Preview: Everton – Tottenham Hotspur

04/01/2011 0 Od Meňa

Po dlouhých třech týdnech se fotbalové dění konečně vrací na Goodison Park. Napomůže domácí prostředí k napravení aktuální “blbé nálady“?

Ještě v první polovině prosince hostil Goodison Park zatím poslední zápasy. Technické potíže, díky kterým si Everton Boxing Day uspořádá doposud v nepřiblíženém termínu, jsou ovšem již minulostí, a tak se můžeme těšit na další pověstný souboj pod světly magického nočního Goodison Parku. Ačkoliv “těšit” je možná příliš optimistický výraz. Stěží totiž říct, jaký Everton ve středu na trávník vyběhne.

Od konce října, jakožto nejvydařenějšího měsíce v sezoně, uplynuly již dva měsíce. Tři výhry, které tehdy Blues posbírali znějí v porovnání se současným marasmem surrealisticky. Holou pravdou je, že během uplynulých jedenácti zápasů od té doby, se Everton zmohl k jediné výhře. Další naděje, ke které se Evertonians po oné, údajně zlomové výhře na hřišti Manchesteru City upínali, je fuč. Ten zlomový bod nepřišel po derby, nepřišel ani po vyloupení Manchesteru City. Místo toho Everton fandům v posledním zápase ve Stoke naservíroval utrápený výkon, nepostrádající výrazný rukopis letošních trablí.

Pečlivě uspořádaný herní systém Potters tedy Everton neprokoukl. Nicméně – na Goodison Park se chystá Tottenham. V souboji proti mančaftu Harryho Redknappa se dá očekávat snad vše, krom jediného – obranné taktiky Londýňanů, na kterou Blues nejsou sto najít recept, jak již řada zápasů ukázala. Očekávaný otevřený zápas, by tedy Toffees mohl hrát do karet. Ostatně ty nejlepší výsledky letos Everton sbírá právě proti top týmům. Zcela jasně to dokumentuje jediná letošní prohra proti celku z první osmičky (Arsenal). Naproti tomu proti týmům z druhé poloviny tabulky Blues vybojovali pouhou jednu výhru (Stoke City).

I z pozice, ze které je to k sestupovým příčkám coby kamenem dohodil, však David Moyes svůj tým brání. Ačkoliv po zápase na Britannia Stadium k tomu musel mít jen pramálo důvodů. „Zasloužili jsme si víc, ale musíme hrát tak, abychom vítězili. Můžete být hezcí a přesto nestřílet góly. Jsem ze školy, kde se razilo heslo, že v první řadě se musí vyhrávat,“hlásá manažer, jenž je zároveň pln obdivu vůči středečnímu oponentovi. Podle jeho názoru může Tottenham dokonce opanovat letošní mistrovský trůn. „Prožívají skvělou sezonu, a mluví a píše se o nich možná více, než o jakémkoliv jiném týmu v lize, a myslím, že oprávněně. Jestli mohou získat titul? Ano, mohou. Na startu sezony jsem se domníval, že několik týmů tu šanci má a Spurs mezi ně patří.“

U tottenhamských lze také skloňovat číslo jedenáct. Bohužel pro Everton, ze zcela opačných důvodů. Jedenáctka totiž v případě Spurs značí počet zápasů v řadě, které Kohouti neprohráliKlub, zažívající skutečně úspěšné časy, tak trochu k lepšímu obrazu poupravil rozhárané úvodní měsíce, kdy se vyznamenal třeba domácí porážkou s Wiganem či prohrou s West Hamem.

Následující fakta se mají následovně – posledně Tottenham padl začátkem listopadu, kdy si odvezl porážku z Boltonu. Náramnou formu Spurs pak definitivně stvrzují výsledky, posbíranými během vánočního období. Neztratili ani bod – vítězství si odvezli z Villa Parku, načež ve dvou následujících domácích zápasech porazili Newcastle a Fulham.

