John Houlding a cesta na Anfield

Ať už se John Houlding zapojil do jakékoliv podnikatelské aktivity, pokaždé sklízel úspěch. Nechyběla mu motivace, energie a samozřejmě ambice, spojené s vrozeným politickým instinktem a mazaným smyslem pro obchod. Jako člen městské rady si vysloužil přezdívku “King John of Everton“, za svoji nadvládu nad lokální politikou předtím, než se stal samotným liverpoolským starostou. Za jeho obchodní úspěchy nejvýznamněji mluví založení úspěšného pivovaru společně s pěti hospodami. A co nás zajímá nejvíc, byl architektem vzestupu jak Evertonu, tak Liverpoolu, na samotný vrchol anglického fotbalu. Osoba, která toho měla v životě tolik dosáhnout, však neprožila zrovna jednoduché začátky.

Houlding se narodil v roce 1833 v Liverpoolu na Tenterden Street, jen pár kroků od jedné z hlavních městských tepen Scotland Road. Tehdejší okolí ještě nebylo kompletně zastavěno řadovkami, a tak měl Houldingův otec Thomas dostatek místa pro chov krav a na živobytí si rodina vydělávala prodejem mléka. Vzdělávat se John začal v Church of England North Free School – to předtím, než přešel do Liverpool College.

Školu opustil v 11 letech a začal pracovat jako poslíček, u čehož ale nezůstal dlouho, protože otec potřeboval pomoc se svým obchodem s mlékem. Zanedlouho ale rodinu postihla velká rána – čtvrť zasáhl dobytčí mor a John, jeho mladší bratr William a otec si museli začít hledat novou práci. John našel zaměstnání v Clarksonově pivovaru, kde svou pracovitostí natolik upoutal svého zaměstnavatele, že jej odměnil povýšením na předáka a posléze, v pouhých 20 letech, na hlavního sládka.

Po získání potřebných zkušeností, se Houlding rozhodl založit svoje vlastní podnikání. Prvně si opatřil hospodu, ale díky obchodnímu talentu si byl schopen v 31 letech založit vlastní pivovar na Tynemouth Street. Jeho značka Houlding’s Sparkling Ales začala okamžitě sklízet úspěch, a tak se jméno Houlding stávalo známým široko daleko. Díky narůstajícím ziskům koupil sobě, ženě Jane a dvěma dětem Alice a Williamovi, Stanley House, velkolepu rezidenci na Anfield Road s výhledem na Stanley Park.

Houldingovy zájmy se nicméně nesoustředily výhradně na obchod. Přestože jej plně zaměstnávalo řízení vzkvétajícího pivovaru, nikdy nezapomínal na ty méně šťastnější – soucit měl zejména pro chudé. Poprvé se do charitativní práce zapojil v roce 1869, ovšem ještě větší pozornost charitě začal věnovat o čtyři roky později, kdy byl zvolen do Board of Guardians z West Derby Union, orgánem, řídícím skupinu lokálních chudobinců.

Houldingovi nebyly lhostejné ani životní podmínky sirotků, a tak sehrál hlavní roli v založení sirotčince pro 650 dětí, znovu pod záštitou West Derby Union. V roce 1887 byl pak do čela organizace zvolen; tehdy už pod sebou West Derby Union měla největší síť chudobinců v Anglii. Bylo tak nevyhnutelné, než se Houlding ocitne na prahu politické kariéry. Nejprve se stal členem konzervativní strany, možná proto, že se neztotožňoval s programem liberálů, bojujícímu proti požívání alkoholu.

V roce 1884 byl zvolen zastupovat Everton and Kirkdale, největší městský obvod ve Spojeném království s 26 tisíci voličů. Ve funkci byl dlouhých 11 let, než obvod pohltilo rozšíření městských hranic 5. září 1895. Poté se stal členem lavice radních, městského představenstva. Jako radní věnoval povážlivé množství času a energie vylepšení hygieny v Liverpoolu. Znepokojovalo jej, že městský odpad byl odstraňován do moře nebo odklízen do předměstí. Po prozkoumání alternativních metod představil využití „destruktoru“, podstatně hygieničtějšího a účinnějšího procesu. Co se zdraví týče, Houlding věřil ve prospěch čistého vzduchu a tvrdě pracoval na tom, aby občanům mohl poskytnout více zeleně.

