Nabílený míč

27/01/2011 0 Od Meňa

Když gólové příležitosti končí častěji na brankové konstrukci, než v síti, postihnuté mužstvo za to nezřídkakdy pyká. V některých případech se ale i přesto dokáže zrodit dechberoucí přestřelka.

Bolton Wanderers – Everton 2-4
First Division, 8. dubna 1933

Vítězství na hřišti Boltonu, pouhé tři týdny předtím, než Everton vybojoval poprvé ve Wembley svůj druhý FA Cup, spadá do kategorie smolných a zároveň i šťastných zápasů. Štěstí se na Burnden Parku přiklonilo na stranu hostí, protože ani sedmkrát rozezvoněná branková konstrukce jim nezabránila ve vysoké výhře.

Toffees přitom do Boltonu jeli se značně kolísavou formou, ačkoliv předchozí vítězství nad West Hamem jim zajistilo místenku v pohárovém finále. Celkově ovšem Everton vyhrál pouze pět z minulých sedmnácti zápasů a 27 gólů vstřelených právě v oněch pěti utkáních, bylo zřejmou vizitkou vrtkavé výkonnosti.

S nejlepší formou se navíc zrovna nepotýkal ani Dixie Dean – na konci sezony měl na kontě pouze 24 ligových gólů, o polovinu méně, než v předchozím roce. Nedařilo se ale celému stárnoucímu mužstvu, které nedovedlo napodobit výkony, které jim v předchozí sezoně vysloužily mistrovský titul. Na druhou stranu tápal i Bolton, který se na konci sezony musel s nejvyšší soutěží rozloučit.

Tyčka

Okamžitě po výkopu se do boltonského vápna snesl nebezpečný centr Jimmyho Steina a když Harry Church, domácí brankář, nedokázal míč polapit, zrodily se dvě jasné, nicméně zahozené šance, a situaci nezachránil ani Jimmy McGourt, který posléze hlavičkoval do tyče. Smůla se ale v štěstí proměnila o dvě minuty později, kdy obránce Boltonu, Mike Boyle, nešikovně „odklidil“ míč do vlastní sítě.

Deset minut nato bylo srovnáno, kdy pěkné křídelní hry využil Jack Milson. Za dvě minuty navíc bylo ve vápně Evertonu znovu rušno – Rimmerův centr našel Cooka a z brankové čáry na poslední chvíli jistý gól vykopával Warney Creswell.

Tyčka

Everton se z výpadku rychle oklepal a znovu začal presovat. Poté, co Johnsonova střela jen těsně přeletěla bránu, se v gólovce ocitnul Dean, jehož střelu ale Church s námahou vytěsnil na tyč.

Břevno a tyčka

Zakrátko do pokutového území centroval Stein a jeho vydařený centr našel hlavu koho jiného, než fantastického hlavičkáře Dixieho, jehož pokus ale znovu rozezvonil branku, tentokrát břevno. Míč se pak odrazil k McGourtovi ale ani tomu nebylo přáno, pálil do tyče. Oba hráči tak trefili brankovou konstrukci dvakrát, a to běžela teprve 25. minuta. O pár minut později ale Dean svoje selhnání napravil, když balon z kopačky Cliffa Brittona dopravil svou chrakteristicky dělovou hlavičkou do brány.

Dvakrát tyčka

Po půlhodince se brána domácích otřásla zase, navíc opět dvakrtát v bleskovém sledu. Nešťastníkem byl tentokrát Jimmy Stein, jehož o pár vteřin později napodobil Jock Thompson. Everton zmařené šance do poločasu začaly mrzet, neboť pěkné souhry Trotters využil Rimmer a skóroval do odkryté brány.

Tyčka

Druhý poločas pokračoval v podobném duchu. Boltonský Albert Geldard prošel přes čtyři protihráče a měl na kopačce gól, který měl Trotters přinést vedení, jenže křídelníkova rána orazítkovala tyč. Blues nicméně čekali pouhých pět minut, než se jim vedení podařilo obnovit. Na konci Thompsonova centru byl znovu Dixie a míč se po jeho hlavičce třepetal v síti. Jen o pár momentů později pak Toffees přidali čtvrtou trefu, jejimž autorem byl McGourt – smolař z prvního poločasu tak na třetí pokus již konečně uspěl.

Břevno

Bolton se ale nevzdával a Creswell musel podruhé v zápase uplatnit svoje zkušenosti, když opět blokoval na brankové čáře po Cookově hlavičce. Poté zmařil další příležitost Milsom a naději svému tým nevykřesal ani Cook, jehož dorážce se do cesty připletlo břevno. To bylo už poosmé, co míč nabral směr branková konstrukce. Podle Liverpool Echo měl míč na sobě dokonce vrstvu vápna – tolikrát se odrážel od tyče či břevna.

Dodatek

Osm případů, kdy balon rozezvonil bránu, je v zápase Evertonu rekord. Pro představu lze utkání srovnat například se sezonou 2005/06, kdy po celý průběh ročníku Everton trefil brankovou konstrukci pouze sedmkrát. Sezona 1932/33 ale vůbec byla bohatá na různé kuriozity.

Finále FA Cupu 1933, ve kterém Everton porazil Manchester City 3-0, bylo  prvním finálovým zápasem v historii poháru, kdy hráči nosili dresy s čísly. Hráči Toffees hráli s číslováním od jedničky od jedenáctky, zatímco fotbalisté Citizens od dvanáctky po dvaadvacítku. O finále se pak mezi Evertonians strhnul obrovský zájem. O lístek do Wembley stálo více než 250000 fanoušků Toffees.

Tři týdny před finále také Everton nezvykle obléknul svoji bílou variantu dresů (přichystanou pro Wembley), v domácím zápase proti Newcastlu. Jediným účelem bylo, aby si hráči vizuelně zvykli rozeznávat spoluhráče v bílé kombinaci. Další zajímavostí z oné sezony je Jimmy Stein a jeho rohové kopy. V obou ligových zápasech proti Sunderlandu se mu totiž povedlo dát gól právě od rohového praporku.