Preview: Stoke City – Everton

První den nového roku si pro Everton připravil již třetí výjezd v řadě. V pokračování venkovní neproherní série by bylo záhodno pokračovat i ve Stoke.

Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok. Pokud má mít ono staré rčení skutečně něco do sebe, měl by si Everton hledět toho, aby se proti Potters vytasil s co nejlepším výkonem. Cesta za potenciálním úspěchem nicméně povede přes trnitou fyzickou bitvu.

Stoke City prožívá svoji třetí sezonu mezi elitou a již delší dobu je víceméně zřejmé, že Hrnčíří se o svoji prvoligovou budoucnost strachovat nemusejí. Na poklidný střed tabulky to klub ze Staffordshire podle všeho dotáhne i letos. Ne že by ovšem mezi vášnivými fandy či mezi klubovým představenstvem zavládlo uspokojení. Poslední dobou totiž Potters svým příznivcům dávkují pořádnou porci nevypočitatelnosti, a tak vlastně stěží předpovědět, co nás během Novoročního odpoledne vlastně čeká. Koneckonců, Everton si na nevyzpytatelnost letos také potrpí.

Britannia Stadium už navíc nebývá takovým strašákem, tedy mluví za to alespoň nedávné výsledky. V domácím prostředí sice Potters padli jen třikrát, ovšem nula bodů získali právě z minulých dvou domácích utkání. Nejprve ve Stoke triumfoval Blackpool a posledně Potters nestačili ani na Fulham, celek, jež vozí vítězství z cizích hřišť jen raritně. Paradoxně pak působí srovnání s kontextem venkovní formy. Zatímco během posledních tří výjezdů Stoke nastřílel sedm gólů a získal totožný bodový součet, ze tří předchozích utkání před domácím publikem vstřelil jedinou branku, která stačila pouze na remízu s Manchesterem City.

Nervozitou svázané nohy červenobílých tak budou mít co napravovat. Tony Pulis připouští, že domácí produktivita jeho oveček je zkrátka nedostatečná. „Víme, že se stává, že hrajete dobře, ale odměny se za to nedočkáte. V posledních týdnech se to ale stává příliš často. Nelze zpochybnit snahu hráčů, protože ve všech třech zápasech jsme na soupeře vyvinuli dostatečný tlak. Objevilo se ale několik příkladů, kdy jsme se rozhodovali špatně, když jsme se ocitli v dobré šanci. Tyhle vytvořené situace musíme proměňovat,“ naléhá Velšan, jehož tým se střetne s mužstvem, jež trápí neduh podobného rázu. „S Davidem jsem mluvil dříve a říkal, že z pohledu jejich fotbalu to byl fantastický start. Prostě ale nezískávali správné výsledky. Mají velkou kvalitu a jsem si jistý, že jejich situace se brzy změní. Doufejme, že se to ale nestane v sobotu.“

Everton vinou odloženého zápasu s Birminghamem čeká již třetí venkovní zápas v řadě. Pro sebevědomí ani psychiku nejspíš nic jednoduchého, nicméně jako útěcha může sloužit fakt, že venku se Toffees daří. Ačkoliv daří je možná trochu silné slovo. Obě dosavadní vítězství na cizím hřišti se v podstatě nečekaly, a většina zbytku výjezdů dovedli Blues k remízám.

Snadno si tak lze odvodit jednoduchou rovnici. Pokud se od Evertonu nic nečeká a tlak očekávání leží na favoritovi, podají Blues zpravidla nejlepší výkon. Potvrdila to výhra na City of Manchester Stadium. Pakliže ale hráči vědí, že by měli vyhrát, výsledkem je utrápený nudný výkon bez šťávy. To byl zase případ posledního zápasu na Upton Parku. Everton jednobrankovou ztrátu pouze srovnal, a tak si ze hřiště nejslabšího týmu soutěže odvezl bod.

