Evropská vystoupení – II. díl
03/04/2019Článek z historie na pokračování vám přináší souhrn vystoupení Toffees v kontinentálních pohárových soutěžích, která započala v šedesátých letech minulého století.
Nejdřív musím vyřídit jeden rest. Komentář Pokladníka mi připomněl, že mi chybí v prvním dílu jedna věta. Everton byl první anglický tým, který hrál evropské poháry pět let v kuse.
Přelom 60. a 70. let. V brance Gordon West, v obraně na stoperu tvrdil muziku Brian Labone, v záloze „svatá trojice“ a na hrotu útoku Joe Royle. V sezóně 1969-1970 Everton vyhrál titul a zůstal pouze jeden bod za tehdejším rekordem anglické ligy v počtu bodů v historii. Kvalifikoval se tak do PMEZ. Islandský Keflavík, tým z jihozápadního pobřeží, nebyl problém. 6:2 doma a 3:0 venku – jasná záležitost. (Keflavík si v dalších dvou sezónách v evropských pohárech zahrál proti Tottenhamu a Realu Madrid. Atraktivní soupeři pro trpaslíka.)
Ale jak to tak už bývá, tak po lehkém soupeři přišel ten těžší. Borussia Mönchengladbach. Tým kolem Bertiho Vogtse, Güntera Netzera a Juppa Heynckese nepovolil týmu z Larnaky ani branku a 16 jich sám nastřílel. Hennes Weisweiler měl k dispozici vynikající tým. Výsledek? Mezi roky 1970 a 1978 včetně skončila Borussia dvakrát druhá a pětkrát vyhrála titul a v roce 1977 prohrála finále PMEZ se sousedy (to už ale tým trénoval Udo Lattek). Suverénně nejúspěšnější desetiletka v historii klubu.
Everton začínal druhé kolo venku a po brankách Vogtse a Kendalla odjížděl spokojen s remízou 1:1. Odveta v Goodison Parku vešla do dějin. Everton se ujal vedení v první minutě po centru Morisseyho, kdy si obrana míče nevšímala a brankář Kleff skákal obličejem do brány, což je vždy známka zoufalství. Míč byl rychlejší a skončil u vzdálenější tyče. Gladbach vyrovnal brankou Laumena, domácí se přes evidentní tlak a jasné šance do vedení nedostali, když Kleff odchytal jeden ze svých životních zápasů, zvláště Royle byl z něj nešťastný.
Šlo se tak na penalty, první rozstřel v historii evropských pohárů. A nelichotivé prvenství pro Joea Royla. Ten se hned úplně první penaltou stal prvním neúspěšným exekutorem pokutového kopu v historii evropských pohárů. Za Gladbach neproměnil ve druhé sérii střelec první branky Laumen, rozhodlo se v páté sérii, kdy udržel nervy Sandy Brown, zatímco West zvládl vyrazit střelu Ludwiga Müllera.
Everton tak postoupil do čtvrtfinále, kde mu los přidělil Panathinaikos Atény. Řeky tehdy trénoval legendární maďarský útočník Ferenc Puskás a v Goodisonu vyrukovali s prešovským betonem. Domácí byli rádi za vyrovnávací branku v poslední minutě na konečných 1:1. Do Atén letěl s karamelkami i vlastní kuchař, ale v obrovském vedru hosté branku nevsítili, takže vypadli na branky vstřelené na hřišti soupeře. Při letu zpět měl první infarkt manažer Catterick. Řekové došli až do finále, kde je ve Wembley porazil Ajax, tým kolem Neeskense a Cruyffa.
Další výlet do pohárové Evropy si Everton zajistil pro sezónu 1975-1976. V sezóně předcházející skončil v lize čtvrtý, takže se kvalifikoval do Poháru UEFA. Leč hned narazil. Rossoneri nejsou lehký soupeř, na Goodison Parku zvládli uhrát bezgólovou remízu. Na San Siru východoněmecký rozhodčí nařídil penaltu za ruku Lyonse, kterou proměnil Calloni. Marně se kapitán Evertonu po zápase dušoval, že míč mu na ruku skočil. Řízení utkání se nelíbilo ani manažerovi Binghamovi, ale na vypadnutí to nic změnit nemohlo. AC Milán došel do čtvtfinále, kde je vyřadil klub FC Bruggy.
