Perfekcionista Phil Neville

10/04/2011 0 Od Meňa

David Moyes na svého kapitána nedá dopustit. A není divu, Phil Neville si v Evertonu kroutí již šestou sezonu a stále svému mužstvu zůstává oporou.

Bratr slavnějšího Garyho aktuálně hraje nejvyšší anglickou soutěž již šestnáctou sezonou. V těch prvních deseti býval členem zlaté generace Alexe Fergusona a během oné dekády získal s Manchesterem United šest ligových titulů, tři FA Cupy, vítězství v Champions League a samozřejmě byl i členem týmu, který v roce 1999 slavil treble.

V létě 2005 však Phil dal Old Traffordu sbohem, nabral směr Liverpool a již ve své druhé sezoně jej David Moyes jmenoval kapitánem svého progresivního mužstva. Uplynulo šest let a mladší Neville s kapitánskou páskou stále každý týden přivádí svůj tým na hřiště. I ve čtyřiatřiceti letech je totiž rodák z Bury pro Everton velkým přínosem. Fotbalová výchova u Red Devils mu totiž vštípila vůli po vítězství.

Profesionálem je zkrátka na hřišti a profesionálem je i v soukromí. Na stránkách bulvárních plátků se narozdíl od jiných Neville nikdy neobjevoval, místo toho si prý raději v pohodlí domova dá čínu – slabůstku, kterou si jednou týdně dopřeje a z pohovky sleduje Match of the Day. V zářném vedení života fotbalisty je však výjimkou, jak přiznává.

„Frustruje mě to, ale taky rozumím tomu, že v týmu je přes dvacet hráčů a všichni nemůžou být stejní – nejlepší týmy mají rozmanité složení hráčů,“ vysvětluje. „Mojí silnou stránku je celou kariéru můj profesionalismus a také to, že z 90% celou dobu dělám správné věci. Potom jsou tu ale jiní fotbalisté, se kterými jsem hrál, například Dwight Yorke, který dělal věci spontánněji a bez přípravy. To byla jeho povaha, jeho zvláštní vlastnost a týmu pomohl svým vlastním způsobem.

Každý nemůže být stejný, ale měli bychom jít příkladem a myslím, že je důležité, když z 99% děláme správné věci. Mám syna, který už taky hraje fotbal a nikdy předtím jsem si neuvědomoval, jaký vliv na děti fotbalisté mají. Od gólových oslav, přes jejich chování na hřišti až po kopačky, které nosí, děti k nim vzhlíží a je důležité, že fotbal vykreslíme v dobrém světle.“

Phil Neville je každým coulem rodinný typ, a tak nedá dopustit na svého bratra, který se svou devatenáctiletou fotbalovou kariérou seknul v únoru. Phil odhaluje, že jeho o dva roky starší sourozenec pověšení kopaček na hřebík zvažoval dlouho předem.

„Pro mě to nebylo vůbec překvapivé, protože to nebylo rozhodnutí, které by udělal přes noc. Byla to postupná záležitost – během šesti měsíců dospěl k tomu, že došel na konec téhle cesty. Bylo to statečné rozhodnutí, dostal se do bodu, kdy se zapletl do zranění a myslím, že když hrajete fotbal dvacet let, prostě se unavíte.

Mohl počkat na konec sezony, ale řekl dost je dost. Má za sebou skvělou kariéru a nadešel čas, aby jeho místo převzal někdo jiný. Za to načasování by se mu mělo zatleskat, protože někteří hráči jdou kariéru dohrát do nižších soutěží a často zapomenete, jak dobří vlastně byli, ale Garyho si bude každý pamatovat jako skvělého hráče. Měl podporu mou i celé mojí rodiny. Všichni jeho rozhodnutí rozumíme.“

Zatímco na Garyho Nevilla možná v budoucnu čeká trenérská pozice na Old Trafford, Phil bratra v dohledné době ukončením kariéry napodobovat nehodlá, ačkoliv starší z bratrské dvojice se nechal slyšet, že staronová spolupráce s Philem mu hlavou probleskla, což se pozdává i mladšímu Nevillovi.

„Myslím, že když máte staršího bratra, dostáváte od něj rozkazy většinu vašeho života, takže bych řekl, že by to nebyl problém! Ale vážně, bylo by skvělé, kdybych s ním mohl znovu pracovat. Když jsem opouštěl Man United, uvědomil jsem si, že jeho přítomnost byla samozřejmostí. Všechno co jsem dokázal, bylo s mým bratrem a když jsem přišel do Evertonu, v mém životě se objevila velká prázdná díra, protože jsem věděl, že s ním nebudu každý den spolupracovat.

