Zpoždění

Leicester City – Everton 3:1
First Division, 28. října 1933

Zpožděné začátky fotbalových utkání nebývají zas tak nezvyklým jevem. Nevyhnula se mu dokonce ani tak pretižní událost, jakou je finále mistrovství světa, když si těsně před vyvrcholením šampionátu v roce 1978 Argentinci stěžovali na plastový chránič, kterým si Holanďan Rene van de Kerkhof jistil svoji ruku. O čtyři roky dříve pak byl úvodní hvizd také odložen, a to když si sudí povšimnul, že na hřišti chybí podstatná část vybavení – rohové praporky.

To, co nicméně odlišuje návštěvu Evertonu na Filbert Street v roce 1933 od jiných případů, je fakt, že výkop utkání se odložil hned třikrát, díky spolu zcela nesouvisejícím důvodům. Jen na okraj – Toffees se tehdy nedařilo, pohybovali se ve středu tabulky a bylo zřejmé, že stárnoucí tým má svoje nejplodnější léta za sebou. Na konci sezony to potvrzovalo hned patnáct remíz z 42 ligových zápasů.

V tehdejších dobách bylo zvykem, že díky vrtochům hromadné dopravy, stíhaly týmy i arbitři svoje utkání takřka za minutu dvanáct. V našem případě bylo původním důvodem zpoždění výkopu absence postranního rozhodčího, jehož vlak mě zpoždění. Pozdě navíc dorazil i přesto, že rozhodcovský stejnokroj si obléknul již ve vlaku.

Poté, co se sudí konečně dostavil a hráči vycházeli z tunelu, křídelník Evertonu Albert Geldard uklouznul a poranil si nohu, ačkoliv se ještě stačil přidržet zdi a zastavit tak pád. V šatně ale musel podstoupit ošetření. Až se obě jedenáctky konečně objevily na hřišti, oko druhého postranního, kontrolujícího branky, zase postřehlo díru v síti. Obsluha hřiště tak musela nedostatky napravit, zatímco hráči v chladném počasí vyčkávali.

Opožděný start viditelně ovlivnil koncentraci týmů, protože obě obrany kapitulovaly již v úvodních čtyřech minutách. Po dvou minutách překonal pěknou střelou bezmocného Teda Sagara v bráně hostí, Arthur Maw. Uběhlo ale jen šedesát sekund a bylo srovnáno. Stein na pravé straně uvolnil McLarena, ten našel Tommyho Whitea a brankáře domácích bez potíží ošálil.

Foxes vedení obnovili za deset minut, kdy defenziva Evertonu promáchla centr Dannyho Liddlea, který tím pádem doplachtil až k neobsazenému Hughu Adcockovi, který zavěsil na zadní tyč. Průběh duelu jasně dokazoval, že zpožděný výkop oba celky zneklidnil, zvláště pak Toffees, jejichž obrana působila vratce. Zadáci hostů to koneckonců stvrdili po čtvrthodině, kdy sice vykopávali střelu z brankové čáry, jenže míče se po nedůraznosti obránců zhostil Adcock a jeho centr dopravil do sítě Campbell.

Druhý poločas byl oproti tomu prvnímu zcela odlišný. Nejprve nechybělo málo a Jones si vstřelil vlastní gól a zanedlouho odklízeli domácí míč z čáry po přímém volném kopu Billyho Cooka. Převahu Evertonu ale nezužitkoval ani Jimmy Dunn, jenž se ocitl blízko hned dvakrát, stejně jako Geldard, na jehož výkonu se předzápasová nepříjemnost zřejmě podepsala vydatně.

Konec zápasu se pak nesl v podobně komickém duchu, kterým souboj začal. Vhazování, kterého se ujal pravý bek Leicesteru Black, směřovalo k brankáři, jenže ten v mometně rozehrávky podklouznul, spadl do bláta a před Jimmym Dunnem se zjevila otevřená brána. Jenže útočník Evertonu, kterého trápila nestálá forma, stačil svoji jednoduchou střelu namířit vedle. Foxes si tak svoje zasloužené dvoubrankové vedení uchovali.

Další podivné začátky zápasů

Rozbité brány, Birmingham City (h), 27. prosince 1924
Everton pospíchal domů ze zápasu v Newcastlu na Boxing Day a záhy zjistil, že výkop nadcházejícího zápasu byl odložen. Noční vichřice byla totiž tak silná, že brány odnesla o několik metrů dále. Při spěšných opravách pomáhali údržbářům stadionu dokonce i lidé i z vedení, zatímco hráči se poflakovali po hřišti. Rozhodčí byl s jejich prací spokojen, a tak zápas zahájil po zhruba 10 minutách po plánovaném začátku.

Nejhůře naplánovaný zápas v dějinách, Plymouth Argyle (h), 27. prosince 1930
V tomto případě nejde ani tak o začátek utkání, jako spíš o jeho přípravy. Plymouth byl během vánočních svátků absurdně požádán, aby sehrál zápas na Goodison Parku pouze 24 hodin po skončení jejich předchozího domácího zápasu na Home Parku. Následovala tedy 300 mil dlouhá cesta z jihozápadní Anglie, na kterou se Pilgrims vydali o půlnoci a na liverpoolskou Lime Street dorazili v šest hodin ráno. Není tedy divu, že spánkový deficit způsobil své a z Plymouthu si Everton udělal obětního beránka. Blues vyhráli 9-1, po čtyřech gólech naděloval Dixie a Jimmy Stein.

Panna nebo orel? Southport (h, FA Cup), 28. února 1931
Leč dopad na zápas byl minimální, největší pozornost před výkopem domácího pohárového utkání proti Southportu, byla vyhrazena losovaní stran. Kvůli nasáklému hřišti musel rozhodčí s oběma kapitány los opakovat hned pětkrát, protože mince se opakovaně ztrácela v blátě.

Výkop uspíšen, Portsmouth (h), 17. září 1946
Start domácího zápasu proti Pompey byl urychlen o deset minut, aby hosté stihli vlak, který z Lime Street odjížděl v 5:25.

Oheň v novinářské lóži, Blackpool (a), 4. listopadu 1950
Na dnešních bezpečných stadionech, by to neznamenalo takový problém, ale požár, který vzplanul těsně před zápasem v boxu pro novináře na Bloomfield Road, si vyžádal zásah tří hasičských vozů. Škody byly naštěstí minimální a novináři byli spolu s diváky odměněni již po třiceti vteřinách utkání, kdy se za domácí trefil Jackie Mudie.

Podvodníci, New South Wales XI, (a), 2. května 1964
Everton sklízel během australského turné v roce 1964, velký úspěch, ale začátek zápasu proti výběru Nového Jižního Walesu, který Blues vyhráli 4-1, se nesl v kontroverzním stylu. Hosté měli zpoždění, a tak parta studentů, zčásti oblečená do modrého, vyběhla na hřiště předstírajíc, že jsou Everton. Publikum zajásalo, ale jakmile si místní policie uvědomila, že je studenti napálili, vtrhla na hřiště a podvodníky si odvedla.