Druhá polovina 70. let přinesla další účast v Poháru UEFA. Sezóna 1977-1978 se velmi povedla (třetí místo v lize), takže se Toffees oprávněně těšili na los pohárové sezóny 1978-1979. Ten byl pro první kolo příznivý – dvě symetrické výhry 5:0 nad irskými Finn Harps znamenaly snadný postup do kola druhého. A v něm poprvé mohli spatřit Everton Češi, pokud si zašli na Julisku nebo si pustili televizi.
Forma obou týmů? V prvním utkání v Goodison Parku se sešel první tým československé ligy a druhý tým ligy anglické. Everton byl za aktivnější výkon odměněn vítězstvím 2:1, když za Duklu snižoval Macela po rohu v 87. minutě. Do Prahy přiletěl Everton v lize neporažený a po vítězství v derby. Na Julisku se vecpalo 30 000 lidí (to se někdy stalo? pozn. autora) a viděli jedinou branku zápasu. Tu vsítil v 80. minutě Gajdůšek, když poslal míč do rohu Woodovy branky. Dukla tak gólově zúročila celozápasový tlak a Everton opět vypadl na góly vstřelené venku. Vinu za špatné obsazení Gajdůška vzal na sebe křídelník Dave Thomas. Dukla vypadla ve čtvrtfinále s Herthou Berlín.
Sezóna ale vyšla i v lize, čtvrté místo zajistilo další ročník v Poháru UEFA. Los prvního kola přidělil Evertonu Feyenoord Rotterdam, který tehdy trénoval Václav Ježek. Holanďané doma ve „Vaně“ vyhráli 1:0 a k odvetnému zápasu tak přiletěli v dobré náladě. Ježek dokonce přiznal, že v roce 1973, kdy byl trenérem československé reprezentace, navštívil Everton za účelem studia tréninkových metod – a od té doby karamelkám fandí. Feyenoord vyhrál odvetu opět nejtěsnějším skóre a postoupil. Ve třetím kole byl vyřazen Eintrachtem Frankfurt.
No a dnešní díl zakončíme pohledem na sezónu 1984-85. V předcházející sezóně Everton vyhrál Anglický pohár, když ve finále porazil Watford 2:0. Kvalifikoval se tedy do Poháru vítězů pohárů (PVP). V prvním kole mu los přidělil tým UCD (University College Dublin), tedy sousedy z Irska. Klubu tehdy dělal manažera Theo Dunne, který nějakou dobu před jmenováním do téhle funkce dělal pro Everton skauta. Po bezgólové remíze v Irsku postoupil favorit nejtěsnějším vítězstvím, když gól vsítil Graeme Sharp. Irové urputně bránili, ač vypadli, tak jistě byli s pouze jedním inkasovaným gólem spokojeni.
Soupeř pro druhé kolo? Inter Bratislava. Žlutočerní začínali doma a dobový tisk si všiml TÉ branky Sharpa, kterou odvysílala i československá televize. Jedinou branku zápasu vsítil v 6. minutě Bracewell, Inter měl šance, ale neproměnil je. Stejný hráč v odvetě trefil břevno již v minutě páté, domácí uklidnil Sharp. Everton byl jasně lepší a výsledek 3:0 odpovídal průběhu zápasu.
Soupeř pro čtvrtfinále? Fortuna Sittard z Holandska. O postupu bylo jasno již po prvním utkání, jediným střelcem byl Andy Gray, který ve druhé půli vsítil čistý hat-trick. O tři dny později zemřel několik hodin po třetím infarktu Harry Catterick. Postup do semifinále zajistila výhra v Holandsku 2:0. Semifinálovým soupeřem byl Bayern Mnichov (Pfaff, Matthäus, Dieter Höness, Lerby, Dremmler…). Jeho kapitán Augenthaler to označil za těžký los. Začínalo se na Olympijském stadionu v Mnichově a Everton po kvalitním obranném výkonu dokázal uhrát bezbrankovou remízu. Kendall neskrýval spokojenost, což dal najevo hned po posledním hvizdu italského rozhodčího Bergama.
A odveta v Goodison Parku? Jeden z nejslavnějších zápasů v historii klubu. Neville Southall ve své knize vzpomíná, že opravdu cítil, jak se stadion otřásá v základech, čemuž se při návštěvě necelých 50 tisíc není co divit. Hosté se sice ujali vedení gólem Dietera Hönesse, ale Sharp srovnal hned na začátku druhého poločasu. A pak? Everton vyprodukoval drtivý tlak, kterému Bayern nemohl odolat. Branky Graye a Stevena zajistily postup do finále. Naštvaný trenér Bayernu Udo Lattek po zápase sice pochválil Everton („jsou nejlepší tým v Evropě“), ale s Grayem si zjevně nesedl („měl by hrát ragby, ne fotbal“).
