Preview: Newcastle United – Everton

V sobotu Everton čeká klání proti druhému celku ze severovýchodu. Jede se do Newcastlu a v sázce je prodloužení decentní ligové výkonnosti z předchozího měsíce.

Zápas na St. James Parku může být možná důležitější, než se na první pohled zdá. Vzhledem k aktuálnímu postavení obou celků v tabulce, půjde o devadesát minut, které tak trochu mohou definovat, jak na tom Blues ve zbytku sezony vlastně budou.

Roční očistná kůra Newcastlu v druhé lize sklidila svoje ovoce. Magpies se do Premier League vrátili dominantním způsobem a nevyplňují ani jisté prognózy, které jim předurčovaly holý boj o záchranu. Everton má tedy před sebou utkání proti silnému týmu, kterému nechybí podobně zdatný týmový duch a odhodlání, něco, co naopak pro hráče v modrém začíná být, zdá se, neznámý pojem.

V tabulce náleží Strakám devátá příčka s tříbodovým náskokem na Everton. Výsledek utkání proto může napovědět, zda se Everton dokáže vtěsnat do lepší poloviny tabulky. Z pohledu Newcastlu je jeho současná pozice jakýmsi stabilním opěrným bodem. Ve poklidnějším středu tabulky se nenápadně pohybuje po celý průběh sezony, přitom se prakticky ani jednou nezatoulal do podstatně nebezpečnějších vod.

Stejně jako Everton však Magpies sužují výkonnostní výkyvy, byť ne v takovém měřítku. Od Nového roku každopádně Newcastle zvítězil pouze ve třech zápasech, čemuž nenapomohl ani tučný odchod nejlepšího týmového střelce, Andyho Carrolla. Nutno však poznamenat, že svěřenci Alana Pardewa neprohrávají často – v letošním roce zatím pouze jednou – a proto nepřekvapí, že nejčastějším výsledkem strakatých je remíza, jak se na správný tým ze středu tabulky sluší a patří. V celkovém součtu Newcastle vyhrál v jednom ze sedmi posledních utkání, a to v polovině února na hřišti Birminghamu, přičemž poslední domácí výhra se vztahuje k začátku ledna, kdy Newcastle rozstřílel West Ham. V posledním kole Magpies doma remizovali s Boltonem.

Delší absenci domácí výhry, by tak v Newcastlu rádi přerušili. Podle Alana Pardewa to navíc budou zápasy na St. James Parku, které budou hrát v nadcházejícím dění úhlavní roli. „V téhle soutěži je každý bod důležitý a k jejich zisku musíte vynaložit velké úsilí. Proto se budeme snažit, aby jsme o víkendu plně bodovali. Budou to právě domácí zápasy, které nejspíš rozhodnou, kde letos skončíme, zisk z nich tak musíme maximalizovat.“

Everton prožil rušný týden. Během minulého víkendu bezproblémově a bez větší námahy porazil Sunderland a posunul se tím do relAtivně bezpečnější vzdálenosti od sestupových příček. O tom, že průběh letošní sezony je přesný jako hodinky nás ale neomylně přesvědčilo následující pohárové klání s Readingem.

Vztekat se nemá cenu, lze už nad tím snad jen mávnout rukou. Po tom, co Everton po bojovném výkonu vyhraje na Stamford Bridge a los jim přidělí nejhratelnějšího soupeře, kterého si mohli přát, přijde šokující porážka. Kdyby alespoň byla k vidění snaha. Ale to ne, pánové svoji šanci poprat se v dalším kole o Wembley zahodí jako kus smetí. To jste si to snahu ve čtvrtém kole rovnou mohli odpustit, dalo by se říct. Ty skvělé pocity po penaltovém rozstřelu, si už nikdo pamatovat nebude.

Poznatek ze zápasu byl do očí bijící – deset neúnavně presujících hráčů v poli, dopřávajících Evertonu minimum místa = marná útočná snaha domácích. Zkrátka se znovu potvrdilo, že proti sehrané defenzivě jsou Toffees bezzubí a předem jsou předurčeni ke ztroskotání. Proto můžeme jen doufat, že ve zbývajících kolech Blues sehrají co nejvíce otevřených zápasů, kde bude mít pomalá evertonská rádoby hezká házená, více šancí k uplatnění.

Podobně bídný výkon Everton předvedl vlastně i v minulém vzájemném zápase, kdy si na Goodison přijel Newcastle pro tři body. Na St. James Parku se Toffees naposled představili před dvěma lety. V prokletém zápase krom dvou bodů ztratili na rok také Mikela Artetu a po kriminálním faulu Nolana na podobnou dobu také Victora Anichebeho.

Historie soupeře

Vznik klubu se vztahuje k prosinci roku 1892 spojením dvou místních klubů – Newcastle East End a Newcastle West End. Hned zpočátku slavil velké úspěchy; v letech 1905, 1907 a 1909 získal tři mistrovské tituly. Newcastlu se dařilo i na frontě pohárové. V letech 1905 – 1911 dosáhl celkem na pět finálových zápasů Anglického poháru, ovšem vyhrát se Strakám povedlo jen jednou – v roce 1910 nad Burnley v odvetě na Goodison Parku.

Čtvrtý a také poslední ligový triumf slavil Newcastle v roce 1927. V průběhu 50. let na sever Anglie putovaly hned tři trofeje pro vítěze Anglického poháru. Tou dobou si klub vydobyl velké renomé a to i díky působení známých fotbalistů jako Jackie Milburn, Bobby Mitchell nebo Len White. Dobře poskládaný tým se v roce 1968 poprvé v historii kvalifikoval do pohárové Evropy. Následující rok dokonce Magpies triumfovali v Inter-Cities Fair Cup, předchůdci dnešního poháru UEFA. Dařilo se i na domácí půdě, Magpies se zúčastnili dvou finálových zápasů Anglického poháru a finále Ligového poháru, ovšem další cenná trofej na Tyneside nedorazila. Jistou náplastí tak byl zisk poháru Texaco v roce 1975.

