Preview: Chelsea – Everton

V domovině Chelsea hraje Everton rád. Vždyť v předchozích pěti letech si ze Stamford Bridge odvezl pokaždé bez výjimky remízu a v minulé sezoně dokonce přidal třešinku v podobě zvládnutého pohárového souboje. Letos už ovšem Toffees o jednu výstavní venkovní sérii přišli, a ruce budou mít plné práce i s udržením té londýnské. Zvláště, když v případě neúspěchu půjde o třetí ligovou porážku v řadě.

To Chelsea se na věc dívá ze zcela opačného úhlu – případné vítězství by bylo jejím třetím za sebou a završila by jím poslední dva, nadmíru vydařené zápasy. Ještě předtím, než se hráči londýnských Blues rozprchli za svými reprezentacemi, rozstříleli Bolton na jeho hřišti 5-1 a podobné skóre si schovali i o týden dříve doma proti nováčkovi ze Swansea.

Na vítězné vlně se každopádně Chelsea drží konzistentně zatím po celý průběh sezony, a tak se Villas-Boasův tým drží tři body za vedoucím Manchesterem United. Z výsledků Portugalcova mužstva však pro Everton, krom neproherní série samy o sobě, vyplývá pozitivum v tom, že modří zatím udrželi jen jediný čistý štít, a na Stamford Bridge přitom inkasovali v každém utkání. Oproti svým předchůdcům ale na druhou stranu manažerský nováček, zdá se, Chelsea vštípil větší produktivitu. Zatím jich nastřílela 17, zatímco za Boasova krajana Mourinha se Blues v jeho prvních sedmi zápasech trefili jen sedmkrát.

Villas-Boas tak věří v přenesení dobré formy i do dalšího zápasu, byť si je vědom toho, že Chelsea na Everton dlouhodobě neumí. „Je třeba zdůraznit, že Everton pokukuje po šestém neprohraném zápase na Bridge. Musíme být ostražití, bude to těžká bitva. Po reprezentační přestávce je nejdůležitější, že se okamžitě vrátíte do vítězného rytmu. Everton měl podle mého názoru dobré výsledky, prohráli s Liverpoolem, ale kdyby vyhráli, byli by nahoře s tím, že navíc mají zápas k dobru. Takže jsou v dobré situaci a znovu ukazují, že práce Davida Moyese je fantastická,“ chválí Boas svého kolegu.

Everton sice do sezony vstoupil relativně solidně, poslední dva zápasy ale radost nikomu nepřinesly. Prohrálo se jak s Manchesterem City, tak v derby s Liverpoolem, což mimojiné znamená i to, že Toffees prohráli dva ligové zápasy v řadě poprvé od listopadu 2009. Tehdy přitom Evertonians museli skousnout hned tři za sebou jdoucí prohry – s Manchesterem United, s Hullem a znovu s Liverpoolem.

Právě nedávné derby má v sobě stále hořkou příchuť. Jack Rodwell si se svojí nespravedlivě udělenou červenou kartou již naštěstí hlavu lámat nemusí, ukřivdění ze strany Atkisnona, aneb Clattenburga 2.0, ale ještě nějakou dobu nezmizí. Obvláště když do osudného momentu vypadali přesvědčivěji právě Blues. Pakliže jsme u herního projevu, nezaškodí ovšem zmínit zajímavou skutečnost, se kterou má přímou spojitost odchod Mikela Artety. Zatím má Everton v průmětu o 92 přihrávek než loni ve stejné části soutěže. Číslo dlouhých míčů pak vzrostlo ze 14% na 17%.

Tou hlavní zbraní, díky které může Everton proti Chelsea znovu bodovat, tak podle Tima Cahilla bude pověstný týmový spirit. „Když nejsme favorité, daří se nám víc. Hlavní pro nás je, abychom dál měli odhodlání, které k získání výsledku na místě jako Chelsea, potřebujete. Víme, že dávají spousty gólů, ale musíme se soustředit na naše silné stránky. Předchozí výkony se nepočítají, všechno je to o sobotním zápase.“

Pátou remízu za sebou na Stamford Bridge obstaral v minulém prosinci vyrovnávací trefou Jermaine Beckford. Ten byl hrdinou i v posledním zápase proti Blues, v posledním kole minulé sezony, kdy krásným sólem zařídil výhru 1-0. Nejčerstvější vzpomínky na západní Londýn jsou ovšem vítězné. Ve čtvrtém kole FA Cupu Everton přes Chelsea přešel na penalty.

