Jako psi a kočky

14/04/2011 0 Od Meňa

Občas se krom fotbalové podívané na hřišti odehrávají scény, které se sportem nemají nic společného. K těm veselejším patří návštěva čtyřnohých přátel.

Everton – Swansea Town 2:1
Second Division, 29. března 1952

V první polovině padesátých let prožíval fotbal v modré polovině Merseyide krušné časy. Everton podruhé a také naposled ve svojí historii sestoupil z nejvyšší soutěže. Mužstvo ani trochu nenaznačovalo, že by se ze Second Division chtělo zase co nejrychleji vyškrábat nahoru a zápasy proti Liverpoolu, Manchesteru United nebo Arsenalu nahradily výlety do Brentfordu, Bury nebo Rotheramu. O depresivní atmosféru na Goodisonu tak bylo vskutku postaráno.

Opravdu světlých okamžiků se v první druholigové sezoně našlo jen málo. Tým jakoby se nedokázal nižší soutěži přizpůsobit a remíza 1-1 v Lutonu v říjnu 1951 odstřelila Toffees až na 19. příčku – nejnižší ligové postavení Evertonu v historii. Zlepšení přesto přišlo a přinesl je s sebou mladičký útočník Dave Hickson, který se postaral o přísun gólů, jež Blues před zápasem proti Swansea vynesly do první poloviny tabulky.

Everton nastoupil v nejsilnější sestavě – Hicksonovi dělal v útoku partnera John Willie Parker, zatímco o produkci přihrávek se staral Wally Fielding, Tommy Eglington a Peter Farrell. Swansea se naopak pyšnila velšským internacionálem Ivorem Allchurchem, který se měl během zápasu stát autorem unikátního, nechtěného rekordu.

První útočnou akci rozjel Everton a nechybělo málo a na jejím konci se míč třepetal v síti, když přestřelil Parker, zatímco na druhé straně zahodil gólovku Medwin. Publikum se v polárním počasí konečně zahřálo po půlhodině. Na hřiště vběhnul černý teriér a za cíl svého zájmu si vybral míč, za kterým se celé dvě minuty honil po celé ploše trávníku, motajíc se hráčům pod nohama. Až se střeštěnému psovi konečně povedlo míč dohnat, rozhodčí přerušil hru.

Zábavné kulisy tím ale nekončily. Podle novinových reportáží pes předvedl perfektní artistické představení – na čumáku hravě balancoval s balonem a stihnul divákům předvést i další čísla. Nečekané přerušení zjevně narušilo koncentraci hráčů, protože krátce poté se velšané dostali do vedení díky nešťastnému, ale komickému vlastnímu gólu.

Bek hostí, Simmonds, obral o míč Eglingtona, proběhnul po pravém křídle, nacentroval přesně k nohám evertonského Cyrila Lella, který se namísto odkopu pokusil posunout míč brankáři Jimmymu O´Neillovi. Jenže poryv silného větru balon vychýlil z požadovaného směru tak, že zapadl do horního růžku brány.

Everton chtěl odpověděl okamžitě, Parkerova výstavní rána orazítkovala břevno a následná Eglingtonova dorážka jen tak tak nepřešla přes čáru. Ještě před přestávkou se ale Blues odměny za svůj nátlak dočkali, když Parker prostřelil Kinga na zadní tyč.

Uběhlo pět minut druhého poločasu a Swans dostali příležitost kopat penaltu. Předcházela jí zahozená šance Medwina, kterou z čáry vyhlavičkoval Jock Lindsay a další pokus zastavil Tommy Clinton rukou. Ke značce se postavil Allchurch a jeho jedenáctka se stala jednou z nejhorších, kterou Goodison Park kdy viděl – míč dolétl až na střechu Gwladys Street! O čtyři měsíce dříve kopal stejný hráč penaltu i ve vzájemném zápase na starém Vetch Field. Také tehdy selhal a dodnes je jediným fotbalistou, který neproměnil penaltu proti Evertonu v obou ligových zápasech ve stejné sezoně.

Zápas běžel dál a ukázalo se, že pes nebyl jediným zvířecím návštěvníkem dne. Na hřiště vběhla černá kočka a ačkoliv nezasahovala přímo do hry jako její psí přítel, pozornost tribun stihla svým skákavým během upoutat. Po přerušení hry kočka ze hřiště utekla a ohromila publikum atletickým skokem přes bránu u Gwladys Street.

Utkání bylo stále otevřené a čekalo se, kdo by mohl vstřelit vítězný gól. Ten nakonec přišel znovu díky dalšímu bizarnímu okamžiku. V 70. minutě dolétl Lellův centr do vápna s takovou silou, že gólmanovi Swansea vypadl z rukavic a namířil si to přímo do sítě. Záložník Toffees tak dal gól za obě strany v jednom zápase, a je prvním hráčem Evertonu, kterému se to „povedlo“. Domácí pak přestáli závěrečný tlak Labutí a nepočetné publikum si mohlo říct, že vidělo jeden z nejzábavnějších zápasů, který kdy Goodison hostil.

Dodatek

Nešlo o jediný zápas, ve kterém Cyril Lello vstřelil vlastní gól i ten řádný. Stejný kousek zopakoval i při domácí výhře 5-2 nad Huddersfieldem v listopadu 1955. O několik desítek let později jej ve dvou případech napodobil například Derek Mountfield.

Další nečekaní návštevníci

Yorkshirský teriér, Sheffield United (a), 12. září 1903
Těsně po přestávce na hrací plochu vběhl teriér a podle Daily Post způsobil „davové pobavení“. Pes pobíhal mezi hráči a poté, co se jej snažilo chytit několik hráčů, jej nakonec polapil domácí Archie Needham.

Jednonohý muž, Manchester United (h), 27. srpna 1921
Ani hattrick Bobbyho Irvina nezastínil představení možná nejlepšího nevítaného goodisonského hosta. Pár minut před koncem, kdy Everton pohodlně vedl, se na hřiště připotácel muž s amputovanou nohou bez berlí a k velkému pobavení tribun se mu podařilo nakopnout míč od středového kruhu zpět k brankáři.

Pes (rasa neznámá), Huddersfield Town (a), 23. dubna 1949
Rekordní posila Aubrey Powell se v Evertonu neprosadil. Útočník přišel v roce 1948 z Leedsu za 20 tisíc liber a dal jen pět gólů v 35 zápasech. Hrál ovšem hlavní roli v incidentu na hřišti Huddersfieldu. Během druhé půle se na hřiště vřítil pes a Powell jej po chvíli dohonil. Jenže Powell se se zlou potázal – čtyřnohý přítel ho pokousal a odpelášil ze hřiště. Útočníkovi potom bylo z neznámého důvodu dovoleno zůstat na trávníku.

Jack Russell, West Bromwich Albion (a), 27. listopadu 1976
Tento psí návštěvník měl na hru vliv natolik, že se o něm samostatně dočtete v některé z dalších kapitol.

A nejhorší penalta na Goodisonu?

Nejpíš jí byl pokutový kop v tradičním předsezonním zápase mezi prvním týmem a rezervou v září 1930. Lachie McPherson místo míče nakopnul drn trávníku a balon se jen pomaličku dokutálel k rukám brankáře.