Postřehy Dereka Mountfielda

„Na začátku ročníku jsem tipoval sedmé místo, dle mého se také jednalo o předsezónní cíl. Pátá příčka a boj o Ligu mistrů je fantastický počin. Zápasům jako proti Crystal Palace a Southamptonu se musíme do příště vyvarovat, je třeba navázat na duely s Manchesterem United a Arsenalem. Na druhou stranu vzhledem ke konečnému umístění a rekordu v počtu nasbíraných bodů nemohu říct nic jiného než výborně. A nemyslím si, že letošní rok byl výjimečný, vidím nadějnou šanci dále se zlepšovat.“

V průběhu poslední měsíců se na  Toffees snášela kritika, ať už šlo o Arseného Wengera nebo Daily Mail, kvůli velkému počtu jmen, kteří na Goodison hostují. Dříve nikomu hostování typu Roystona Drentheho či Denise Straquilursiho nevadila, s příchozím úspěchem se ovšem situace změnila. Co si o tom myslí Derek?

„Lidé si na nás pro to stěžují, jenže my prostě jenom využíváme předepsaný systém. Žádné pravidlo neporušujeme.

Gareth Barry hrál výborně, znám ho spoustu let, už v Aston Ville platil za kvalitního fotbalistu. Lukaku potřebuje zapojit do hry více agresivity. Ideálně bych ho viděl více na centrálnější pozici a s větším důrazem proti soupeřům, měli by dostat nakopáno. Deulofeu je stále hodně, hodně mladý, potřebuje se stále učit. Všichni, již tvrdí, jak zneužíváme hostování a těžíme z nich, zamysleli se například nad Howardem, Colemanem, Jagielkou a Stonesem? Oni hrají každý týden. Není to vůči nim spravedlivé.

Jenom dva hostující hráči, Barry a Lukaku, nastupovali neustále. Deulofeu patřil spíše do širšího kádru. Ostatní z týmu jsou asi trochu naštvaní, protože se jim nedostává patřičných zásluh.“

Přesně před rokem se zdála budoucnost Everton nejistá. Mnozí předpovídali umístění ve středu tabulky, někteří dokonce hovořilo o záchranářských starostech. Ti všichni se hluboce mýlili. „Pokud se podívám do loňského června, když Moyes odcházel, netrpělivě jsme vyhlíželi nového manažera. Nakonec přišel Martínez, a jestliže budu srovnávat s Moyesem, oba postoupili a usedli na lavičku většího klubu, kde mohli operovat s větším rozpočtem. Hlavně se ale museli vypořádat s většími egy hráčů, s čímž si Martínez poradil náramně. Vyjadřuji se jenom pozitivně, pramení to ze zřetelných pozitivní aspektů. Pochopitelně rovněž rostou má očekávání, což pod Davidem Moyes nebylo zvykem. Nechovám k němu žádnou neúctu, pouze jsem za jeho doby nenacházel příliš optimismu.“

Při letmém pohledu na dva poslední manažeryEvertonu ihned nalezneme jeden hlavní rozdíl. Martínez osobním optimismem nakazil celý EFC od fotbalistů po fanoušky. Zatímco David Moyes zajížděl na hřiště typu Old Trafford s vyhlídkou přežít, naproti tomu Martínez chce všude vyhrávat.

„Když si nyní všimnete střídajících hráčů, nikdy nevykazují známky ustaranosti a strachu. Za Davida Moyese nejspíše hráči vstupovali na trávník s mnoha sužujícími pokyny, sálala z nich nervozita. Pod Robertem Martínez zaznamenávám klid a uvolnění. Stačí poukázat na Johna Stonese, v posledních 12 kolech výkonnostně rostl od utkání k utkání, to značí důvěru manažera ve své svěřence,“ prozradil gólový obránce Blues v letech 1982-88, během nichž se radoval ze zisku dvou ligových titulů, PVP a FA Cupu.

S účastí v hlavní fázi Evropské ligy se otevírá nespočítané nový otázek týkajících se budoucnosti, na samém žebříčku jsou přitom pochopitelně posily. „Dlouhodobý manažer přemýšlí během celé sezóny a má různé nápady, co udělá. Pokud Lukaku zůstane, bude stát hodně, bude potom k němu ještě někdo potřeba? Pokud nepodepíšeme Garetha Barryho, půjde o ohromnou ztrátu. Jenom takový James McCarthy ohromně těžil ze spolupráce s ním.

McCarthy mě ohromil, bude lepší a lepší. Totéž platí o Colemanovi, zaujal mě. Stones odváděl kvalitní výkony, oni tvoří jádro mužstva. Dále třeba zmínit zkušenosti Tima Howarda, odchytal perfektní rok. Pro Stonese bylo partnerství s Distinem vzrušující, avšak jak se poskládat stoperskou dvojice, když budou všichni zdraví? Distin a Jagielka? Distin a Stones? Martíneze čeká důležité rozhodnutí.

Za hráče sezóny bych zvolil McCarthyho, nebo Colemana, oba podstoupili znatelný progres. Coleman se v posledních letech vyvíjí mílový kroky. S McCarthym jsem byl trochu na pochybách, koupili jsme ho za 13 milionů, nakonec ale odváděl úžasnou práci a ještě neřekl poslední slovo.“