Utkání podobného bojovného charakteru čeká na Toffees i ve Stoke. Na silovou bitvu se už Sylvain Distin pečlivě připravuje. „Je to velký fyzický test. Všichni ví, jaký typ mužstva Stoke je. Víme co očekávat a budeme připraveni,“ slibuje aktuálně jeden z nejlepších stoperů soutěže. „Když jsme s nimi hráli doma, útočilo se proti nim hodně těžce, to je ale v Premier League běžné. Každý zápas je obtížný. Venku už jsme dost zápasů neporaženi, ale podle mě z nich bylo až příliš mnoho remíz. Kolikrát jsme vyhráli? Odpovědí je, ne dostatečně. Musíme jít po výhrách a takový přístup od nás uvidíte ve Stoke a po celý zbytek sezony,“ tvrdí Francouz. Hm, Kde jenom jsem tohle už slyšel…

O remízy nebyla nouze ani ve vzájemných soubojích loňské sezony. Plichtilo se na Goodison Parku i při poslední návštěvě Britannia Stadium. Těsnou výhru pak Everton oslavil v říjnu, kdy výhru zařídil svým jediným gólem v sezoně Yakubu.

Historie soupeře

Založení pod názvem Stoke Ramblers se vztahuje k roku 1863, což z něj dělá druhý nejstarší anglický profesionální klub. Pod původním názvem hrál poměrně dlouho, změna do dnešní podoby nastala v roce 1878, kdy se zároveň přestěhoval na svůj původní stánek Victoria Ground. Přesně o dest let později se Potters stali zakladateli Football League. První sezony v nově zformované soutěži ovšem nedopadly dobře; v obou úvodních sezonách Stoke skončil na chvostu tabulky. První světová válka sice znamenala přerušení fotbalového dění, nicméně Potters nezaháleli a po čtyři válečné roky byli účastníky neligové Lancashire Primary and Secondary League.

Rok 1930 si všichni Stokies spojují s jediným – tohoto roku nastoupil v prvním zápase za Stoke největší klubová legenda, a zároveň jedna z největších osobností anglické kopané, Sir Stanley Matthews. Ani přesto však klub nedosahoval žádných úspěchů, a u toho zůstalo až do vypuknutí světového válečného konfliktu číslo 2. Po jeho skončení Stoke sahal po velkém úspěchu. V sezoně 1946/47 mu totiž ligový titul jen o vlásek unikl, získal jej Liverpool. Po skončení sezony odešel do Blackpoolu Matthews a v následujícím ročníku Potters neunikli sestupu.

Jako vysvobození z černých sezon dorazil na Britannia Stadium manažer Tony Waddington, muž, který s klubem vyhrál jedinou cennou trofej v historii klubu. Potters se pod jeho rukou postupně zvedali a nemálokdy se jim podařilo dosáhnout solidního ligového umístění. Zásadní zlom přišel roku 1972, kdy Stoke porazil ve finále Ligového poháru favorizovanou Chelsea 2:1, což je doposud největší úspěch klubové historie. Rokem 1976  ale povedené sezony skončily.

V lednu 76´ řádila nad Stoke vichřice, která byla natolik silná, že odnesla střechu tribuny Butler Stand. Pro jakýkoliv jiný klub jistě nepříjemná, avšak řešitelná věc, ne tak pro Stoke. Klubové vedení totiž jaksi „zapomnělo“ tribunu pojistit. Výdaje spojené s náhradami škod tak způsobily znovu bouři, ale tentokrát v klubové pokladně. Opravy klub stály 250,000 liber, což Stoke uvrhlo do značných finančních potíží. Jedinou možností jak zvládnout nastálou situaci, byl prodej nejlepších hráčů. Z Victoria Ground tak odešli osobnosti jako Alan Hudson, Mike Pejic, či Jimmy Greenhoff. Značně oslabený tým rok po nešťastné události, sestoupil o soutěž níž.

V nižších ligách našel Stoke pro dlouhé nadcházející sezony svůj nový domov. Na konci 80. let na tom Potters byli tak bídně, že sestoupili až do Third Division. Frustraci si klub i fanoušci trochu vynahradili ziskem Football League Trophy v roce 1992. V další sezoně se Hrnčíři probojovali zpět do druhé nejvyšší soutěže, kde se dokázali stabilizovat a ke konci tisíciletí byl klub připraven vstoupit do své nové éry. Po 120 letech totiž Stoke opustil stařičký Victoria Ground a nový domov našel na novém Britannia Stadium s kapacitou 27,500 diváků.

O dva roky později přišlo do Staffordshire psát novou kapitolu klubových dějin jisté islandské konsorcium, které se stalo novými majiteli klubu. Severští investoři si do klubu přivedli mimo jiné svého člověka – bývalého trenéra islandské reprezentace, Gudjona Thodarsona, který sice zpočátku čelil u Stokies velké kritice, nakonec se ale v Potteries stal oblíbencem. Podařilo se mu totiž znovu vytáhnout Stoke ze třetí ligy, kam mezitím opět spadl. V Championship se Stoke již pod vedením Tonyho Pulise dokázal probojovat mezi lepší celky a pod Pulisovým vedením si Stoke po bezmála třiceti letech znovu vychutnává účast mezi elitní dvacítkou anglického fotbalu.

