Smutný konec léta na Goodisonu

Dlouhé týdny se Everton na přestupové frontě tradičně schovával v pozadí a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla na klub čekat vydatná transferová rošáda. Dokonce ani jednotvárných přestupových spekulací, kterých se obvykle v souvislosti s Blues objevuje moře, se tentokrát nenořilo snad po stovkách, jak tomu zpravidla bývá zvykem. Jenže ale přišlo vyvrcholení letního přestupového snažení a mezi Evertonians po něm převládá šok, zmatení, zoufalost a kdovíkolik dalších stavů mysli.

Koncem minulé sezony se tak trochu očekávalo, že pakliže se Toffees rozhodnou být na trhu pro změnu aktivními, obětní volba padne na takové jako Fellaini, Rodwell či Baines. David Moyes ale znovu dal před potřebnou reorganizací svého týmu přednost jeho udržení. Málokdo už to čekal, jenže ani to se mu nakonec nepodařilo. A překvapení je o to větší, že odešli tací, u kterých se to čekalo možná nejméně. V královsky modrém dresu už tak neuvidíme dlouholetou oporu Mikela Artetu, či v první lize příjemně překvapujícího Jermaine Beckforda. To, co ale zaráží nejvíce? Je jím nepochopitelné načasování.

Everton nechal zmíněnou dvojici plus již dávno nechtěného Yakubua odejít doslova jen několik minut před půlnocí, bez výraznější šance přivést za obdržený obnos nové tváře. To má ke standardnímu postupu na míle daleko a nestál o to určitě ani Moyes.

Ale raději ke sportovní stránce věci. Nejvíc zarazil odchod Jermaina Beckforda. Bývalý kanonýr Leedsu se v první lize prosadil, svědčila o tom dvojmístná cifra nastřílených gólů v minulé sezoně. Od vytáhlého útočníka se ještě lepší statistiky očekávaly i v nové sezoně, už se ale o ně bude snažit v druholigovém Leicesteru. V klubu daleko ambicióznějším, než samotný Everton. Jak ale Beckfordův odchod ovlivní již tak chatrnou útočnou formaci Blues? Znát jednoznačně bude, Beckford měl svoje herní nedostatky, ale ve vápně není co řešit. Prokázal to ať už na hřištích celků z League One, nebo Premier League. Proč ale Everton Beckforda neprodal dřív? Pokud se nepletu, Foxes se o něj ucházeli již před dvěma týdny, kdy nabízeli stejnou sumu, za jakou nyní odešel. Trochu to odporuje Moyesovu nedávnému tvrzení, že za žádného hráče neobdržel nabídku, která by se blížila jeho vlastním stanoveným cenám.

Výsledkem je v každém případě papírově slabší útok, než před pár dny, tedy pokud ještě vůbec slabší může být. Na větší porci zápasů se tak může těšit Victor Anichebe, kterého gólovým součtem za Everton zakrátko předčil třeba i obránce Leighton Baines. Na stárnoucího a křehkého Louise Sahu se pochopitelně spoléhat nedá a velkou neznámou je jedna z vypůjčených posil – argentinský útočník Denis Stracqualursi. Na svoji šanci pak ještě čeká talentovaný, ale nezkušený Apostolos Vellios.

Daleko hlouběji ale Evertonians zasáhlo loučení se s takřka nedomyslitelným klubovým talismanem, Mikelem Artetou. Záložník sloužil Evertonu šest a půl roku a věrně se při něm rozhodl stát třeba loni, kdy se o jeho služby strhl zájem mezi řádkou klubů. Nadešel konec jedné éry, který přišel víceméně ze dne a den a to víc bolí. Asi nebudu sám, když řeknu, že jsem očekával odchod Fellainiho, nebo Rodwella, ale rozhodně ne Artety. Obzvlášť po loňském létě, kdy se zdálo, že Bask skutečně na Goodisonu hodlá strávit zbytek kariéry.

O mizerném timingu přestupu již není třeba vést řeč, z pohledu hráče se ale není čemu divit. Everton je v úpadku, s mizivou šancí zahrát si v dohledné době evropské poháry a právě o to Aretovi šlo nejvíc. Dokonce přistoupil i na údajné snížení platu, jen aby si mohl zahrát vysněnou Champions League, což je v porovnání s nenažraným Lescottem minimálně hodno respektu. A pokud bude přát štěstí, nad hlavu může pozvednout i nějaký ten pohár. Ambice zkrátka Arteta má a těžko mu jeho volbu vyčítat. Za ta léta, která Mikel Evertonu věnoval, si zaslouží kopat za klub formátu Arsenalu a zaslouží si všechen úspěch, který se mu v dresu Gunners doufejme, dostane.

Co mě překvapilo, byly poměrně časté názory fandů na fórech, podle kterých nebude ztráta Artety oslabení. Vážně? Loňskou sezonu se sice Arteta trápil jako nikdy předtím, ale nehledal bych za tím nic víc, než zcela běžný výpadek formy. Arteta je v nejlepších fotbalových letech, nové angažmá bude vítaným impulsem. Zdá se, jako by někteří Evertonians zapomněli, že ve své nejlepší formě už v Premier League moc lepších záložníků než Arteta není.

I bez milovaného Artety ale jedeme dál. Kdysi tolik hrdý Everton klesající níž a níž, si ale zaslouží lepší časy. A pokud mám mluvit za sebe, jako Evertonian si momentálně sahám na to nejhlubší dno…