Lyons vzdává hold Andymu Kingovi

31/05/2015 0 Od Riči

Toffees ztratili v týdnu velké jméno, Andy King zemřel na infarkt ve věku 58 let. Na bývalého spoluhráče zavzpomínal kapitán Mick Lyons.

Evertonians zaskočila smrt oblíbeného záložníka, jenž dosáhl na 247 startů a 67 gólů během dvou angažmá na Goodison Parku. King přišel do klubu poprvé v roce 1976, proslavil se hlavně vítěznou trefou v Merseyside derby z roku 1978, čímž skončila sedmiletá nadvláda Liverpoolu. Když po dvou letech odcházel do QPR, nechal se slyšet, že by se klidně plazil po střepinách, jen aby si opět kopnul za Blues. Přání se mi vyplnilo v roce 1982, když si pod Howardem Kendallem zahrál dvě sezóny.

Mnozí lidé vzdávají Kingovi hold a k jedním z nich patří i jeho kamarád a kapitán Mick Lyon. „Byl to šílenec, tedy myslím v dobrém slova smyslu.

Když přestoupil z Lutonu, okamžitě jsme se skamarádili a starali se o sebe. Při cestách jsme sdíleli pokoj a nakonec jsem mu šel za svědka na svatbě.

Vycházel se všemi, sršel temperamentem a udivoval obrovským úsměvem. Moji dva velcí kamarádi v Evertonu byli Terry Darracott a King. Momentálně pociťuji obrovský smutek.

Šlo o skvělého muže, ovšem zároveň platil za výtečného hráče. Fanoušci ho milovali a po rozhodující brance proti Liverpoolu ho uctívali.”

Lyons zmiňované utkání zmeškal kvůli zranění, přesto ho uchovává v živé paměti. „Ten den jsem ztratil hodinky, které mi máma věnovala k osmnáctým narozeninám. Coby zraněný jsem sledoval zápas z lavičky a po gólu jsem běžel na hřiště slavit. Dostal jsem se do klubka osob a mohl jsem se rozloučit s hodinkami.

Kingy se vždy dokázal strašně rozčílit nad někým nebo něčím. My jsme se jenom smáli a říkali mu, ať se uklidní.

Jednou po tréninku jsem ho vezl domů, poprosil mě o zastávku v sázkové kanceláři. Vešli jsme dovnitř a dívka za okýnkem hned spustila, ‘Ah, Andy, snad si dnes nejdeš podat?‘. Vůbec neuměl sázet, což zní vtipně, protože po konci kariéry si otevřel vlastní kancelář.

Nikdy nechtěl odejít z Evertonu, a tak se strašně těšil při návratu.

Budu si ho pamatovat jako úžasného přítele. Naposledy jsme se viděli před dvěma lety, spolu s Terrym jsme střetli a shlédli střetnutí rezervy Evertonu v Southportu. Pojí mě s ním mnoho krásných chvil, uměl mě pokaždé rozesmát, byl skvělým člověkem.

Co fanoušci zpívali, ‘Andy Is Our King’? To mluví za vše.“