BeeBC

Dvacátá léta byla mimojiné i dekádou, ve které světlo světa spatřily zcela moderní dorozumívací kanály. Rušno tak bylo díky rádiovým vlnám i na fotbalových stadionech.

Everton – Leeds United 2-1
First Division, 12. března 1927

Everton a BBC, to bylo v počátcích vysílání britské veřejnoprávní stanice, poměrně časté spojení. Zápas na Highbury v roce 1936 vešel do dějin jako první živý televizní přenos v zemi a o devatenáct let později se Blues objevili i v debutovém vysílání Saturday Sport Special, předchůdci legendárního Match of the Day. Přenosy na radiových vlnách jsou nicméně o poznání starší, ten první se uskutečnil 22. ledna 1927 v zápase Arsenalu proti Sheffieldu United.

Magazín Radio Times tehdy vypracoval diagram hřiště, rozděleného do osmi pomyslných polí, takže posluchači rozeznávali průběh zápasu podle slov komentáře, jenž jim přibližoval hru popisováním, ve kterém poli se míč aktuálně nacházel.

Experiment se osvědčil, a tak se rádiového vysílání brzy dočkaly i další zápasy. Jediným stadionem, kam měli komentátoři zakázáno vkročit, byl Anfield Road. Liverpool se totiž obával, že vysílání bude mít neblahý dopad na návštěvnost. Jen o pár set metrů severněji na Goodison Parku, však bylo jen otázkou času, kdy se prvního vysílání dočká Everton. Vybraným zápasem se stalo domácí utkání proti Leedsu a mužem, pověřeným dělit se s posluchači o průběh zápasu, byl kdo jiný než starý známý Ernest Edwards, sportovní redaktor Liverpool Echo.

Muž s přezdívkou „Bee“, byl zvlášní postavou. Výraznými rysy jeho osobnosti byl egoismus spolu s výstředností, hraničící až s podivínstvím. Svoje zápasy komentoval z boxu, kterému příznačně ke svému přízvisku, říkal úl. Nebylo nicméně pochyb o tom, že jeho barvitý komentář přinášel fotbalu tolik potřebné koření, obzvláště ve chmurných letech mezi oběma světovými válkami. Kdysi dokonce požádal o svěření rozhodcování jistého školního zápasu, do jeho pravomocí. Bee utkání skutečně odpískal – z postranní čáry. Pomocníkem mu byly štafle, které si sám přinesl, aby měl lepší výhled na hru.

Edwardsovo slovo se v každém případě v Merseyside těšilo velké prestiži, protože místní tisk byl jediným prostředkem, kde si divák mohl přečíst promyšlený názor. Will Cuff, tehdejší chairman Evertonu, kdož byl během své mnohaleté nadvlády nad klubem, značně vlivnou osobou, taktéž věděl o Edwardsově důležitosti a obě strany brzy došly k blízkému pracovnímu vztahu. Bee byl ale mazaný a své privilegium se mnohdy nezdráhal využívat, tak jak to ukázal třeba v zápletce, v níž hrál v roce 1924 roli Sam Chedgzoy, o které byla řeč v předchozích kapitolách. Již jen samotný fakt, že Cuff nechával Edwardse o poločase běžně navštěvovat šatnu hráčů, svědčí o tom, že jejich spolupráce nebyla k užitku pokaždé.

V hrací den se každopádně objevil problém. Pokud bude Bee komentovat, kdo potom napíše reportáž do Liverpool Echo? Hlavy se spojily a nakonec bylo dosaženo kompromisu. Jakožto reportáž použila sportovní redakce přepis Edwardsova rádiového komentáře.

Jak Everton tak Leeds, byli toho času na spodku tabulky. O týden dříve dostali Blues v Newcastlu naloženo 7-3, na návštěvnosti to však ani krapet nebylo znát. Na Goodison si našlo cestu dokonce neuvěřitelných 58000 diváků, tehdejší rekord. „Je 3:15 a zápas začíná. Everton vykopává, Dean přihrává míč Forshawovi. Hra se přesunuje na levou stranu Leedsu.“ Těmito slovy zahájil Bee premiérové rádiové vysílání z Goodisonu.

Hostující mužstvo mělo v úvodních pasážích zápasu více ze hry a svatyni brankáře Taylora několikrát vážněji ohrozili. Komentář ovšem postrádal detaily, bez kterých by se dnes málokterý posluchač obešel: „U míče je Jennings a téměř dává gól.“ Everton ale zůstal ve hře a jednu akci popsal Bee slovy: „Tady je Creswell, Hart a Dean – krásná hra, Dean není dále, než pět yardů od brány, ale téměř úplně míjí balon!“

Toffees nicméně povětšinu hry působili kostrbatě, a tak nebylo překvapením, když Tom Jenninges po jedenácti minutách druhého poločasu otevřel gólový účet yorkshirského týmu. To ovšem domácí podnítilo k aktivitě (Edwardsovými slovy: „Zabojuje Everton?“) a zanedlouho bylo srovnáno, když penaltu po stažení Weldona, následovně proměnil Dixie.

Uplynula teprve hodina hry a na obranu Whites doléhal vytrvalý nátlak. Leeds držel ve hře brankář Potts, jenž vyboxoval Troupovu dělovku. Zasahovat musel brzy znovu, tentokrát mu rukavice provětrala rána Deana, jenže na dorážku Tonyho Weldona, pro něhož šlo po přestupu z Airdrie dva dny zpátky, o debutový zápas, už byl krátký. Toffees v bombardování pokračovali až do posledních vteřin utkání, ale o vyšší vítězství je připravilo nepřesné zakončování.

Výhra 2-1 však byla, jak se nakonec ukázalo, zcela zásadní. Leeds skončil v tabulce na 21. příčce a sestoupil, zatímco Everton obsadil pozici dvacátou s o čtyři body větším bodovým ziskem. Pokud by tehdy na Goodisonu zvítězil Leeeds, zachránil by se a s First Division by se naopak loučil Everton. Rozhodoval by pouze rozdíl ve skóre. Blues by v tom případě nevyhráli v sezoně 1927/28 titul, a Dixie by ve stejném ročníku s největší pravděpodobností nevstřelil svých legendárních 60 gólů. Ve fotbale holt rozhodují maličkosti.

Dodatek

Edwardsův komentář doprovázela velká publicita. Některé z ohlasů posluchačů, dokonce otisknul. Například jistý pan W. Thomas ze Sefton Parku napsal: „Nemám žádné pochyby o počtu dopisů, klanících se vašemu vysílání. Během poločasu se ke mě otočil jeden z mých hostů a s tváří zářící radostí poznamenal, „Nikdy jsem si v životě nic tolik neužil.“ Posílám srdečné gratulace k potěšení, které jste nám dal.“

Neznámý pisatel ze Skelmersdale zase napsal: „Díky za Vaše výtečné vysílání. Značně jsem si ho užil.“ Will Cuff už ale takové nadšení nesdílel, jak o několik let později prozradil. Ukázalo se, že Edwardsovo naprosté pohrdání zásadami vysílání, se BBC ani trochu nepozdávalo. Jenže Bee byl zkátka svůj, a tak si z toho těžkou hlavu nedělal. U fanoušků tak svým svérázným komentářem zabodoval, ale další vysílání už mu nikdy nebylo svěřeno.