Možná bylo dobře, že jsme několik let hráli za jiné kluby, ale chybí mi, že nejsem ve stejném prostředí jako on, protože jsme si velice blízcí. Oba milujeme fotbal a jednoho dne bychom možná proti sobě mohli nastoupit jako manažeři nebo naopak znovu pracovat spolu. Až přijde čas, chci se věnovat trénování. Vím ale, že to nebude procházka růžovým sadem. Nemám žádnou záruku, že v tom budu úspěšný a budu muset makat stejně tvrdě jako v mé hráčské kariéře.“

Prozatím se však Neville soustředí na Everton, ačkoliv díky kroku bratra a věku dalších slavných bývalých spoluhráčů z Manchesteru United, si uvědomil rychlost, jakou se hrářská kariéra ubírá.

„I když už Gary nehraje a Paul Scholes, Ryan Giggs, já, David Beckham a Nicky Butt už směřujeme ke konci našich hracích dní, pořád nás vnímám jako „Fergieho nováčky“, kteří vyšli z akademie společně. Takhle to pořád cítím a dokonce i dnes se v tréninku cítím jako jeden z těch mladších, i když jsem pravděpodobně nejstarší!

Samozřejmě jsou dny, kdy se probudíte a pomyslíte si, „Panebože, tomuhle tělu už moc času nezbývá“, ale pak dorazíte na trénink a cítíte se skvěle. Myslím, že v našem věku se nedíváte příliš dopředu, spíš na nejbližších šest měsíců, než šest let, ale pokud si fotbal pořád užíváte, což je můj případ, chcete hrát co nejdéle to jen půjde.“

Přestup na Goodison před šesti lety Phillovu kariéru nepochybně znovu nastartoval. Zatímco v United býval povětšinou věčným náhradníkem, v Evertonu v každé ze svých prvních čtyř sezon nastoupil ve více než třiceti zápasech, což se mu u Červených ďáblů povedlo pouze v jednom ročníku.

„United jsem opustil ve správný čas. Alex Ferguson mi řekl, že je vhodný čas odejít a zkusit něco nového. Souhlasil jsem s ním a odešel jsem do skvělého klubu. Těch šest dosavadních let byly ty nejúžasnější roky mé kariéry. Přijde mi, jako by to bylo včera, kdy jsem debutoval proti Villarrealu. Hráči opouštějí Manchester United a často jejich kariéra nabere sestupnou tendenci, ale těch šest let jsem si užil, stejně jako těch předchozích 14 v United. Vždycky dostanete to, co dáte a já do toho přestupu dal duši a srdce. Chtěl jsem, aby to byl úspěšný krok a doufám, že tady budu vítán i po skončení mojí kariéry.“

Minimálně ta goodisonská ovšem mohla Nevillovi skončit v lednu, kdy se o krajního beka potažmo záložníka, který v sobotu proti Wolves vstřelil svůj čtvrtý gól v modrém dresu, přičemž šlo o jeho první trefu během tří let, ucházel Tottenham. Nabídka, kterou Moyes označil za potupnou, Phila překvapila, ale právě neochota manažera ztratit svého kapitána znamenala, že jediným východiskem bylo setrvání u Toffees.

„Klub se mnou projednal zájem Tottenhamu a rozhodnutí jsem nechal na nich. Bylo to samozřejmě lichotivé, ale lichotivé bylo i to, že mě David Moyes nechtěl ztratit. Jsem kapitán klubu, za který miluju hrát, takže jsem respektoval přání Evertonu. I když chcete hrát Champions League, musíte klubu a manažerovi, kteří toho pro mě tolik udělali, ukázat loajalitu.

David Moyes je katalyzátor, motor, který pohání všechny dopředu a je to on, kdo umí hráče namotivovat, když se cítí dole,“ obdivuje manažera Neville. „Má neuvěřitelný elán a vůli k úspěchu – je to bojovník a fantastický manažer, který udělá všechno, aby byl Everton úspěšný. Mám-li být upřímný, to on byl důvod, proč jsem do Evertonu přestoupil. Od první chvíle, kdy jsem s ním mluvil, se náš vztah jen zlepšoval. To on je hnací síla moje i klubu.“