Preview: Queens Park Rangers – Everton

Historie soupeře

Queens Park Rangers FC byl založen roku 1882 bývalými žáky Droop Street Board School. Zpočátku jméno klubu znělo St. Judes, protože všichni základající členové zároveň reprezentovali členy St. Judes‘ Institute. Název Queens Park Rangers si klub osvojil o  čtyři roky později, kdy St. Judes spojili síly s místním týmem Christchurch Rangers. A protože všichni z klubu žili v londýnské čtvrti Queens Park, o jménu nezůstalo pochyb.

Během prvních deseti let hráli QPR pouze přátelské zápasy proti ostatním londýnským celkům, jmenovitě zejména proti Tottenhamu, Fulhamu a malému neznámému týmu pod názvem Stanley. O primitivních začátcích pak svědčí i to, že ve vlastnictví klubu byly pouze čtyři tyče a dvě pásky, používány jako břevno. Toť vše.

QPR dodnes drží nezvyklý rekord v počtu hřišť, na kterých hrával – celkově 20. Počátky tak byly nestálé nikoliv z pohledu úspěchů či financí, nýbrž vystřídaných „domovů“. Prvně Hoops hráli na plácku Kensal Rise Athletic Ground. Krátce nato se přesunuli na Weltford Fields pod nájmem 8 liber ročně. V roce 1888 se klub stěhoval na Brodensbury, nicméně protože tamní hřiště v žádném ohledu nevyhovovalo fotbalu, musel se klub poohlížet po novém hřišti. Mezi roky 1890 a 1892 QPR vystřídal dokonce čtyři hřiště.

První soutěží, které se Hoops účastnili, byla West London League v roce 1892. Zakrátko pak slavili zisk první trofeje, a to West London Observer Cup, když ve finále porazili Fulham 3-2. Stejný pohár obhájili i ve dvou následujících let a do druhé dekády své existence QPR vstoupil první účastí v FA Cupu poté, co triumfoval v London Cupu. Anabáze s hřišti však nekončila, během sedmnácti let jich klub vystřídal dalších pět. Tím konečným se v roce 1917 stalo současné Loftus Road.

Koncem roku 1898 se Hoops stali profesionálním klubem, a to hlavně proto, aby zastavili svoje hráče v přestupování do jiných celků. Po šestileté účasti ve Western League Cupu, si zažádali o přeřazení do Southern League. V sezoně 1905/06 QPR triumfoval ve Western League Cupu, podobný úspěch se však nedostavil v Southern League, o čemž svědčí 18. pozice. O rok později se ovšem na Loftus Road slavil titul a tak se fandové mohli těšit na Division Two. Místo Hoops se však do ní podívali Spurs, kteří skončili předchozí sezonu osmí. QPR nakokonec přijati byli, ale byli donuceni hrát celou sezonu zápasy i během týdne, protože do ligy vstoupili až po dokončení rozpisu.

Doposud nejvýraznějšího ligového úspěchu Hoops dosáhli roku 1948, kdy vyhráli Division Three, ve druhé lize se však ohřáli pouze dvě sezony. V touze za dalším pokusem o postup tak na Loftus Road angažovali jako nového manažera Aleca Stocka, podle mnohých příznivců QPR, vůbec nejlepšího manažera klubové historie. V jeho druhé sezoně Hoops zaznamenali svoje nejvyšší vítězství, když rozdrtili Tranmere 9-2 a hlavně se bez potíží vrátili do Second Division.

To se psal rok 1967 a právě tehdy Queens Park Rangers odehráli možná svých nejpamětihodnějších devadesát minut. Ve finále Ligového poháru proti West Bromu otočili dvoubrankové manko a vítězstvím 3-2 se stali prvním třetiligovým mužstvem, který v onom poháru uspěl. V další sezoně navíc tým znovu postoupil a poprvé se tak podíval do elitního patra anglického fotbalu. Tam však posbíral jen 18 bodů a neslavně spadl zpět do druhé ligy.

