Duffy – od boje o život až do reprezentace

Mladý stoper se dočkal pozvánky od trenéra Giovanniho Trapattoni na přátelské utkání proti České republice, které se odehraje 29. února v Dublinu. Pro Duffyho nejde ale o první kontakt se seniorskou reprezentací Irska. V květnu roku 2010 pobýval na tréninkovém kempu irského výběru, kde při běžném modelovém zápase málem přišel o život.

Po srážce s brankářem Adrianem Walshem si natrhnul játra. Incident vypadal na první pohled nevinně, jenže kvůli vážnému vnitřnímu krvácení byl Duffy odvezen do dublinské nemocnice Matter, kde se podrobil operaci. Chirurgický zákrok nakonec dopadl velmi dobře. Zpočátku to ale nijak růžově nevypadlo, vždyť po převezení do nemocnice lékaři diagnostikovali ztrátu 3,6 litrů krve, tedy téměř dvě třetiny zásoby v lidském těle. Vnitřní krvácení se navíc po roztržení hepatické tepny rozšířilo do břicha.

Po těžkém úrazu se Duffy stihnul celkem rychle vrátit do tréninkového procesu, už za deset týdnů od operace nastoupil za rezervu Toffees k přátelskému střetnutí. Poté si střihnul hostování v Burnley a hlavně úspěšné ve Scunthorpe, aby na začátku letošního kalendářního roku ve svých čerstvých dvaceti letech při absenci stoperů Sylvaina Distina a Phila Jagielky poprvé při klání s Aston Villou okusil Premier League od úvodní minuty.

Giovanni Trapattoni si dobrých výkonů svého svěřence všimnul, a tak ho povolal do národního výběru, třebaže Duffy se narodil v severoirském Derry. Zvolil si však reprezentovat rodnou zem svého otce, v jejíchž mládežnických kategoriích se začal objevovat od U19.

„Ono zranění se mi přihodilo asi dva roky zpátky,“ začal Duffy a pokračoval o svém první možnosti být součástí seniorské reprezentace Irska. „Pro mě se to tehdy neslo ve znamení velké události, jelikož jsem měl jen 17 či 18 let. Dostal jsem se sice pouze na tréninkový kemp, šlo však o uznání mé práce.

Soustředění nedopadlo dobře. Trvalo mi dva roky, dva roky tvrdé dřiny, aby mi opět poslali pozvánku. Snad se teď budu objevovat v reprezentaci pravidelně. Dostat se do národního výběru považuji za úspěch. Jsem velmi pyšný už jenom, když jsem součást týmu. Neodehrál jsem příliš zápasů, přesto si mě Trapattoni vybral, snad mi věří.

Několik posledních měsíců bylo šílených. Mluvím hlavně o tom, jak jsem jako střídající hráč naskočil do duelu na White Hart Lane a poté jsem proti Aston Ville nastoupil už od první minuty. Což mi samozřejmě výrazně pomohlo k pozvánce do reprezentace. Nemohu být aktuálně více hrdý.

Cítím se sebevědoměji. Hostování ve Scunthorpe mi dodalo důvěru ve mě samotného. Vrátil jsem se do Evertonu, kde jsem si po boku lepších fotbalistů věřil na další důležitý krok v mé kariéře – a naštěstí se dostavil.

Nevím, v jaké pozici se v Evertonu nacházím. Pouze intenzivně trénuji a jsem připraven nastoupit kdykoliv mě bude manažer potřebovat. Snad jsem mu dokázal, že mi může důvěřovat. Není nic lepšího než hrát za Everton.“