Mirallas vyhlíží zápas sezóny

Narozen v Lutychu v říjnu 1987, jenom pět měsíců po posledním získaném titulu Toffees, Mirallasovi bylo sedm let, když Everton naposledy pozvedl nad hlavu pohár. Jednalo se o FA Cup a psal se rok 1995. Belgičan hodlá navázat na své úspěšné předchůdce.

„FA Cup proti Arsenalu představuje náš největší zápas v sezóně. Jedná se o úžasnou trofej, její zisk by znamenal mnoho pro mužstvo a celý klub. Hovoříme o zásadním momentu, čekat 19 let symbolizuje strašně dlouho dobu, jsme pevně odhodlaní.

Vnímám touhu Evertonu vyhrát FA Cup. Mluvil jsem s anglickými hráči, jasně mi pověděli, o jak důležitou věc tu jde. Leighton Baines či Tony Hibbert, hráči pocházející z Liverpoolu a zároveň fanoušci klubu, zněli zcela přesvědčivě.“

Při vyslovení spojení čtvrtfinále FA Cup se mnohým Evertonians vybaví loňská sezóna a potupný debakl od Wiganu na Goodison Parku. Blues platili za velkého favorita, třetí semifinále ve Wembley pod Davidem Moyesem se zdálo jasnou budoucností. Jenže celek vedený Robertem Martínezem se skvěle takticky přichystal, připsal si překvapivý postup a později také celou soutěž ovládl. V onom střetnutí kapitán Phil Neville podal jeden z nejhorších výkonů v kariéře, o poločase byl stažen ze hřiště, jednalo se o jeho vůbec poslední utkání v kariéře fotbalisty. Marouane Fellaini, nejdražší posila EFC, se po jiném nevýrazném představení při střídání dočkal pískotu

Mirallasovi tento den stále leží v žáludku.

„Vloni jsme dostali po losu Wigan doma, lidé očekávali snadných devadesát minut, jelikož soupeř se nacházel na konci tabulky. Asi je proto v pořádku, že nyní hrajeme se Arsenalem. Budeme hodně motivováni.

Wigan se tehdy proti nám prezentoval velmi slušně. Přichystal mi největší zklamání od příchodu do Evertonu. Jednalo se o mou první sezónu na Goodison Parku, horlivě jsem si přál dosáhnout na trofej. Možná se dočkám teď.

Pořád nechápu, co se proti Wiganu stalo. Začali jsme aktivně, na druhou stranu oni vstřelili tři branky během tří minut a bylo rozhodnuto. Nikdy předtím jsem něco podobného nezažil. Před Latics jsme porazili Reading, skóroval jsem a vyzařoval sebejistotu, z toho důvodu nechápu, co se přihodilo proti Wiganu – velmi zvláštní.

Nikdo z nás nehrál dobře a Marouane rovněž, nezvykle na něj.“

Bilance Evertonu ve venkovních kláních na Arsenalu je strašidelná, nezvítězil v osmi výjezdech na Emirates od otevření v roce 2006, celkem neporazil Gunners před jeho fanoušky už v 19 případech, naposledy se mu poštěstilo v lednu 1996, devět měsíců před angažováním Arsèna Wengera. Přesto Mirallas nehází flintu do žita a věří ve schopnosti Roberta Martíneze, který může jako první vyhrát FA Cup dva roky po sobě s odlišným mužstvem.

„V lize jsme na Arsenalu zanechali výborný dojem, remizovali jsme 1:1 a ke třem bodům nám mnoho nescházelo. V závěru naskočil Gery (Gerard Deulofeu) a pouze deset minut mu stačilo k úžasnému vyrovnávajícímu gólu. Jakkoliv manažer loňský ročník připravil Wigan, snad to dokáže zopakovat s námi proti Arsenalu. V této soutěži je mu přáno.“

Raději na podhrotu

S třemi trefami od začátku nového roku Kevin Mirallas dohnal svůj zápis z první poloviny sezóny. Šestadvacetiletý ofenzivní záložník se výrazně zlepšil, připisuje to také přesunu na podhrotový post, kde se mu líbí nejvíce.

„Změnil jsem pozici. Mluvil jsem s manažerem, lépe se cítím v roli 10. Třikrát jsem skóroval, a to je solidní vizitka pro mě, nejdůležitější je ale můj přínos pro tým.

Rád nastoupím na pravém křídle, občas na levém či v útoku, zamlouvá se mi však pozice čísla 10, disponuji totiž větší volnost. Dle mého mám z tohoto postu větší vliv na hru. Častěji se dostávám do kontaktu s míčem a možná pro Romela je lepší, když mu kryji záda. Pochopitelně si uvědomuji, že z kádru tam může nastoupit Ross Barkley a Leon Osman, v takovém případě se potom otevírá prostor pro Gerard Deulofea na pravém záložníkovi.

Dokážu být efektivní na křídle, jsem si toho vědom. Umím zásobovat útočníky centry a přihrávkami. I tak preferuji podhrota.“

Bývalý tahoun řeckého Olympiakosu neprožil nejlepší úvod sezóny, s přibývajícími měsíci avšak navázal na plodné období. „Nevím, proč momentálně hraji lépe. Důvod může spočívat v kondici. V letní přípravě se mi dařilo, na začátku sezóny jsem bohužel nepotkal s formou. Moje tělo postrádalo energii, již se naštěstí cítím lépe.

Manažer mi něco vysvětlil o mých výkonech, trochu jsem upravil mentalitu, trénuji usilovněji a připadám si fyzicky silnější.“