Moje šance přijde, věří Barkley

Začátkem sezony Ross Barkley zapůsobil na fotbalovou veřejnost, momentálně však herní vytíženost postrádá. Dobře ale ví, že jeho příležitost přijde ve správný čas.

V současnosti největší naděje evertonské akademie nastoupila v základní sestavě v prvních třech zápasech sezony, od výhry 1-0 na Ewood Parku koncem srpna se však maximálně musel spokojit s místem na lavičce. Liverpoolský rodák, který minulý týden oslavil osmnáctiny a v nejbližších dnech s největší pravděpodobností podepíše nový dlouhodobý kontrakt, ovšem věří, že eventuálně se pravidelnějšího nastupování za první tým dočká.

„Někdy to je frustrující, protože chci hrát pořád, ale plně tomu rozumím, protože jsem stále velmi mladý a manažer ví, co dělá a ví, co je pro mě nejlepší. Už dříve s mladými hráči, kteří čekali na svoji šanci, pracoval. To je na Evertonu skvělé. Manažer mladíkům vždycky dá šanci hrát v ten správný čas. Myslím, že letos budu hrát v FA Youth Cupu, což bude užitečné.“

V něm čeká na Everton dnes večer Crystal Palace, a právě mládežnický turnaj vidí jak Moyes, tak Barkley jako další prostředek, jak rozvíjet hráčův potenciál a v neposlední řadě také jak dopřát klíčový herní čas, o který Barkleyho ošidila trojitá zlomenina nohy, kterou si přivodil loni během reprezentačních povinností s U19.

„Bylo mi 16 a hráli jsme kvalifikaci na mistrovství Evropy v Belgii,“ vzpomíná mladík. „Hráli jsme dva zápasy a postup už jsme měli jistý, takže se trenéři mě, Jonja Shelveyho, Joshe McEachrana a Conora Wickhama zeptali, jestli chceme hrát v dalším zápase. S Andre Wisdomem jsme běželi za míčem a byla to šílená nehoda. Hned jsem věděl, že to bude vážné.

Ještě v Belgii mě vzali do nemocnice a doktor mi řekl, že už možná nikdy nebudu hrát. Byl jsem vyděšený, ale pak mi náš doktor z reprezentace řekl, ať ho neposlouchám. Říkal, že pokud je to zlomenina, tak budu v pořádku a do šesti měsíců budu zase hrát. Byl milý a pozitivní, a to jsem potřeboval.

Skvělý byl i manažer. Přišel k nám domů a ujistil mě i moji rodinu, že se uzdravím a že budu brzy zpět v jeho plánech. Před tím zraněním jsem byl čtyřikrát na lavičce a moc mě mrzelo, že jsem si za první tým nemohl zahrát ještě před sedmnáctými narozeninami. Měl jsem i jiná zranění. V patnácti jsem si zlomil kost v chodidle a mimo hru jsem byl tři měsíce. Měl jsem i dvojitou kýlu a to byly další tři měsíce bez fotbalu, takže už jsem byl psychicky připravený. Pomohlo mi to dospět.“

O důležitosti vnitřní síly nepochybuje ani Kevin Sheedy, kterého dnes spolu s jeho mladíčky čeká zmíněný pohárový souboj na Selhurst Parku. Toffees mají co napravovat, loni pro ně bylo konečnou již čtvrté kolo, kde je vyřadilo Middlesbrough. O několik měsíců později se sice stali šampiony Premier League Academy, nicméně Youth Cup stále zůstává pro mladíky podstatně prestižnější soutěží. Naposled Everton jeho zisk slavil v roce 1998.

„Mladí hráči a profesionální fotbalisté potřebují psychickou sílu a musí být schopni zvládat velké zápasy,“ říká někdejší legendární křídelník Blues. „Nemohou se nechat unést příležitostí, všechno je to o vzdělávání a progresu. Bude to pro ně duševní test a uvidíme kteří se té výzvě postaví.

V lize vyhrává celkově nejlepší tým za celou sezonu a nám se to letos podařilo. Ale FA Youth Cup je jako FA Cup – dostanete jednu šanci a občas je kdokoliv schopen porazit kohokoliv. Rozhodně zamýšlíme pěknou jízdu pohárem.“