Čtyřgólový Saha znovu při životě

Ještě donedávna spící útočník, se probouzí k životu a světu o sobě znovu dává vědět. Další obrození Louise Sahy je na góly znovu nadmíru bohaté.

Rok 2010, zejména pak jeho druhá polovina, ve které Everton vkročil do nové sezony, bylo pro francouzského kanonýra zakletým obdobím. Vždyť v první polovině aktuálního ročníku se trefil jedinkrát, a to navíc do sítě třetiligového Huddersfieldu v Ligovém poháru.

Začátek nového roku ale Sahu konečně zastihl v parádní formě. Od důležité trefy proti Tottenhamu, která stačila k protrhnutí viditelné psychické bariéry, doposud přidal dvaatřicetiletý forvard dalších osm tref. A rovnou polovinu z nich si v sobotu schoval pro Blackpool, který odjížděl z Goodisonu po strhujícím zápase s porážkou 5-3. Díky nově nalezené střelecké pohodě hlavního týmového útočníka, tak Blues pomýšlí na vytoužený návrat do horní poloviny tabulky.

„Před zápasem jsem ženě říkal, že je to náš největší zápas sezony. Samozřejmě, že je hezké hrát dobře proti Chelsea a Arsenalu, ale to je k ničemu, pokud prohrajete,“ říká Saha. „Proti Blackpoolu, se vším respektem, to byla příležitost posbírat body a povedlo se nám přesně to, co jsme potřebovali.“

Průběh zápasu přitom v druhém poločase nenapovídal tomu, že Everton nakonec důležité vítězství vybojuje. Ještě dvacet minut před koncem Toffees prohrávali 3-2, jenže díky třema gólům v rozmezí necelých patnácti minut, vývoj souboje zaslouženě zvrátili.

„Věděl jsem, že se pořád můžeme vrátit do hry a vyhrát. Dostávali jsme hodně prostoru, který se dal využít. Povedlo se nám dostat je pod tlak a nakonec dát tři góly. Věřím, že tohle může být bod, po kterém se bude naše domácí forma zlepšovat. Byla tu spousta zápasů, ve kterých jsme hráli dobře a zasloužili jsme si vyhrát, ale prostě se nám naší odměny nedostávalo. V jednu chvíli proti Blackpoolu to vypadalo na další takový případ, ale pohledem na hodiny jsem si řekl, „ani náhodou, my na to máme.“

Tři zápasy, šest gólů. To je Sahova nejnovější vizitka. Není tedy divu, že po řadě utrápených výkonů, si sympatický Francouz svůj znovunalezený rytmus nemůže vynachválit.

„Je to lepší, než před dvěma měsíci. Vůbec se to nedá porovnávat. Cítím ale, že sebedůvěra je v celém týmu. Jsem útočník a pokud si tým věří, budu se dostávat do dalších gólových šancí a přesně to byl sobotní případ. Možná také pomáhá to, že jsme hráli daleko rychleji, než v jiných zápasech. Pokud hru zpomalíte, soupeři tím nahráváte, takže tohle se snažím změnit. Příkladem je Beckfordův gól, byla to skvělá přihrávka a fantastické zakončení. Nešlo to ubránit.

Všechno je to ale o tom, být na správném místě a když kolem sebe máte hráče jako Bainesy, pak to máte hodně usnadněné. Do každého zápasu jdu s tím, že vím, že dávat góly umím, ale když hrajete na nejvyšší úrovni, všechno je to o sebevědomí. Dát čtyři góly je pěkné, ale lepší je dát čtyři góly v každém zápase – a já nejsem Messi!“

Čtyřgólová cifra v jednom zápase značí střelecky vůbec nejvydařenější zápas Sahovy kariéry. Hattricku dosáhl dříve pouze jednou, a to v barvách tehdy ještě druholigového Fulhamu v zápase proti Barnsley.

A poslední fotbalista Evertonu, který poznal v jednom zápase čtyřnásobnou gólovou radost? V lednu 1991 se jím stal Tony Cottee, kdy v Zenith Data Systems Cupu dal čtyřku Sunderlandu. V lize pak kvarteto gólů v jediném utkání naposled slavil Graeme Sharp, když v roce 1987 řádil na The Dell v Southamptonu. Rodák z Paříže ale přiznává, že žádné velké oslavy nechystá.

„Dám si jednu skleničku. Ale jen jednu! Nejsem pijan. Bylo to povedené odpoledne, ale stále je před námi hodně zápasů. Moje profese po mě žádá dávat góly každý týden, takže se tím nenechám unést. Ze všeho nejraději jsem za ty tři body, které jsme si zasloužili.

Za to, že mám málo hattricků, jsem byl kritizovaný několik let, ale jsem rád,“ usmívá se. „Byl to jeden z mých cílů, takže jsem šťastný, že se mi to povedlo.“