Po sestupu se v QPR manažeři střídali jako na běžícím pásu. Tommy Docherty vydržel jen 28 dní, jeho nástupce Les Allen také nezůstal dlouho a v lednu 1971 jej nahradil Gordon Jago. V další sezoně skončili Hoops druzí, pak první a podruhé si vysloužili postup do nejvyšší soutěže. Přesto došlo na manažerské pozici k další změně. Tým převzal Dave Sexton a klubu přinesl úspěšné období. V roce 1976 skončili QPR v první lize v klidném středu tabulky a sezonu nato si dokonce vybojovali místenku v poháru UEFA, kde došli až do čtvrtfinále.

Manažerský kolotoč nicméně dál pokračoval ve zběsilém tempu. V červenci 1977 se týmu ujal Frank Sibley a rozdílem jediného bodu se mu podařilo QPR zachránit v první lize. Dočasně se pak na Loftus Road vrátil Alec Stock, než přišel Steve Burtenshaw. Sezonu 1977/78 Hoops zakončili na 20. místě a s elitou se loučili.

Začátkem 80. let se manažerem stal Terry Veneables a byl již osmým manažerem QPR během jedenácti let. Právě tehdy se pak QPR stali průkopníky – patří jim výsada prvního ligového klubu, který použil umělý povrch místo trávníku. Ve stejné sezoně Hoops došli až do finále FA Cupu. Proti Tottenhamu musela rozhodnout až odveta, kterou Spurs vyhráli 1-0.

Zakrátko již QPR byli znovu první lize a nedlouho nato znovu slavili kvalifikaci do poháru UEFA, kde však ve druhém kole vypadli s Partizanem Bělehrad. V lize tým skončil na pátém místě, nicméně obětí úspěchu byla ztráta Veneablese, kterého zlákala Barcelona. Jeho nástupcem se v červenci 1985 stal Jim Smith a v první sezoně dovedl klub do finále Ligového poháru, kde ovšem ostudně prohrál 3-0 s Oxford United.

Prvoligová stabilita nečinila na přelomu 80. a 90. let klubu potíže. V sezoně 1991/92 skončili Hoops ve středu tabulky, a tak se mohli stát jedním z 22 zakládajících celků Premier League. V nově vzniklé soutěži bodovali QPR na celé čáře. Obsadili konečnou pátou příčku, byť v další sezoně si o čtyři místa pohoršili. V červenci 1995 pak klub ztratil klíčového útočníka Lese Ferdinanda, a to se ukázalo být osudovou předzvěstí. Tým nedával góly a po 13 letech v nejvyšší soutěži putoval do druhé ligy.

Na přelomu tisíciletí se QPR nakrátko propadl dokonce až do třetí nejvyšší soutěže a aby toho nebylo málo, v roce 2001 klub kvůli finančním problémům vstoupil do administrace. Několik členů vedení a akcionářů bylo navíc zapleteno do řady skandálů, včetně vydírání. Další zdrcující ránu navíc Hoops utrpěli v květnu 2006, kdy byl v severním Londýně ubodán hráč mládežnického týmu Kiyan Prince, přičemž o rok později zemřel při autonehodě osmnáctiletý útočník Rangers, Ray Jones.

Zcela nová kapitola se na Loftus Road začala psát v srpnu 2007. Za 14 milionů liber klub odkoupili magnáti z Formule 1 Bernie Ecclestone a Flavio Briatore. Společně uhradili třináctimilionové dluhy a poskytli pět milionů na nové posily.

Ani pod novými majiteli však nezmizel úkaz, který QPR doprovází po celou jejich historii – střídání manažerů. Klub jen v řádech měsíců vedli John Gregory, Mick Harford, Luigi Di Canio, Ian Dowie, Gareth Ainsworth, Paulo Sousa, znovu Gareth Ainsworth, Jim Magilton a Paul Hart, než další volba padla na Neila Warnocka. Zkušený lodivod dovedl tým, který v předchozí sezoně skončil v Champiosnhip na 14. místě, k pohodlnému ligovému triumfu.

Zakrátko navíc Hoops ze spárů neoblíbených majitelů vysvobodil malajský obchodník Tony Fernandes, a tak na Loftus Road zavládl optimismus. Na hřišti se ale příliš nedařilo a na podprůměrné výsledky doplatil Warnock, kterého v polovině sezony nahradil manažerský neposeda Mark Hughes.

