Jermaine Beckford – další majstrštyk?

Když se mladičký Beckford v roce 2003 poprvé představil v dresu sedmiligového Wealdstone, jen stěží mohl předvídat, jakým směrem se jeho kariéra bude ubírat. Útočník ale sázel jeden fík za druhým a nepřestal ani později ve Football League, kde na Elland Road po čtyři sezony vládnul týmovým střeleckým tabulkám.

Sebevědomý londýnský rodák si však věřil na nejvyšší mety a stejně tak produktivnímu střelci věřil i David Moyes, a tak se Beckford ocitl na vrcholu anglické fotbalové pyramidy. A jak se mu bezmála po roce stráveném v Evertonu vůbec daří? Vůbec ne špatně. Dokonce až překvapivě dobře.

Sám jsem byl při jeho loňském příchodu kritikem. Stranou ponechám to, že šlo o volný transfer, při kterém Toffees neměli prakticky co ztratit. Nicméně přeci jen, útočník ze třetí ligy s údajným pochybným přístupem ke svému zaměstnání zrovna nebyl typ posily, která zvedne ze židle.

Jenomže David Moyes je vychytralý lišák. Při Beckfordových bohatých gólových statistikách a samozřejmě také s vědomím, že jeho přestupový rozpočet činí pouhých několik set tisíc liber, neváhal a doufajíc, že uloví dalšího Cahilla, Lescotta nebo nejnověji Colemana, neváhal a sedmadvacetiletému vytáhlému útočníkovi nabídnul smlouvu.

Našly se i zápasy, ve kterých se hledal a zbrkle střílel (a pořád střílí), z jakékoliv dostupné pozice. Našly se i takové okamžiky, kdy uvíznul v dopravní zácpě a k pohárovému utkání proti Readingu se nedostavil včas. Diskutuje se i občasném spálení gólové šance.

Ale jedno, o čem se mluví jen zřídka, je jeho skvělý gólový návrat. Dnes má Beckford, který svou pověst flákače zatím nenaplňuje, naopak maká co jen to jde, má na svém kontě ve všech soutěžích devět gólů – bilanci, kterou třeba ostřílený Louis Saha triumfuje o pouhý gól. Na fotbalistu, který se teprve seznamuje s požadavky Premier League je takové číslo ze sedmadvaceti dosavadních odehraných zápasů více než přijatelné.

Počet jeho tref je přitom o to více překvapivější z hlediska času, který Beckford letos strávil na hřišti. V nedávném duelu proti Aston Ville odehrál poprvé v sezoně celých devadesát minut ligového zápasu. Celkem zatím nasbíral 1102 minut a gólem se odvděčil v průměru každých 145 minut. To už zní celkem působivě. Jen pro srovnání – lepší gólový návrat mají z útočníků pouze Didier Drogba, Robin van Persie a Carlos Tevez a zároveň jím Beckford poráží takového Wayna Rooneyho, Andyho Carrolla, Kenwyna Jonese nebo Petera Odemwingieho.

Povolání prvoligového útočníka samozřejmě vyžaduje víc, než střílení gólů a Beckford by se měl naučit zejména větší týmové hře, čili menšímu sobectví a kolikrát volbě vhodnější přihrávky. Není ale pochyb o tom, že to hlavní, co správný útočník potřebuje – výběr místa, správný pohyb, orientaci ve vápně a o střílení gólů nemluvě, mu zkátka pražádnou potíž nečiní. A potěší to dvojnásob, když člověk ví, že jednou z největších achillových pat mužstva je útok.

Blues posbírali letos už neuvěřitelných 14 remíz a pokud by řekněme jen třetinu z nich proměnili ve výhru, evropské poháry by je v příští sezoně s největší pravděpodobností neminuly. Přitom prohráli stejný počet zápasů jako Manchester City a dokonce o čtyři méně než Liverpool. Může být Jermaine Beckford tím mužem, který vyrovnané zápasy bude proměňovat ve vítězství? Pět kol před koncem sezony lze s klidem říct že ano, protože Toffees v něm mají pro další roky dvojciferného útočníka.