V severním Londýně by tak moc rádi, kdyby se zdařilo i počtvrté. Střelec vítězné branky proti Cottagers, Gareth Bale, ale svoje spoluhráče varuje, aby Everton nepodceňovali, k čemuž, přiznejme si to, není tak těžké za současné situace inklinovat. „Na Evertonu je to pokaždé těžké a i když nejsou na pozici, kde by být chtěli, všichni víme, jak obtížné utkání je před námi. Ukázali to na White Hart Lane a tenhle zápas nebude jiný.“

Na svatosvánku Spurs se Blues skutečně zadařilo. V říjnu tam uhráli remízu 1-1, šibenici tehdy z přímého kopu trefil Leighton Baines. Plichtilo se i při poslední návštěvě londýnských na Goodisonu. Zápas z předloňského prosince měl ale o poznání větší šťávu. Toffees v poslední desetimutovce srovnali skóre ze stavu 0-2 a v poslední minutě bod chycenou penaltou zachránil Tim Howard.

Historie soupeře

Klub byl založen roku 1882, ještě pod původním názvem Hotspur FC. Zpočátku se hrálo na stadionu Tottenham Marshes a na Northumberland Parku, ale už po dlouhá desetiletí je domovským svatostánkem Spurs White Hart Lane. Roku 1901 začal Tottenham postupně stoupat divizemi vzhůru a ve stejném roce klub poprvé vyhrál Anglický pohár, kterých má dnes ve své vitríně úctyhodných osm. O sedm let později se Spurs dostali do druhé nejvyšší soutěže a rok na to, už poprvé slavili postup mezi prvoligovou elitu.

Ovšem před vypuknutím první světové války skončil Tottenham na posledním místě. Za normálních okolností by jej samozřejmě čekal sestup, jenže klub mělo zachránit rozhodnutí Fotbalové asociace rozšířit počet účastníků nejvyšší soutěže ze dvaceti na dvaadvacet. Jenže to si nenechal líbit prezident Arsenalu Harry Norris, který protestoval proti tomu, aby byly v lize ponechány poslední dva týmy – Chelsea a právě Tottenham a tak se po bouřlivých diskuzích rozhodlo, že posledního účastníka určí hlasování. Tottenham z ostatních kandidátů získal nejméně hlasů a sestoupil. Proto není divu, že od té doby panuje mezi Tottenhamem a Arsenalem obrovská rivalita.

Lilywhites tedy začínali znovu od druhé ligy, kterou okamžitě vyhráli. Na nováčka si nevedli vůbec špatně – po roce v Second Division obsadili konečné šesté místo a druhé vítězství v FA Cupu. Jenže po úspěších přišel pád a v roce 1928 se Spurs umístili na sestupové 21. pozici. Jenže tentokrát si klub ve druhé lize nepobyl pouze rok, ale celkem pět sezón.

Po druhém světovém válečném konfliktu mohl Tottenham slavit větší úspěch až v roce 1955, kdy se stal vicemistrem First Division, ale další úspěchy již nepřicházely. Tottenham sice patřil mezi přední kluby, ale úspěch v podobě titulu se mu vyhýbal. Historie se měnila v sezoně 1959/60, kdy Tottenham jako první klub v historii slavil double – zisk ligového titulu a Anglického poháru.

Pro nejstarší trofej světa si Kohouti došli i o rok později. Roku 1963 se Tottenham stal prvním anglickým klubem, triumfujícím v evropském poháru. Pohárové zápasy vůbec klubu nadmíru seděly. V lize Tottenham úspěchy slavil zřídkakdy, zato ve vyřazovacím systému si vybudoval pověst obávaného týmu. V dalších letech do Severního Londýna putovala trofej jak pro vítěze FA Cupu, tak dvakrát Ligový pohár a jednou pohár UEFA.

V 80. letech sklízeli Spurs úspěchy opět především na poli pohárovém. V letech 1981 a 1982 na White Hart Lane putoval Anglický pohár a za dva roky přišel triumf opět v poháru UEFA. Ovšem poslední dekáda 20. století už tak slavná nebyla. V roce 1998 klub málem sestoupil. Zachránil jej až George Graham, bývalý kouč konkurenčního Arsenalu. Graham tým nejen zachránil od propadu ale dokonce s ním už po roce vyhrál Ligový pohár. V novém tisíciletí se Tottenham už pod vládou současného vlastníka Daniela Levyho stává předním klubem, a na důkaz toho dokázal v roce 2008 vyhrát Ligový pohár, v jehož finále zdolal v prodloužení Chelsea.

