Zlatá penalta

Everton – Preston North End 2:2
3. kolo FA Cupu, druhý zápas, 11. ledna 1946

Který tým se objevil ve finále Anglického poháru, přestože v předchozím zápase prohrál? Odpovědí je Charlton Athletic, který byl ve finále FA Cupu 1946 poražen 4-1 od Derby County. Důvod – experiment. První poválečný pohárový ročník se hrál v každém kole na dva zápasy a Charlton prohrál v druhém utkání dřívějšího kola 2-1 s Fulhamem – přesto ale díky celkovému skóre postoupil. Finále z roku 1946 proslavil mimojiné třeba i prasknutý míč, přičemž o pravděpodobnosti selhání kulatého nesmyslu hovořili před výkopem komentátoři (během ligového zápasu mezi oběma týmy o několik dní později, balon ironicky prasknul znovu).

O rozhodnutí učinit z FA Cupu soutěž hranou každým kolem na dva zápasy, rozhodla řídící komise Football Association 1. června 1945. Stěžejním důvodem bylo poskytnutí šancí všem klubům, protože ne všechny celky na tom po válce byly zrovna ideálně. Důležitý byl zejména následující pokyn:

„Soutěž běží na domácím a venkovním principu od prvního do šestého kola, kvalifikačních kolech, zápasů semifinále a finále. V případě remízy po druhém utkání, bude odehráno dvacetiminutové prodloužení. Pokud je výsledkem stále remíza, hraje se dále a vítězem je tým, který vstřelí branku jako první.“

Takže co se Evertonu vůbec té sezony přihodilo? Blues los přisoudil ve třetím kole Preston s tím, že první zápas se odehraje na Deepdale a výhodu Goodisonu bude mít Everton ve druhém zápase.

Oba celky se v Prestonu setkaly během první soboty roku 1946 a zároveň šlo o první oficiální zápas Evertonu po sedmi letech, vyplněných válečným běsněním. V řadách lancashirského mužstva čnělo i jméno jistého Billa Shanklyho, jenž měl svoji rivalitu s Toffees započít o čtrnáct let později. Za Preston kopal také George Mutch, jehož penalta z poslední minuty Lillywhites vystřelila vítězství v pohárovém finále 1938 nad Huddersfieldem. Komentátor BBC, Thomas Woodrooffe tehdy jen pár okamžiků před rozhodující situací prohlásil, že pokud dá jeden z týmů branku, sní svůj klobouk – a po zápase svůj slib dodržel.

Sestava Blues pak zahrnovala Harryho Cattericka, který měl před sebou první oficiální zápas za klub, nebo Joe Mercera. V zápase se tak sešly tři legendární postavy historie kopané v Merseyside.

Everton v prvním klání dominoval. První gól vstřelil Catterick již po šesti minutách. Po čtvrthodince však Preston srovnal, když odkop obránce Johna Humphreyse nešťastně trefil brankáře George Burnetta a míč se ocitil v síti. Lillywhites přesto dál tahali za kratší provaz, nicméně byli to právě oni, kdo obstaral vítězný gól, přesněji řečeno John Livesey. Toffees se ještě o výsledek prali a několikrát byl blízko Catterick, ale domácí svoji výhru již nepustili.

Druhý zápas přišel na řadu o čtyři dny později. V údajném „nejostřejším pohárovém zápase na Goodisonu za mnoho let“, herně opět vládl Everton, který gól slavil po sedmnácti minutách, kdy rukou ve vápně zahrál Scott a následnou penaltu proměnil Mercer. Catterick a spol tlačili dál, ale na těžkém hřišti už se nedokázali prosadit a vzhledem k vývoji zápasu se tedy překvapivě šlo do prodloužení.

Pakliže úvodních devadesát minut přineslo jen jedinou trefu, prodloužení už bylo jiné kafe – dva góly padly v rozmezí pěti minut. Nejprve zvýšil vedení Blues Elliott, jenže prakticky okamžitě nato snížil krásnou střelou Jimmy McIntosh, budoucí hráč Evertonu.

Vítěze tedy nepřineslo ani přidaných dvacet minut, celkové skóre činilio 3-3. Podle poučení FA se tedy hrálo dál na tzv. zlatý gól. Stejně jako předchozích 200 minut, se i definitivně rozhodující pasáž zápasu nesla v bojovném duchu. Osudný okamžik na sebe však nechal čekat jen sedm minut, kdy se do zakončení brejku hostí dostal Livesey, jehož střelu mířící do brány rukou vyrazil kapitán Evertonu, Norman Greenhalgh.

Ačkoliv Dougal uspěl s dorážkou, rozhodčí už předtím písknul do píšťalky a k pokutovém kopu se postavil Bill Shankly. Burnetta poslal na opačnou stranu a pohřbil tak pohárové naděje Blues. Šlo o jediný zápas v historii, který Everton prohrál náhlou smrtí. Zajímavostí je, že na další soupeřovu penaltu na Goodisonu v FA Cupu, jsme čekali až do února 2009, kdy se ze značky v pátém kole trefil za Aston Villu James Milner.

Dodatek

Díky řadě stížností od různých klubů, se valná hromada FA v červnu 1946 shodla na obnovení předchozích pravidel. Takzvané „speciální okolnosti“, byly smeteny ze stolu a platit začal staronový systém přímých výher a případných odvet.