Začátkem 80. let začal Newcastle upadat a výsledkem byl pád do druhé ligy. V roce 1982 se i za pomoci kapitána Kevina Keegana vyhrabal mezi elitu, nicméně rokem 1989 se opět s první ligou loučil. O čtyři roky později dokonce klubu hrozil pád do třetí ligy, který se podařilo odvrátit za minutu dvanáct.

V polovině 90. let, kdy už na manažerském křesle vládl Kevin Keegan, Newcastle úspěšně atakoval postup do Premiership a v nejvyšší soutěži se dokázal usadit. V roce 1996 si k Magpies přišel vydobýt status největší klubové legendy Alan Shearer, který do klubu, kterému jako malý kluk fandil, přestoupil z Blackburnu za 15 milionů liber – částku, která tehdy neměla ve světě obdoby. Napřesrok byli United blízko k zisku mistrovského titulu. Svůj luxusní dvanáctibodový náskok na prvním místě ale dokázali promrhat a z titulu se tak nakonec radoval Manchester United.

V létě roku 2007 se manažerem Newcastlu stal Sam Allardyce. Ten se ovšem na svém místě moc neohřál a po půl roce byl nahrazen ikonou Magpies, Kevinem Keeganem, který tak slavil veký návrat. Jenomže u Geordies tolik populární „King Kev“ pobyl na manažerském křesle jen několik měsíců. Keegan raději z Newcastlu sám odešel, neboť se mu nezamlouvala přestupová politika klubu, kde měl dozor nad přestupy sportovní ředitel, nikoliv manažer.

Prsty v potížích měl i nový majitel Newcastlu, Mike Ashley, proti jehož způsobu vedení klubu nastaly masivní protesty. Ashley nakonec i přes nevoli fanoušků zůstal, ale to už musel sledovat svoje ovečky v druhé lize, kam neslavně v poslední den sezony sestoupily. Comeback Magpies byl ovšem bleskového rázu. Championship Newcastle s přehledem zvládl a nyní stojí na prahu nové éry.

Zápasová fakta

Půjde o 160. vzájemný zápas. Newcastle vede nejtěsnějším rozdílem s 63 výhrami oproti 62 Evertonu a 34krát se týmy rozešly smírně. Naposled Toffees porazili Magpies v poslední den sezony 2007/08, na St. James Parku však Everton posledně triumfoval v říjnu 2000, kdy vítězství obstaral Kevin Campbell. Jde o jednu z celkových dvou výher na půdě Magpies v celé éře Premier League.

Newcastle

Straky jsou v letošní sezoně na domácí půdě náramně produktivní. Před vlastním publikem vstřelily již 31 ligových gólů, což je druhé nejvyšší číslo po Manchesteru United (39). Zároveň však Newcastle často sbírá i žluté karty. Má jich již 59, nejvíce z celé soutěže.

Nejsilnější zbraní Newcastlu je záložní řada. Gólově ji táhne Kevin Nolan s jedenácti brankami, zatímco Joey Barton zatím posbíral 6 gólových přihrávek. Letní posila Cheik Tioté se zase chlubí 77% úspěšností obranných zákroků. I tak se ale takovému Seamusi Colemanovi v této statistice dívá z dálky na záda, protože evertonský mladík dosahuje úspěšnosti 88%. Velkou zajímavostí je skutečnost, že United na domácí půdě v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne, nevyhráli už dva a půl roku.

Everton

V minulém zápase Blues udrželi první čistý štít od poloviny prosince, na cizích hřištích se jim to však v letošní sezoně podařilo jedinkrát, a to začátkem října na St. Andrews. Na špici se však Everton drží v počtu remízových zápasů. Mají jich 12, což stačí na druhé místo za Fulhamem (14).

Již devět střel Evertonu mířících do brány, obránci soupeře vykopli z brankové čáry – nejvíce v lize. Výsostným nahrávačem dále zůstává Leighton Baines, který přihrál na 24% týmových gólů, zdaleka nejvíce z celého mužstva. Stejný hráč také v sobotu oslaví svůj 150. zápas v dresu Evertonu.

Vzájemná bilance

• Celkově:                  63-34-32
• Na St. James Parku:  42-19-17
• V Premier League:     15-8-10

Absence

Na marodce Newcastlu stále pobývá Ben Arfa (zlomená noha), Gosling (koleno), Guthrie (podkolenní šlacha) a Smith (kotník). Svůj debut za Magpies by si naopak mohl odbýt Ireland, který doléčuje zranění stehna, se kterým má potíže i Barton, jehož start je stejně jako u Ameobiho nejistý. Karetní trest si odpykává Ryan Taylor.

Everton se ve zbytku sezony musí obejít bez Marouane Fellainiho, který má znovu pošramocený kotník a dva až tři týdny se na hřišti neobjeví ani Tim Cahill, mající trable s chodidlem.

Newcastle: Harper, Krul, Simpson, Williamson, Perch, S. Taylor, Campbell, Coloccini, Enrique, Tiote, Nolan, Ferguson, Gutierrez, Best, Kuqi, Lovenkrands, Ranger

Everton: Howard, Mucha, Neville, Hibbert, Jagielka, Heitinga, Distin, Baines, Osman, Coleman, Bilyaletdinov, Arteta, Rodwell, Anichebe, Duffy, Baxter, Saha, Beckford

• Kdy: 5.3. 16:00 SEČ
  
• Kde: St. James Park
  
• Rozhodčí: Howard Webb