Donovan: Chci se vrátit

Letošní zimu nám sice nezpestří, přesto má Landon Donovan do budoucna jasno. Modrý dres touží znovu obléknout a čím dříve, tím lépe.

13 zápasů, 2 góly. I tak málo stačilo, aby se Landon Donovan stal během loňského dvou a půlměsíčního hostování velkým oblíbencem. Platí to však oboustranně. Zklamané fandy Blues kteří věřili, že Američan na svou premiérovou zkušenost s anglickým fotbalem naváže druhou hostovačkou v Merseyside, však Landon uklidňuje. Vrátit se chce, v letošním roce ale zkrátka dal přednost regeneraci.

„Nevím, jak vypadá skutečná omluva, ale pokud se podíváte do Disneylandu, když je vám pět let, víte, že se jednou chcete vrátit. Nevím, v jaké délce to bude, ale doufám, skutečně doufám, že nabídka pořád platí, což se koneckonců projevilo i v mém letošním rozhodnutí,“ říká Donovan.

„Hodně jsem nad tím přemýšlel a říkal jsem si, „Pokud řekneš ne, co se bude dít příští rok? Budou mě ještě chtít?“ Bylo to těžké, protože jsem si nechtěl zavřít dveře, té příležitosti chci znovu využít. Pokud tu šanci už nedostanu… Mám na mysli, že už teď je ze mě stejně Evertonian až do smrti.“

Rodák z Kalifornie si v Evertonu zahrál během nejvydařenějšího období sezony. Jen vteřiny tehdy Toffees dělilo od vítězství na Emirates Stadium, byl svědkem výher nad Manchesterem City, Chelsea i Manchesterem United. Díky skvělým vzpomínkám tak osmadvacetiletý univerzální forvard přiznává, že nabídku Davida Moyese odmítl jen neochotně. Unavené tělo ale muselo dostat přednost.

„Nebylo to snadné. Když nám skončila sezona, mým prvním dojmem bylo, že není žádná šance, že bych byl na hraní v Evertonu připravený. O tom, že by to přece jen bylo možné, jsem začal uvažovat dokonce teprve před několika týdny. Měl jsem šanci mluvit s Davidem Moyesem a hostování jsme probírali.

Dal jsem mu vědět, že v polovině prosince jsem odjížděl na Havaj, abych si utřídil myšlenky a trochu vydechl. I po konci dovolené jsem ale cítil, že tělo stále není připravené,“ říká kapitán americké reprezentace, jenž má za sebou bezmála dva roky téměř nepřetržitého herního vytížení.

„Věděl jsem, že by neprospělo nikomu, kdybych odjel do Anglie a nebyl plně připravený – nepomohlo by to mě, nepomohlo by to týmu. Ale stále to bylo těžké, protože loni to bylo fantastických několik měsíců. Všechno ve mě mi napovídalo, že nějak by to fungovat mohlo, ale nakonec by to nebylo fér vůči Galaxy, kteří mě platí a také americkému národnímu týmu, který má před sebou důležitý a velký rok. Takže zelenou dostal rozumnější důvod, ačkoliv srdce mi stále říkalo, ať se rozhodnu pro Everton.“

Ve složitém rozhodování pak v neposlední řadě hráli roli i fanoušci, kteří se se svým novým oblíbencem v březnu minulého roku loučili jen neradi. „Žádnou podobnou zkušenost jsem v životě nezažil,“ přiznává. „Bylo to neuvěřitelné a od prvního dne jsem se díky tomu cítil jako doma.

Pokud by mě kontaktoval jiný klub, abych přišel na hostování – a pár jich skutečně bylo – mojí odpovědí bylo, “Ne díky. Vůbec nemám zájem.“ Přemýšlel jsem nad loňským rokem a bylo neuvěřitelně těžké říct ne, ale musím být rozumný a dělat správná rozhodnutí. Moje srdce ale zásadně nesouhlasilo.“ dodává.