Mladíci sklízí úspěch

Rostoucí profil evertonského mládežnického týmu zaznamenal další krůček směrem vzhůru. Mladíci mají za sebou úspěšnou misi, za níž se vydali až do Brazílie.

O tom, že mládežnický systém se v Evertonu nebere na lehkou váhu, jsme se mohli přesvědčit již v několika konkrétních případech. Svoje věhlasné jméno se navíc klubová akademie rozhodla rozšířit až daleko za britské ostrovy. Nedávný, po všech stránkách vydařený výlet, a to jak z hlediska zkušeností i výsledků, si tak mladíci mohli jaksepatří užít.

Nedlouho před Vánoci nabraly mladé naděje směr Belo Horizonte, největší město jihovýchodní Brazílie. A cíl výletu? Zúčastnit se tzv. Futures Tournament, kde se výběr Evertonu poměřil s těmi nejvěhlasnějšími jmény světového fotbalu. Everton, jenž sestavil mužstvo ze svých týmů do patnácti, šestnácti a sedmnácti let, ovšem v Jižní Americe nebyl jen do počtu. Patřila jim konečná čtvrtá příčka z deseti, o kterém si výběry Barcelony či Paris St Germain mohly nechat jen zdát.

„Zahrát si na turnaji takovéto úrovně bylo fantastické,“ říká nadšeně hlavní trenér akademie, Neil Dewsnip. „Pokud se zeptáte, kdo je největší fotbalová země, většina řekne Brazílie. Takže vzít skupinu našich mladíků do Brazílie s tím, že jsme nejen přežili, ale dokonce se nám dařilo, byla skvělá zkušenost.

Mluvíme tady přitom o cestě dlouhé 6000 mil a způsob, jak si s tím naši hráči poradili, je prvotřídní. Pokud nebo až se někdo z nich probije do prvního týmu, rozhodně budou schopni bezproblémově zvládat třeba cestování k předsezónnímu soustředění nebo, odvažuji se říct, cestu na Mistrovství světa v Brazílii.

Hráčům radil náš kondiční trenér John McKeown v ohledu toho, co mají jíst a pít a oni stále podávali skvělé výkony, což je působivé. Museli poslouchat a skutečně žili jako olympijští atleti, pokud vynecháme fotbal. Jinak by prostě nebylo v jejich silách si v takovém prostředí poradit.“

Do turnaje Blues vstoupili senzačně. Porazili domácí Corinthians, považovaný za nejlepší brazilský celek. O výhru 2-0 se postaral Anton Forrester a Hallam Hope. „Vůbec jsme nevěděli, že Corinthians jsou největším týmem v Brazílii,“ přiznává Dewsnip. „Začali jsme dobře a do vedení jsme se dostali už po 10 minutách a tehdy nás diváci začali povzbuzovat. Nemohli jsme přijít na to, proč, zatímco když vystřelilo Corinthians, všichni začali pískat. Pak jsme si uvědomili, že tamní fanoušci milují nenávidět Corinthians, takže pokaždé, když se jim něco nepovedlo, víc je to položilo a nám naopak pomohlo.“

Další zápas přinesl první porážku, a to proti Vasco da Gama, dalšímu domácímu týmu. Za Everton se znovu trefil nadaný útočník Hope, nicméně na celek, jež byl podle Dewsnipa tím nejlepším, co na dané věkové úrovni kdy viděl, Toffees nestačili.

„Nikdy předtím jsem neviděl tak rychlý kombinační fotbal, tak jako oni předvedli v prvním poločase. Doma občas v tréninku hrajeme proti prvnímu týmu, kde něco takového umí Mikel Arteta a ostatní, ale míč se po hřišti pohyboval tak rychle, že jsme se k němu zkrátka nemohli dostat. Musím říct, že to byl nejlepší tým turnaje a jsem překvapený, že nakonec celkově nevyhráli.“

Odpověď Evertonu byla velkolepá – vysoké vítězství 4-0 nad mexickým Club America. Tím si Toffees zajistili účast v semifinále, ve kterém bohužel mladíkům vystavilo stopku místní Atletico Mineiro, které o výhře 1-0 rozhodlo v závěrečných minutách zápasu. V bitvě o třetí místo pak Blues našli síly k remíze 1-1 s Vasco de Gama. Následné pokutové kopy však vyzněly v poměru 5-4 pro domácí klub.

„Řídili se naši taktikou, hráli tak, jak bylo v plánu a remizovali 1-1, přitom jsme zápas ke konci měli vyhrát. Moc jsme se těšili, až zjistíme, kde si na světové úrovni stojíme a nyní to víme. Pokud se podíváte na ostatní týmy v turnaji – Barcelona, která skončila osmá, Paris St Germain, které skončilo šesté – my jsme před nimi, což o našich hráčích mluví jasně.

Naším cílem jako akademie, je dodávat hráče prvním týmu a turnaj může být jedině pozitivní zkušeností. Jestli vám můžu slíbit, že někdo z nich bude jednou hrát za Everton? Ne, to nikdy nejde. Ale jejich šancím to určitě pomůže. Pro hráče to byla unikátní zkušenost. Celý turnaj – psychická stránka, vypořádání se s horkem, kultura a úroveň – to byla zkušenost, kterou si nemůžete koupit.“

A kdo jiný by tato slova mohl potvrdit, než některý ze samotných fotbalistů. Obránce Tyias Browning cítí, že zlepšení nastalo jak na, tak mimo hřiště. „Bylo to jiné, než na co jsme byli zvyklí. Šlo hodně o fyzickou stránku, ale mentální část byla těžší. Pokud je tu jedna věc, kterou jsem se hodně naučil, pak je to poziční hra, protože soupeř umí být nemilosrdný, pokud jste třeba jen lehce mimo svůj post. Bylo také obrovské horko, nikdy jsem v takových podmínkách nehrál. Spatření tamní kultury, která je s fotbalem provázaná, bylo také skvělou zkušeností,“ dodává spokojeně mladík.