Zápasová fakta

Stoke na Everton nevyzrál dlouhých 28 let; naposled uspěl v prosinci 1982. V první sezoně po návratě Potters mezi anglickou smetánku vyhrál Everton oba zápasy, loni ovšem, jak již bylo zmíněno, se dvakrát remizovalo. Celkově převažují ve vzájemné statistice výhry Evertonu, těch je 58, oproti 30 vítězstvím Stoke a 30 remízám.

Co se novoročních zápasů týká, v těch se Evertonu během posledních let nedaří. Ze šesti zápasů od počátku nového století, jež byly hrány 1. ledna, zvítězil pouze v jednom případě ze šesti. Stalo se tak na Nový rok 2008, kdy Everton vyhrál 2-0 v Middlesbrough. V několika případech si však mohli Evertonians silvestrovské radovánky přece jen prodloužit. Starší fandové si možná vzpomenou na výhru 3-2 na Selhurst Parku proti Wimbledonu 1. ledna 1996, kdy Duncan Ferguson vstřelil svoje první dvě venkovní branky za Everton. O pět let dříve pak Blues triumfovali 2-1 na Stamford Bridge, kde ukončili devítiměsíční čekání na výhru na cizím hřišti.

Stoke City

Jedinou výhru z posledních pěti zápasů představuje vítězství 2-0 na Boxing Day v Blackburnu. Ani jednou však Potters neprohráli v případě, že v zápase vstřelili jako první gól; získali tak 5 výher a jednu remízu. Na druhou stranu ovšem mívají Hrnčíři nejhorší první poločasy z celé Premier League – v poločase vedli z devatenácti zápasů pouze jednou a vsítili jen čtyři branky. Na hřišti by neměla být nouze ani o oslavence. Jonathan Walters může nastoupit ke svému 250. zápase v kariéře a sté utkání za Stoke si může připsat Glenn Whelan.

Everton

Neproherní série na cizích hřištích činí již osm zápasů. Naposled Everton prohrál na Villa Parku, a to koncem srpna, běží tak nejdelší šňůra bez venkovní prohry od roku 1985. V celém kalendářním roce se pak Blues vraceli domů s prázdnou pouze čtyřikrát, čímž podruhé vyrovnali absolutní klubový rekord stanovený roku 1969 a poprvé vyrovnaný v roce 1996. Zdaleka nejčastějším výsledkem na cestách nicméně bývá remíza, které Toffees dosáhli hned šestkrát ze všech devíti zápasů. Poslední utkání před odjezdem na Asijský pohár odehraje Tim Cahill, pro kterého rovněž půjde o 400. zápas v anglickém fotbale. V 399 zápasech Cahill vstřelil 106 gólů.

Vzájemná bilance

• Celkově:                30-30-58
• Na hřišti Stoke:      22-18-20
• V Premier League:   0-2-3

Absence

Tony Pulis se nepotýká s rozsáhlou marodkou. Najisto bude chybět pouze dlouhodobě zraněný Sidibe. Otazník se nicméně vznáší nad Mattem Etheringtonem, jehož trápí kotník a rameno možná nedovolí nastoupit ani Waltersovi. Jednozápasový trest si pak bude odpykávat klíčový stoper Robert Huth.

Do Evertonu žádné novinky nedorazily. Dvojice Phil Jagielka, John Heitinga se sice blíží návratu, nicméně jejich účast v zápase je pochybná. Malou šanci na návrat živí i Leon Osman.

Stoke City: Begović, Sorensen, Wilkinson, Shawcross, Huth, Collins, Pennant, Whitehead, Delap, Wilson, Etherington, Walters, Jones, Fuller, Gudjohnsen, Tuncay

Everton: Howard, Mucha, Hibbert, Neville, Jagielka, Distin, Heitinga, Baines, Coleman, Fellaini, Rodwell, Cahill, Arteta, Osman, Pienaar, Bilyaletdinov, Saha, Beckford, Anichebe, Yakubu, Gueye

• Kdy: 1. ledna, 16:00 SEČ
  
• Kde: Britannia Stadium
  
• Rozhodčí: Andre Marriner