Historie soupeře

Historie Chelsea začala docela zajímavě, nejprve totiž existoval stadion a teprve poté vznikl klub. Pojďme se na to podívat ale postupně. Už v roce 1877 byl postaven stadion Stamford Bridge, jenž sloužil jen jako atletický stánek a závodiště chrtů. Až v roce 1904 si Henry Augustus Mears řekl, že by bylo vhodné stánek zrekonstruovat a vyhledat pro něj vhodný klub. Nabídl tedy stadion Fulhamu, ovšem ten odmítl. Zklamaný Mears chtěl vše zabalit, avšak přesvědčil ho jeho poradce Fred Parker a rok později vzniká na Stamford Bridge klub s názvem po sousední čtvrti – Chelsea FC.

Chelsea se chtěla okamžitě přihlásit do ligy, ale Jižní fotbalová liga její vstup odmítla. Londýnští se tedy obrátili na Severní fotbalovou ligu. Ta jejich návrh přijala a Chelsea mohla hrát v rámci Severní fotbalové ligy druhou divizi bez toho, aniž by si něco vybojovali na hřišti. Sami si tak můžete udělat obrázek, co stojí za jejím přijetím.

První větší úspěch přišel v roce 1920, tehdy se tým okolo manažera Davida Calderhealda, jenž působil v Chelsea až 26 let, což je nejvíce ze všech manažerů, co se kdy na Stamfordu vystřídali, po letech balancování mezi první a druhou divizí prošel až do semifinále FA Cupu a vybojoval 3. místo v první divizi.

Od roku 1930 se Chelsea téměř natrvalo usadila v první divizi, na 32 let. Další významný zápis pochází z roku 1935, na domácí utkání se silným Arsenalem se přišla podívat rekordní návštěva v historii klubu a druhá nejvyšší návštěva v historii anglické ligy (89 905 lidí). Čtyřicátá léta nějak významná ničím nebyla, připomenout by se jen mohl nákup tři hráčů za 22 000 liber – Lena Gouldena, Tommyho Walkere a nám všem známého Tommyho Lawtona. V roce 1952 nastupuje do funkce manažera Ted Drake a brzy si připisuje první velký úspěch. V sezóně 1954/55 Chelsea šokuje Anglii a tým bez větších hvězd vyhrává ligu. V této době hrál v týmu výborný Jimmy Greaves, produkt akademie Chelsea.

V roce 1965 poprvé klub vyhrál Carling Cup, v napínavém dvojzápase si poradil s Leicesterem. Velkou zásluhu měl na triumfu křídelní hráč Bobby Trambling, jenž je s 202 góly dodnes nejlepší střelec Chelsea. Rok 1970 znamenal vítězství v FA Cupu, Chelsea se ale dařilo i na evropské úrovni, svědčí o tom vítězství v poháru UEFA. Jenže plánování přestavby stadionu přineslo jen finanční potíže a tým paběrkoval mezi první a druhou divizí. V roce 1989 ale Chelsea vybojovala první divizi a začalo se blýskat na lepší časy.

V roce 1993 nastoupil do funkci manažera Glen Hoddle a hned přinesl úspěchy – finále FA Cupu v první sezóně a ve druhé semifinále PVP. Hoddle poté ale přešel na lavičku anglické reprezentace a tudíž ho musel vystřídat Ruud Gullit, který přivedl skvělá jména Gianlucu Vialliho, Roberta Di Mattea, Franka Leboeufa, Gianfranca Zolu či Graeme Le Sauxe. A přišly i trofeje – v Ligovém poháru a FA Cupu. Poté Gullita střídá Vialli a opět je úspěšný, vyhrává PVP.