Zápasová fakta

Historie pamatuje již 160 vzájemných zápasů. Spurs v bilanci vedou s 59 výhrami, Everton ovšem s 52 výhrami nezaostává výrazně. 49 soubojů pak vítěze nepoznalo. Tak trochu nezvykle se Blues v posledních letech daří zejména na White Hart Lane, kde v posledních pěti letech třikrát zvítězili, jednou remizovali a prohráli.

V domácím prostředí se nicméně není čím chlubit. Tottenham naposled odjížděl z Goodisonu poražen v dubnu 2004. Aktuálně se tak nenajde jiný prvoligový klub, který by Everton doma tak dlouho neporazil. Na druhou stranu, David Moyes na týmy Harryho Redknappa umí. Skot s Harryho mančafty prohrál pouze třikrát z patnácti případů.

Everton

Víceméně častým jevem u Evertonu bývá brzké vzpamatování z nepříjemně namířených facek. Noční atmosféra Goodison Parku tak může udělat své, ačkoliv půjde zároveň i o první zápas bez klíčového střelce Tima Cahilla. Znepokojující skutečností je i to, že nevyzpytatelnost začíná doléhat i na doposud relativně spolehlivou defenzivu. Nemluvě o čistých kontech, která jsou v letošní sezoně raritou, Everton si v posledních třech zápasech pokaždé vstřelil vlastní gól, což je záležitost ještě bizarnější. Ve dvou případech si onu nepříjemnost vzal na triko Phil Jagielka.

Tottenham

Spurs nedokázali vyhrát při žádné z posledních pěti návštěv Merseyside. Harry Redknapp pak z výletů do Liverpoolu vytřískal jako manažer pouhopouhé jedno vítězství. Stalo se tak v srpnu 2008, kdy jeho Portsmouth převálcoval na Goodisonu Everton 3-0. Také Tottenham by rád zapracoval na obranné stránce věci. Branek inkasoval 23, což je jen o branku méně než Everton a s vychytanými nulami se v Tottenhamu také nekamarádí. V letošní sezoně doposud Spurs udrželi čistý štít jen dvakrát, v obou případech v domácím prostředí.

Vzájemná bilance

  • Celkově: 52-49-59
  • Na Goodison Parku: 34-27-19
  • V Premier League: 5-14-18

Absence

Přinejmenším dva nejbližší zápasy vynechá Phil Jagielka, jelikož jej zlobí stehno. Krom mladíčka Barkleyho, jenž zdárně rehabilituje svoji zlomenou nohu, je pak marodka vyprázdněná, neví se ovšem, jestli do zápasu zasáhne John Heitinga, k němuž se s drobnými problémy s žebrem přidal i Seamus Coleman. Austrálii reprezentuje na Asijském poháru Tim Cahill.

Stoprocentní absentéry družiny Harryho Redknappa zůstávají Tom Huddlestone (kotník), Ledley King (třísla), Jonathan Woodgate, jemuž po uzdravení chybí kondice, Jamie O’Harra (záda) a Carlo Cudicini (rameno). A aby měli Spurs v obraně výběr ještě více zúžený, nenastoupí ani Youness Kaboul, jenž si bude odpykávat distanc a otazník pak visí nad Williamem Gallasem (podkolenní šlacha) a Alanam Huttonem (chodidlo). Posledním určitě nehrajícím je Jermain Defoe, jenž si podobně jako Kaboul nezahraje vinou vykartování.

Everton: Howard, Mucha, Hibbert, Neville, Distin, Heitinga, Baines, Coleman, Fellaini, Rodwell, Arteta, Osman, Pienaar, Bilyaletdinov, Saha, Beckford, Anichebe, Yakubu, Gueye

Tottenham Hotspur: Gomes, Pletikosa, Hutton, Ćorluka, Gallas, Dawson, Assou-Ekotto, Lennon, Palacios, Modrić, Bale, Pavljučenko, Van der Vaart, Jenas, Kranćjar, Sandro, Crouch, Keane

  • Kdy: 5.1. 20:45 SEČ
  • Kde: Goodison Park
  • Rozhodčí: Lee Probert