Velké pocty se muž mnoha aktivit dočkal v roce 1897, kdy byl zvolen liverpoolským starostou. Svoji vysokou funkci nicméně nevykonával za bezmezné podpory ostatních, tak jak tomu býval v předchozích letech svojí kariéry zvyklý. Koneckonců, Houlding byl stále pivovarníkem, a to se v některých čtvrtích nesetkávalo s velkým nadšením a řada lidí dokonce proti jeho zvolení protestovala.

Dále byl Houlding velkým zastáncem vzdělávání, a tak byl příhodně členem rady městské univerzity; dnešní věhlasné University of Liverpool. Obzvláště velká vášeň jej pojila s literaturou a také se nadšeně učil francouzsky. Stejně tak velké potěšení ovšem nacházel ve sportu. Sám byl aktivním plavcem a hráčem kriketu, který ve svém mládí hrával za Breckfield Cricket Club. Ale je to kopaná, se kterou bude Houldingovo jméno navždy spojeno. Když se v roce 1881 stal prezidentem Evertonu, zrodilo se spojení, které mělo změnit fotbalovou historii.

Přesun na Priory Road

Se svojí první sezonou ve funkci klubového prezidenta, musel být Houlding spokojen. Tým vyhrál 15 z celkových 20 přátelských zápasů a dále, než v předchozích letech, se podíval i v Lancashire Cupu. Everton navíc poutal čím dál větší pozornost a občas zápasy sledovaly až 2 tisíce diváků. Hraní ve Stanley Parku se ale blížilo ke konci. Na konci sezony 1882/83 Parks Commitee zamítla žádost hrát fotbalové zápasy i během kriketové sezony, což by Evertonu, ale i jiným celkům, znemožnilo odehrát naplánovaná utkání. Jediným řešením bylo hledání nového hřiště.

Pro Houldinga nastálá situace nepředstavovala ani tak problém, jako spíš příležitost. Hřiště ve Stanley Parku nebylo uzavřené, tudíž nebylo možné vybírat vstupné za sledování zápasů. S rostoucí návštěvností tak Everton ztrácel potenciální význačný přínos do klubové pokladny. S odpovědí přišel Houlding okamžitě. Na dohled od parku v ulici Priory Road stál Coney Green, dům patřící jeho příteli Williamovi Cruittovi, bohatému obchodníkovi s dobytkem. Vedle domu pak leželo rozsáhlé pole, ideální místo pro fotbalové hřiště. Houlding se s Cruittem snadno dohodl a zajistil klubu povolení k pronájmu pole. Následně kolem hřiště vyrostl plot a malá tribuna s šatnou.

Na nové hřiště Everton poprvé vyběhl začátkem sezony 1883/84. A ročník to byl doposud nejlepší, vždyť nejen že Blues neprohráli ve čtrnácti ze šestnácti zápasů, ale také získali svoji první trofej – Liverpool Cup. Budoucnost vypadala světle, než se ale nad obzorem začala stahovat mračna. Úspěchy na hřišti neodpovídaly tržbám u pokladen a i přes různé pokusy, jak navýšit peněžní prostředky, se Everton ocitl pozadu se splátkami nájmu. Cruitt ztratil trpělivost a Everton se musel znovu stěhovat. Názor nezměnil ani poté, co dva členové výboru zaplatili nedoplatek z vlastní kapsy.

Přesun na Anfield

Houlding se tak musel znovu činit. Díky svému postavení měl ale dobré kontakty, a tak požádal o pomoc kolegu z pivovarské branže, Josepha Orrella. Ten vlastnil pozemek na Walton Breck Road, který zůstával nevyužitý a právě po něm Houlding zatoužil. Orrell ochotně souhlasil, ale trval na následujícím ujednání:

„Everton bude udržovat areál hřiště v dobrém stavu, bude z něj odvádět daně, nebude panu Orrellovi a dalším nájemníkům působit žádné nepříjemnosti, a také bude platit menší částku jakožto nájem, potažmo bude částku odvádět předběžně každý rok do Stanley Hospital jménem pana Orrella.“

Podmínky tak byly uzavřeny a Houlding byl jmenován zastupujícím nájemníkem, platícím nájem hřiště svým vlastním jménem. Stejně jako na Priory Road, potřeboval areál přeměnit k nutnému obrazu. Kolem hřiště vyrost plot a na zdech se před startem sezony 1884/85 objevily poutače. Hřiště sice svým vzhledem kdekomu nepadlo do oka, klubové požadavky ale splnilo. Tehdejší fotbaloví nadšenci, kteří se na tvoření hřiště podíleli, tehdy ani nemohli tušit, že právě položili základy jedné z nejslavnějších fotbalových adres na planetě.

(foto: John Houlding)