Zimní hrátky v modrém podání

Nemilosrdná zima vládne pevnou rukou a promluvit do fotbalového dění stihla již i letos. Nejchladnější období roku ovšem ohrožovalo zápasy, ty Evertonu nevyjímaje, prakticky odjakživa.

Zápas nezápas, 1892

Fotbalová historie je plná zápasů, které vyšuměly do prázdna, neboť tím hlavním, co se počítá, jsou rozhodující odvety. Důvody umí být leckdy bizarní. Například v Leyland DAF Cupu (dnes známým pod jménem Johnstone’s Paint Trophy) v sezoně 1990/91, kdy se v kvalifikační skupině sešlo Shrewsbury Town, Swansea City a Torquay United, musely být všechny zápasy opakovány, protože ve všech případech se zrodil výsledek 1-1.

Kvůli neblahým zásahům počasí došlo k odvetě zápasu Evertonu ale jen jedinkrát. V lednu 1892 přijelo tehdy ještě na Anfield Road k pohárovému zápasu Burnley. Hřiště poznamenal třeskutý mráz a na ztvrdlou plochu navíc napadla vrstva sněhu. V Evertonu se zápasu tolik obávali, že hvězdného útočníka Freda Gearyho se raději rozhodli ušetřit. Hosté tehdy nebezpečné podmínky zvládli daleko lépe a zvítězili 4-2.

Toffees tedy počítali s tím, že v poháru končí, jenže o čtyři dny později klub kontaktovala FA a poskytla mu omilostnění, stejně jako několika jiným celkům, které svoje zápasy sehrály toho dne. Výsledek odvety se nicméně od původního výsledku lišil pramálo. Burnley vyhrálo 3-1.

Šťastné a veselé, 1894

Domácí zápas proti Stoke City z 24. prosince, se proměnil ve frašku poté, co rozhodčí ukončil zápas po pouhých třiceti odehraných minutách. Už před duelem se přitom široce debatovalo o tom, zda by arbitr Brodie vůbec měl sehrání zápasu připustit. Během celého odpoledne z těžké oblohy padaly silné provazce deště smíchaného s mokrým sněhem a do toho všeho ještě foukal silný vítr.

Po půlhodince, kdy už bylo ze hřiště ukázkové oraniště, si Brodie svolal hráče k sobě a za stavu 1-0 pro Everton utkání zastavil. Fandům se nicméně jeho rozhodnutí znelíbilo, vnikli za zábrany a ve mžiku na hřišti protestovalo 3000 lidí. Po uklidnění situace vyřešil sudí celou záležitost nadmíru nezvykle. Sehrálo se přátelské utkání po dvacetiminutových poločasech. Everton zvítězil 2-1 a mohl se tak chlubit, že Stoke „porazil“ během jednoho odpoledne hned dvakrát.

Tisící zápas nadvakrát, 1922

Posledním rokem, kdy se na Goodisonu předčasně ukončoval zápas, je letopočet 1922. Proti Middlesbrough tehdy nemělo jít o běžný zápas, ba naopak. Everton se připravoval na velký den, neboť se schylovalo k jubilejnímu 1000. ligovému zápasu, přičemž všech Toffees dosáhli v nejvyšší soutěži. Oslavy ale musely počkat, protože kluzký povrch hřiště za silného sněžení, sudí po 57 odehraných minutách označil za nezpůsobilý a nebezpečný. Blues vedli 1-0, ale ukončení dobře rozjetého zápasu je mrzet nemuselo. O měsíc později vyhráli v náhradním termínu 4-1.

Kdo měl tedy tu čest a posloužil Evertonu jakožto soupeř v 1000. představení? O čtyři dny později se jím stala Aston Villa, kterou Everton porazil 3-2. Důkazem, že počasí nebývá nepřítelem pouze v zimě, je pak zápas, shodně znovu proti Boro, tentokrát v srpnu 1950. Kolem Ayresome Parku létaly hromy a blesky a obrovské kaluže vody po pár minutách hráčům znemožnily v podstatě jakoukoliv fotbalovou snahu. Vodní pólo ovšem k devadesáti minutám dospělo – Toffees vyhráli 3-2.

