledku toho došlo v klubu k reorganizaci a tak se začala psát klubová historie už pod jménem Manchester City FC.

Citizens nakoukli do první ligy poprvé v roce 1899, kde se brzy usadili a roku 1904 mohli oslavovat první cennou trofej, když ve finále FA Cupu zdolali Bolton. Následná léta ale klub prožil v obvinění z finančních podvodů, což roku 1906 vyvrcholilo suspenzací sedmnácti hráčů, včetně kapitána Billyho Mereditha. Aby toho nemálo, do chodu pošpiněného celku zasáhl požár hlavní tribuny na Hyde Road. Od roku 1923 si tak Citizens našli svůj nový domov na zbrusu novém Maine Road.

V 30. letech dosáhll Manchester City hned na dvou finálových účastí v Anglickém poháru. V tom prvním, roku 1933 se utkali s Evertonem, který v zápase zvítězil 3-0. Ovšem o rok později už si trofej nenechali uniknout a porazili Portsmouth. Třicátá léta byla pro Citizens vůbec zvláštní dekádou. Roku 1937 se jim podařilo poprvé vyhrát First Division, jenže další sezonu se museli s prvoligovou příslušností rozloučit, a to i přesto, že dokázali vstřelit více branek než kterýkoliv jiný tým.

Po nicneříkajících dvaceti letech ve druhém ligovém patře se Citizens dočkali úspěchů v 50. letech. Tým vybojoval opět dvě finálové účasti v FA Cupu po sobě; v roce 1955 a 1956 a stejně jako ve 30. letech to první tentokrát proti Newcastlu nezvládli a za rok už se ve vitríně na Maine Road blýskal pohár vybojovaný ve finále s Birminghamem. V roce 1965 se Citizens znovu podívali do First Division, kterou o dva roky později podruhé a naposledy vyhráli. Rok 1969 byl pro City mimořádně úspěšný. Klub slavil úspěch nejdříve v FA Cupu a posléze i v Evropském poháru. Manchester City se tak stal druhým anglickým klubem, jenž vyhrál domácí i evropskou trofej v jednom roce.

V 70. letech klub pokračoval ve sbírání úspěchů. V roce 1970 skončili Citizens druzí jen o bod za vítězem a za čtyři roky slavili zisk Ligového poháru. Stejný úspěch zopakovali i roku 1976. Ovšem v 80. letech už to se Citizens tak slavně nevypadalo. V klubu se během deseti let vystřídalo hned sedm manažerů, z nichž žádný nic nedokázal. Naopak. Dvakrát se poroučeli do druhé ligy. Pod vedením legendy Toffees, Petera Reida, ale klub jednu sezonu skončil v Division First na pátém místě.

Náznak lepších časů se do klubu nicméně nedokázal přenést natrvalo a tak se Manchester City propadl dokonce až do třetí ligy. Do nejvyšší soutěže se natrvalo vrátil až v roce 2001, už pod vedením úspěšného Kevina Keegana. Sezona 2002/03 byla tou poslední, kdy Manchester City hrál svá utkání na Maine Road. Novým stánkem se stal multifunkční City of Manchester Stadium s kapacitou bezmála 48 000 diváků.

V létě 2007 se vlády nad klubem ujal kontroverzní thajský tunelář Thaksin Shinawatra, který si z klubu udělal pračku pro své špinavé peníze, a tak často narážel i na protesty fanoušků. Shinawatra si přivedl i bývalého manažera anglické reprezentace Svena Gorana Erikssona, ten byl ale i přes nevoli fans po roce angažmá propuštěn. Funkce se tak ujal bývalý manažer Blackburnu Mark Hughes. To nejhorší na sebe nenechalo dlouho čekat. Na konci srpna 2008 vystřídala Shinawatru u klubového kormidla dubajská společnost Abu Dhabi. V ničení všeho pěkného, co na anglickém fotbale ještě zbylo, tedy po Chelsea zdatně navazuje i Manchester City.

Zápasová fakta

Vzájemná měření sil byla v posledních třech sezonách jednostrannou záležitostí. O venkovních vítězstvích již řeč byla, v celkovém měřítku pak Toffees zvítězili v pěti z šesti zápasů. Jedinou výjimku tvoří prohra 1-2 na Goodison Parku z dubna loňského roku. Vítězství navíc srovnala vzájemnou historickou bilanci – oba kluby mají po 62 výhrách, zatímco 42krát se body rozdělovaly.

I tentokrát lze bez potíží sestavit jedenáctka z hráčů, oblékajících během svých hracích dnů královsky i nebesky modrou. Rukavice by nabléknul Bobby Mimms, před nímž operuje hned pětičlenná obrana ve složení Richard Dunne, Sylvain Distin, Joleon Lescott, Paul Power a Earl Barrett. Ve středu pole by si práci rozdělil Peter Reid, Alan Harper a Gary Megson, branky pak obstarávají Adrian Heath a Andrei Kanchelskis.

Manchester City

Letošní gólová produkce Citizens silně kontrastuje mezi domácím a venkovním prostředím. Zatímco doma vstřelili osm gólů, venku jsou střelci s 16 góly podstatně produktivnější. V každém případě zdobí Manciniho celek dobrá forma; pondělní vítězství by bylo již třetí v řadě, neprohráli navíc již sedmkrát za sebou. I tentokrát se bude Manchester City spoléhat na rebelujícího Carlose Teveze. Argentinec má na svědomí rovných 10 z celkových 24 gólů. City navíc neprohráli žádný ligový zápas, ve kterém se Tevez trefil.

Everton

Osm zápasů – takhle obludných rozměrů může dosáhnout nevýherní série, pokud Blues v pondělí nevyhrají. Dokonce by šlo o nejdelší šňůru bez vítězství od roku 1999, kdy výhra přišla až v devátém utkání. Nutno ovšem říct, že venkovní forma není o nic horší než ta domácí; jinými slovy, nijaká. První dva zápasy v sezoně na cizích hřištích Everton prohrál, od té doby však nepadl. Jedinou venkovní výhrou je triumf 2-0 v Birminghamu, poslední čtyři výjezdy skončily remízou (Tottenham, Blackpool, Sunderland, Chelsea).

Vzájemná bilance

• Celkově:                            62-42-62
• Na hřišti Manchesteru City:  45-18-18
• V Premier League:               9-4-13

Absence

Roberto Mancini musí řešit minimum absencí. Disciplinární trest si bude odpykávat Nigel de Jong a věčným marodem zůstává Michael Johnson.

Ani Everton nemusí řešit zaplněnou marodku, ovšem před zápasem se množí hned několik otazníků. Nejistý je start Stevena Pienaara, majícího lehčí problémy s třísly. Stejně tak se v zápase nejspíš neobjeví ani John Heitinga a Tony Hibbert. Závěrečnou část z třízápasového trestu si ukrojí Mikel Arteta.

Manchester City: Hart, Given, Boateng, Richards, Toure, Kompany, Lescott, Zabaleta, De Jong, Barry, Jo, Vieira, Yaya Toure, Silva, A. Johnson, Milner, Tevez, Balotelli, Santa Cruz

Everton: Howard, Mucha, Neville, Jagielka, Distin, Heitinga, Baines, Pienaar, Fellaini, Cahill, Rodwell, Anichebe, Coleman, Bilyaletdinov, Baxter, Yakubu, Beckford, Saha

• Kdy: 20.12. 21:00 SEČ
  
• Kde: City of Manchester Stadium
  
• Rozhodčí: Peter Walton