Zápasová fakta

V Premier League spolu oba celky sehrály devět zápasů, ty ale přinesly gólovou hostinu; vždyť v nich padlo 36 gólů – Blues nicméně vyhráli jen dva zápasy a šest z nich prohráli. QPR navíc vyhrál čtyři z posledních pěti domácích duelů proti Evertonu

QPR

• Prohrál šest z posledních osmi zápasů, což je nejhorší vizitka v soutěži. Ačkoliv však tři poslední zápasy prohrál, čtyři prohry v řadě letos ještě Hoops neposbírali.
• Varovným signálem je také forma z dlouhodobějšího horizontu – ze čtrnácti utkání vyhrál QPR jednou a efektem se zatím míjí i příchod Marka Hughese, pod nímž z dosavadních šesti zápasů získali jen čtyři body.
• Tým inkasoval ve všech posledních sedmnácti ligových zápasech. Poslední čisté konto se vztahuje k 23. říjnu, kdy Hoops doma zdolali Chelsea.
• Hráči QPR letos uviděli již pět červených karet, všechny přitom v domácím prostředí. Zajímavostí je, že během jejich předchozí štace v Premier League v 90. letech, padlo všech 11 týmových červených karet na cizích hřištích.
• Ve vítězně rozehraných utkáních ztratili nejvíce bodů z celé soutěže, a to 15. Z toho 13 na Loftus Road.

Everton

• Čtrnáctidenní přestávka možná přišla spíše nevhod – Toffees jsou neporaženi v pěti ligových zápasech.
• Daří se také na venkovních hřištích, kde prohrál pouze jednou z pěti posledních zápasů, když v lednu odjížděl s prázdnou z White Hart Lane.
• 26 vstřelených gólů představuje po Wiganu nejhorší střeleckou potenci v lize. Na druhou stranu Everton inkasoval jen 27krát, nejméně po Manchesteru City, Liverpoolu a Manchesteru United.
• Vzácností jsou navíc obdržené góly po centrech. Takové Blues letos dostali jen čtyři.

Vzájemná bilance

• Celkově:               15-10-21
• V Premier League: 6-1-2
• Na Loftus Road:    10-6-7

Posledních pět vzájemných zápasů

20.8. 2011, EPL, Everton – QPR 0-1
8.4. 1996, EPL, QPR – Everton 3-1 (Ebbrell)
22.11. 1995, EPL, Everton – QPR 2-0 (Stuart, Rideout)
18.3. 1995, EPL, QPR – Everton 2-3 (Barlow, McDonald (og), Hinchcliffe)
17.9. 1994, EPL, Everton – QPR 2-2 (Amokachi, Rideout)

Forma

QPR: LLLDLW
Fulham (h), prohra 0-1
Blackburn (a), prohra 2-3
Wolves (h), prohra 1-2
Aston Villa (a), remíza 2-2
Chelsea (h), FA Cup, prohra 0-1
Wigan (h), výhra 3-1

Everton: WWDWWD
Blackpool (h), FA Cup, výhra 2-0
Chelsea (h), výhra 2-0
Wigan (a), remíza 1-1
Manchester City (h), výhra 1-0
Fulham (h), FA Cup, výhra 2-1
Blackburn (h), remíza 1-1

Absence

Hoops bude chybět vykartovaná dvojice Djibril Cisse a Samba Diakite. Vrátit by se naopak mohl Taye Taiwo, Luke Young, Heidar Helguson nebo DJ Campbell. Dlouhodobě zraněnými jsou Faurlin a Dyer.

Nominaci Evertonu po kratší pauze posílí Nikica Jelavić a zranění doléčil i Leon Osman s Jackem Rodwellem. S největší pravděpodobností bude chybět Darron Gibson, jeho potíže s kolenem jsou ale jen lehčího rázu.

• Kdy: 3.3. 16:00 SEČ
• Kde: Loftus Road
• Rozhodčí: Kevin Friend

COME ON YOU BLUES!