Keane se snaží zapomenout na hrozivé zranění z loňska

31/10/2018 0 Od Riči

„Můžete se podívat, jestli chcete,“ začíná rozhovor s redaktorem britského deníku The Times Michael Keane. Posléze si sundá ponožku a ukazuje zřetelnou a táhlou jizvu. Tento článek má připomenout, že často soudíme výkony sportovců, aniž bychom znali jejich příběhy.

25letý střední obránce o svém zranění nikdy veřejně nemluvil, tedy až do minulého týdne. V září loňského roku utrpěl zranění nohy, jež se později hrozivě zanítilo. Doktoři se po hospitalizaci dokonce obávali amputace nohy.

Zdravotní potíže postihly Keana jenom dva měsíce poté, co za 25 milionů liber přestoupil do Evertonu z Burnley. Nepříjemné zranění pochopitelně ovlivnilo jeho loňské výkony, které – stejně jako celého týmu – byly nedostačující. Kromě hlasité kritiky se rovněž musel vyrovnat s vypadnutím z anglické reprezentace a její postup do semifinále letošního mistrovství světa sledoval pouze v televizi.

Keane přišel do Evertonu v létě 2017, v létě, v němž sportovní ředitel Steve Walsh, s nímž spolupracoval coby teenager během působení v Leicesteru City, spolu s manažerem a bývalým skvělým středním obráncem Ronaldem Koemanem přivedli posily za 150 milionů liber. „Koeman byl důležitým faktorem, proč jsem se rozhodl zamířit do Evertonu. Myslel jsem, že mi pomůže rozvinout můj potenciál,“ prozradil Keane na úvod rozhovoru.

Už začátek předsezónní přípravy byl ale komplikovaný. Toffees kvůli účasti v kvalifikaci Evropské ligy započali soutěžní ročník o několik týdnů dříve, což mělo negativní dopad na fyzickou připravenost hráčů. Keana ale o poznání signifikantněji ovlivnila jiná příhoda. V zářijovém utkání Ligového poháru se Sunderlandem ho ošklivým skluzem zasáhl James Vaughan (který se mu později za svůj zákrok přišel osobně omluvit do šatny).

„V zápase jsem pokračoval, přestože jsem věděl, že něco není v pořádku. V kopačkách jsem měl díru od jeho kolíků. O poločasové přestávce mě bolela noha, nic jsem si z toho však nedělal a normálně jsem odehrál druhý poločas. Ovšem, když jsem si po závěrečném hvizdu sundal kopačku, všude byla krev,“ popsal Keane. Na noze objevil řeznou ránu více než dva centimetry dlouhou. Lékařský tým Evertonu mu ji zašil osmi stehy a fotbalista odjel domů.

Druhý den se ale probudil s obrovskými bolestmi. Na nohu si nemohl stopnout plnou váhou a trvalo mu deset minut, než vstal z postele. Z tréninkového centra ho opětovně poslali domů s léky proti bolesti. Předpokládalo se, že bude chybět tři týdny, nicméně Koeman ho potřeboval pro nadcházející zápas, který byl na programu za deset dní. Everton čelil Burnley, bývalému klubu Keanea.

Rána se sice hojila, jenže noha znecitlivěla, a proto potřebovala důkladně obvázat. Keane hraje s kopačkami ve velikosti 10 (UK), tentokrát nastoupil s jednou kopačkou ve velikosti 12. „Nemohl jsem kopnout do míče, prostě jsem cítil, že něco je jinak. Nakonec jsem ale přeci jen odehrál dobré utkání, bohužel později se vše zhoršilo,“ vyprávěl Keane. V zápasovém kolotoči dále pokračoval v dresu anglického národního týmu, v duelech se Slovinskem a Litvou přispěl k udrženým nulám a po reprezentační přestávce se vrátil k plnění klubových povinností. Ač se necítil stoprocentně zdravý, naskočil do souboje s Arsenalem, jenž skončil prohrou 2:5 a stal se popudem k odvolání manažera Koemana.

Po nepovedeném dni se navíc výrazně zhoršil Keanův zdravotní stav, zánět se od zraněného místa rychle rozšířil po celé noze. Následovala hospitalizace v privátní nemocnici, v níž mu doktoři pohrozili: „Pokud by se šíření zánětu nepodařilo zastavit, uvažovali bychom o amputaci nohy.“

Už týden po ošklivé příhodě byl Keane zpět na hřišti, nechtěl, aby pod dočasným manažerem Unsworthem vypadl ze sestavy, a tak opět nasadil léky proti bolesti a o dvě čísla větší kopačku. Lidské tělo má ale své hranice a stopku mu vystavilo v duelu se Southamptonem. Léky ho činily ospalým a znemožňovaly mu soustředění. Ve sprinterském souboji s Charliem Austinem se na vlastní kůži přesvědčil, jaké to je, když tělo řekne „dost“. Byť toužil anglického útočníka stíhat, jednoduše nemohl. O problémech řekl o poločasové pauze realizačnímu týmu, avšak stažen ze hřiště byl až v 75. minutě. Po tomto utkání Keane konečně přestal brát analgetika a v prosinci se jeho tělo dočkalo zaslouženého odpočinku. Do sestavy se vrátil na Nový rok ve střetnutí s Manchesterem United, v němž mu Anthony Martial po vzdušném souboji doskočil přímo na uzdravující se ránu. Situace s kaluží krve, jakmile si Keane sundal kopačku, se opakovala.

Teprve až po další přestávce od fotbalu se Keane konečně cítil zdravotně v pořádku a dokonce ještě stihl zasáhnout do posledních kol sezóny 2017/18. „Narostla mi hroší kůže. V časech, kdy se vám výkonnostně nedaří, přirozeně slýcháváte od fanoušků mnoho kritiky. Osobně jsem nikdy nechtěl vydávat nějaké veřejné prohlášení, naopak jsem cítil vnitřní odhodlání přesvědčit lidi, že se mýlí. A další poučení? Po fyzické stránce musím být lépe připraven, než jsem byl v minulé sezóně. Ke každému tréninku musím přistupovat zodpovědně. Pokud v Premier League něco vypustíte, tvrdě narazíte.

S odstupem času přiznávám, že hrát se zraněním asi nebyl nejlepší nápad – na druhou stranu ničeho nelituji. Byl jsem vychován ukazovat odhodlanost. Nechtěl jsem, aby si spoluhráči mysleli, že se vyhýbám problémům. Mužstvo se trápilo a já nechtěl utíkat z boje,“ odhlédl se za celou epizodou odchovanec Manchesteru United.

Keane dnes sice nastupuje ve speciálních ponožkách, které jsou vycpané silikonem, nemusí ale obouvat o dvě čísla větší kopačky, což se spolu s lepší fyzickou připraveností a režimem pod novým manažerem Marcem Silvou pozitivně projevuje na jeho výkonech.