Jelavić: Můj první dotek je instinkt

Chorvatský striker prožíval své dětství v době bojů na Balkánském poloostrově během prvních roků devadesátých let, které vedly k rozpadu Jugoslávie. Šlo o jeden z nejbrutálnějších konfliktů v novodobé Evropě a vůbec první válečný konflikt na kontinentu po II. světové válce.

„Bylo mi šest, když válka začala, a možná to bude znít trochu zvláštně a pro někoho těžce pochopitelně, ale tehdy jsem prožíval nejlepší časy svého života. Přísahám,“ začal Jelavić poněkud překvapivě, aby vzápětí své prohlášení vysvětlil: „Neexistovala pravidla. Ráno jsem se probudil a mohl jsem jít ven, mohl jsem celý den hrát fotbal nebo se koupat v řece.

Můj táta bojoval v první linii a máma zůstávala doma, takže se mi jako dítěti dostalo hodně svobody. Základní lidské návyky se kvůli válce nedodržovali, nechodil jsem do školy.

Tenkrát jsme pochopitelně postrádali dobré zázemí, s dnešní Anglií se to vůbec nedá srovnávat. Našlo se u však nás mnoho talentovaných chlapců. Pamatuji si, jak jsem vždy hrál fotbal proti starším klukům. Šlo o výzvu, stejně jsem ale býval nejlepší.

Pro mou generaci naše mladá léta znamenala hezké období. Jako dítě jsem si vážnost situace vůbec neuvědomoval, dnes již vše chápu. Rozhovory s tátou na toto téma jsou vždy zajímavé, příliš se mu ovšem o válce mluvit nechce, není pro něj lehké vzpomínat.“

Jelavić se pyšní skvělým instinktem, ve vápně mu stačí malý prostor a z prvního doteku často uklidí míč do brány, snaží se vyřešit situace jednoduše. Svou předností se chlubil už od mala.

„Táta mě před zápasy často motivoval, sliboval mi peněžní obnos srovnatelný s několika librami za každý vstřelený gól. Jenže občas jsem za svůj první mládežnický tým, GOSK Gabela, skóroval během jednoho utkání šestkrát, sedmkrát a potom mi říkal: Více ne! ‚Nemám žádné peníze!‘ Výdělek jsem utrácel na sladkosti a čokoládu, většinou jsem však celou odměnu nedostal. A možná je to i dobře.

Táta také hrával fotbal a později se stal rozhodčím v bosenské lize. Nyní rozhodčí posuzuje a téměř neustále na mě po telefonu apeluje, abych se vyhýbal rozhovorům se sudími. Jsem odlišný typ fotbalisty než třeba Phil Neville, on se soustředí na zápasy dny předem, já o něm tak nepřemýšlím. Není to můj styl.

Nikdy si v hlavě nepřemítám, kolik doteků mi bude stačit ke gólu a jakým způsobem ho dosáhnu. Když se ke mně dostane míč a vidím branku, střílím. Proč si věci komplikovat? Jestliže drží míč u nohy Mirallas, Pienaar, Bainsey, nebo kdokoliv jiný, vím, kam bude přihrávat, a snažím se na ono místo doběhnout. Jsem hráč do vápna, kde většinou stačí jeden povedený dotyk s balonem, a máte šanci vstřelit gól.“

Everton prožívá úspěšný start do sezóny, Merseyside derby může pozvednout jeho prapor ještě výše a důležitost střetnutí si uvědomuje rovněž Jelavić.

„Jsem si vědom úspěchů Evertonu v 80. letech. Nemohu slíbit, že dosáhne stejné úrovni, máme ale skvělý tým a snažíme se posunout na určitou úroveň. Jsem přesvědčen o naše síle zahrát si Ligy mistrů.

Letos jsme porazili Manchester United, v minulém ročníku jsme zase zvítězili nad Manchesterem City. Jsme schopni čelit nejlepším klubům, už jsme to ukázali. V Anglii jsem s Liverpoolem zatím dvakrát prohrál, dříve jsem nad ním již triumfoval. S Rapidem Vídeň jsme jej udolali v předsezónním přátelském utkání. Souboj Evertonu a Liverpool je velká věc, toužím Liverpool porazit také v dresu Evertonu.“