Nejlepší pohárový zápas, jaký kdy člověk neviděl, 1959

Odvetné pohárové utkání proti Charltonu Athletic z ledna 1959, zůstává jedním z nejdramatičtějších zápasů v historii FA Cupu. Na Old Trafford, ještě před poslední přestavbou, se vměstnalo 74782 fanoušků. Ti si ale mohli jen domýšlet, co že se to na hřišti vlastně děje. Díky husté mlze odcházely tisíce diváků již během zápasu, dokonce ani lidé, kteří stáli za bránami, stěží dohlédli na brankáře.

Everton v prachbídné viditelnosti vedl 1-0, přičemž Charlton neproměnil penaltu. Nakonec však Addicks srovnali a v prodloužení rozhodl Everton třemi góly. Podmínky přitom byly horší a horší, postranní rozhodčí dokonce museli stát několik metrů ve hřišti, aby mohli vidět alespoň něco.

O dva roky později si podobnou situaci Everton vyzkoušel znovu, tentokrát na mlhavém Molineux. Zápas tehdy dostal opravdu komickou těčku. Brankář Evertonu Albert Dunlop zůstal na hřišti ještě několik minut po skončení duelu, nevěděl totiž, že ten už skončil. Bloudícího Dunlopa musel v mlze najít jeden ze zaměstnanců stadionu, aby mu vůbec mohl ukázat, jakým směrem se má vydat do šaten.

The „Great Freeze“, 1963

V poslední předvánoční sobotu 1962, meteorologové ohlásili příchod malé doby ledové a skutečně se nespálili. Nejchladnější zima od roku 1740 vyústila ve více než 700 odložených zápasů po celé Anglii. Na Goodison Parku se během dvou měsíců neodehrál jediný zápas prvního týmu. Domácího prostředí tehdy v jednom případě využila pouze rezerva, která před zraky 13000 diváků a posilněna o devět hráčů áčka, porazila Derby County 4-0. Krutou nepřízní počasí byla zasažena i tréninková hřiště v Bellefieldu. Trénink byl často omezen pouze na čutanou o šesti hráčích na každé straně a jezdilo se za ním na pláž ve Formby, na lancashirském pobřeží.

Blues nicméně sehráli několik venkovních zápasů, mezi nimi třeba pohárové vítězství v Barnsley či Swindonu, kde na hřišti, nasáklém 75 tunami písku, debutoval Tony Kay. Během jedenácti týdnů Toffees odkopali pouhé čtyři zápasy, a tak dlouhou pauzu jaksepatří využili k načerpání sil, které jim o pár měsíců později pomohly dosáhnout šestého ligového titulu.

V lednu stejného roku pak došlo k na první pohled prazvláštní kuriozitě. Lokální rozhodčí Arthur Edge měl posoudit způsobilost hrací plochy jak na Goodisonu, tak na Anfiledu, a to k potřebám odehrání rezervního zápasu Liverpoolu proti Fulhamu. Hřiště na Goodisonu bylo zledovatělé a nebezpečné, zatímco na druhé straně Stanley Parku se hřiště nacházelo v perfektním stavu. Podobná sitauce se pak znovu objevila v roce 1955. Odůvodnění? Ačkoliv oba stadiony od sebe dělí sotva půl míle, Goodison je zároveň položen o 100 stop výše, což může v důsledcích počasí, způsobit velký rozdíl.