V novém tisíciletí Chelsea opět pokračuje ve sbírání triumfů, tentokrát se daří v FA Cupu. Po sezóně 1999/00 střídá Vialliho Rainieri, který zaznamenává finále FA Cupu z roku 2002. V červnu 2003 kupuje klub ve velké finanční tísni ruský oligarcha Roman Abramovič, čímž Chelsea zachraňuje asi od pádu někam do League One. Ovšem jak se později ukazuje, Chelsea FC v roce 2003 zaniká a vzniká uměle vytvořený klub Čukotka FC. V Čukotce se neustále střídají trenéři. Hráči, kteří bojují srdcem jsou pro klub zbyteční, a jsou nahrazování zbytečně přeplacenými megahvězdami.

Takto bych mohl pokračovat dál a dál až bych skončil třeba u 1000000% nárůstu “pravých věrných fanoušků“. Bohužel Abramovič z toho jak si udělal z Chelsea hračku a inspiroval další bohaté pány, kteří jen ničí starou dobrou Premier League. Ale samozřejmě nemůže zapomenout na zaplacené trofeje z doby Romana: 3x mistr Premier League (2004-05, 2005-06, 2009-10), vítězové FA Cupu a Carling Cup (2007, 2009 a 2010).

Zápasová fakta

Jediné ligové vítězství Evertonu na Stamford Bridge v éře Premier League se vztahuje k listopadu 1994. Tehdy zařídil výhru 1-0 Paul Rideout. V posledních šestnácti domácích zápasech tak Londýňané drží neporazitelnost, ačkoliv v posledních letech pravidelně dochází na zmíněné dělby bodů. Pětizápasová série neproher na Stamford Bridge je aktuálně ze všech týmů dokonce tou nejdelší.

Z posledních devíti vzájemných ligových zápasů tedy Toffees prohráli jen jednou, a z toho se šestkrát remizovalo. Pod Davidem Moyesem se navíc Everton s Chelsea střetl vícekrát, než s kterýmkoliv jiným týmem – sobotní utkání bude od roku 2002 již osmadvacátým mezi oběma kluby. Vzájemné duely pak svědčí Louisi Sahovi. Útočník nasázel Chelsea během své kariéry 10 gólů, z toho pět v dresu Evertonu.

Chelsea

V posledních dvou zápasech nastřílela devět branek a navíc pouhé čtyři trefy jí chybí k dosažení šestitisícové gólové hranice v ligovém fotbalu. Případná výhra by pak měla ligové pořadí 1600. Zcela jistě však jubileum oslaví John Terry. Kapitán Chelsea nastoupí ke svému 350. zápasu za Blues v Premier League a stane se teprve pátým hráčem klubové historie, který této mety dosáhne.

Everton

Letos ještě ani jednou neudržel čistý štít, vizitka inkasovaných gólů ovšem mohla být ještě nepříznivější, nebýt umu Tima Howarda. Brankář Toffees již zneškodnil dvě penalty ze tří, proti kterým čelil, přičemž ani ta třetí v bráně neskončila. Oslavencem na straně Evertonu pak bude Phil Jagielka, který nastoupí ke 400. startu v kariéře a 150. za Everton, a také Jack Rodwell, jenž odehraje svůj 100. zápas.

Vzájemná bilance

• Celkově:                   61-52-50
• Na Stamford Bridge:  42-27-14
• V Premier League:     16-16-6

Absence

Domácím bude chybět Fernando Torres, kterého čeká třízápasový trest, zatímco Michael Essien nehraje kvůli dlouhodobě zraněnému koleni. Jediným jistým marodem Evertonu zůstává Victor Anichebe, ovšem nejistá je situace kolem Tima Cahilla a Johna Heitingy, kteří se z reprezentačního srazu vrátili z poraněným kotníkem respektive kolenem.

Chelsea: Čech, Turnbull, Bosingwa, Ivanović, Luiz, Terry, Cole, Ramires, Mikel, Meireles, Lampard, Malouda, Sturridge, Drogba, Mata, Anelka, Lukaku

Everton: Howard, Hahnemann, Hibbert, Neville, Distin, Jagielka, Baines, Barkley, Fellaini, Osman, Coleman, Gueye, Rodwell, Drenthe, Cahill, Stracqualursi, Saha, Bilyaletdinov, Vellios

• Kdy: 15.10. 18:30 SEČ
• Kde: Stamford Bridge
• Rozhodčí: Mike Jones