Modrá horečka, 1972

Jediným zápasem Evertonu, jež si vyžádal odložení díky nemoci, byla návštěva Old Trafford v poslední sobotu roku 1972. Zimní chřipková epidemie tehdy zachvátila velkou část mužstva, jak 24 hodin před plánovaným výkopem zápasu popsal manažer Harry Catterick: „Padají jako kuželky. Klubový doktor během hodiny poslal osm hráčů domů a další během dne přibyli. Kontaktovali jsme vedení soutěže, a to souhlasilo s odložením zápasu.“

Špatné zprávy pro budoucí legendu, 1979

Na Nový rok 1979 se přihodily dvě události, s klubem zároveň související i nesouvisející. Ta první se udála na Filbert Street v Leicesteru, kde v osmnácti letech debutoval jistý útočník jménem Gary Lineker. Ta druhá se ve stejný čas odehrávala na Burnden Parku v Boltonu, kde se vážně zranil Peter Reid, Linekerův budoucí spoluhráč. Na hřišti přitom ani vůbec neměl být.

Prudká sněhová bouře, která se přes Bolton přehnala přes noc, způsobila, že hřiště bylo pro zápas proti Evertonu prakticky nehratelné. Manažer Gordon Lee si před utkáním stěžoval rozhodčímu, a jak se později ukázalo, jeho starosti byly oprávněné. „Zápas se zvrhl v bruslařskou soutěž,“ nechal se slyšet jeden z diváků a během několika minut už rozhodčí od sebe odháněl klubko hráčů, žehrajících na mizerné podmínky. Sám sudí prý před výkopem jednomu hráči Evertonu vysvětlil, že zápas bude v poločase ukončen, jenže pro Petera Reida už bylo pozdě. Po pár minutách si totiž záložník vážně poranil kolenní vazy po střetu s Georgem Woodem. Odehrálo se skutečně jen 45 minut, ve kterých oba celky vstřelily po jednom gólu.

Úsilí odehrát zápas v novém termínu, se ukázalo být pořádně problematické. Lednové datum bylo odloženo a najít volné místo v kalendáři se povedlo až v dubnu. Utkání z Nového roku zůstává doposud posledním duelem Evertonu, jež byl předčasně ukončen.

Lee Mráz, 1979

Příšerné počasí, které panovalo během takzvané “zimy nespokojenosti“ v roce 1979, se ukázalo být zásadním faktorem vlády Gordona Lee, jakožto manažera Evertonu. V úvodních měsících roku se jeho mužstvu v mrazivém počasí nedařilo. Boss kritizoval tehdejší rozhodnutí odehrát jisté zápasy na zmrzlých hřištích, zvláště hlasitě se pak ozýval před únorovou prohrou 3-0 na The Dell, původním stadionu Southamptonu. Tvrdil, a podle mnohých správně, že přítomnost televizních kamer ovlivnila rozhodnutí sudích, zda zápas odehrát, či odložit.

Jeho nespokojenost rezultovala v obvinění ze znevažování jména fotbalu. V každém případě, ať už měl Lee pravdu či ne, jeho tým už nedokázal znovu navázat na devatenáctizápasovou sérii neporazitelnosti, která jej doprovázela první polovinou sezony.

Počasí odkládá derby, 1996

Everton vstoupil do sezony 1996/97 povzbudivě, a tak se doufalo, že dobrá forma bude pokračovat i v derby proti největšímu rivalovi. Vytrvalý déšť, který se spustil 48 hodin před výkopem, nicméně zaplavil hřiště na Anfieldu a o odložení derby rozhodl sudí Roger Dilkes až 55 minut před zápasem.

Den, o kterém je řeč, je 20. říjen, zdaleka nejvytíženější den, co se historie Merseyside derby týká. Toho dne se na Anfieldu v roce 1979 zrodila remíza 2-2, stejného dne roku 1984 zařídil svou slavnou volejí vítězství na stánku Reds Graeme Sharp a nakonec nese datum 20.10. i prohra 1-2 na Goodisonu z roku 2007, kontroverzní derby plné tragických chyb a omylů.

Pro zajímavost, v poválečné éře se odložila ještě dvě jiná derby – v únoru 1963 na Anfieldu a v lednu 1965 na Goodisonu. Důvodem bylo zmrzlé respektive promáčené hřiště.