A finále v Rotterdamu? Týden předtím vyhrál Everton ligu, když porazil doma QPR 2:0. Do Holandska přijel jako favorit. Příznejme si, že semifinálová bitva s Bayernem bylo předčasné finále. Jejich soupeřem byl Rapid Vídeň, trenér Otto Barić měl k dispozici hvězdnou trojici Krajnćar-Krankl (kapitán ve finále)-Panenka. Tonda nehrál od začátku, ale ono by to bylo jedno. Everton byl celý zápas jasně lepší a zaslouženě zvítězil. Jen škoda, že kvůli tragédii v Bruselu o dva týdny později nemohl hrát v další sezóně PMEZ, ač ligu vyhrál. To klubu hodně ublížilo…..
A ve třetím dílu si probereme zápasy Evertonu v Evropě od 90. let do současnosti, včetně zápasů proti Olomouci a Ružomberku.
Seznam zápasů Evertonu v soutěžích UEFA v 70. a 80. letech:
| Sezóna | Soutěž | Kolo | Soupeř | Doma | Venku | Celk. skóre |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1970/71 | European Cup | 1.kolo | Keflavík | 6:2 | 3:0 | 9:2 |
| 1970/71 | European Cup | 2.kolo | Mönchengladbach | 1:1 | 1:1 | 2:2 (4:3pen) |
| 1970/71 | European Cup | čtvrtfinále | Panathinaikos | 1:1 | 0:0 | 1:1 |
| 1975/76 | UEFA Cup | 1.kolo | AC Milán | 0:0 | 0:1 | 0:1 |
| 1978/79 | UEFA Cup | 1.kolo | Finn Harps | 5:0 | 5:0 | 1:0 |
| 1978/79 | UEFA Cup | 2.kolo | Dukla Praha | 2:1 | 0:1 | 2:2 |
| 1979/80 | UEFA Cup | 1.kolo | Feyenoord | 0:1 | 0:1 | 0:2 |
| 1984/85 | European Cup Winners‘ Cup | 1.kolo | UCD Dublin | 1:0 | 0:0 | 1:0 |
| 1984/85 | European Cup Winners‘ Cup | 2.kolo | Inter Bratislava | 1:0 | 3:0 | 4:0 |
| 1984/85 | European Cup Winners‘ Cup | čtvrtfinále | Fortuna Sittard | 3:0 | 2:0 | 5:0 |
| 1984/85 | European Cup Winners‘ Cup | semifinále | Bayern Mnichov | 3:1 | 0:0 | 3:1 |
| 1984/85 | European Cup Winners‘ Cup | finále | Rapid Vídeň | 3:1 | ||
Díky Javor, pracná robota. Palec hore za nové pokrytie histórie na webe.
Fascinuje ma vyradenie s Duklou Praha. Mohol by mi niekto z českých kolegov objasniť vtedajší status tohto českého klubu na kontinente? Bolo to prekvapenie? Je mi jasné, že doma patrila medzi velikánov, hrávajúca o tituly, ale dnes sú tie rozdiely v európskych súťažiach predsa len niekde inde.
Předně díky Javorovi za krásný článek. Kdo ví, jaký by byl Everton dnes, kdyby v 1985 anglické kluby nedostaly zákaz startu v Evropě na pět let. Ale na tom nic nezměníme…
Dukla jako armádní celek shromažďovala nejlepší hráče z Československa, její nejlepší období byla 60. léta, kdy se řadila ke špičce v Evropě i ve světě. Čtyřikrát za sebou opanovala Americký pohár (https://en.wikipedia.org/wiki/International_Soccer_League), v prvním finálovém zápase v roce 1961 dokonce rozdrtila Everton. Novinář Ota Pavel celou americkou pouť Dukly v tomto roce krásně sepsal do knížky Dukla mezi mrakodrapy, pro každého fotbalové fanouška je tato knížka povinnost. V 80. letech už zažívala Dukla slabší období, stále ale patřila mezi velmi dobré a uznávané týmy na starém kontinentě.
Kopíruji pasáž knihy Oty Pavla, v níž se píše o zmiňovaném finále s Evertonem (celou knihu si koukejte přečíst :), nejlépe koupit):
Američtí novináři přepadli Everton hned na letišti. Štíhlého Briana Labona, o němž předtím psali „dívat se na jeho hru působí radost“, se zeptali, co říká Kučerovi: „What do you say to Kučera?“
Anglický záložník stroze odpověděl: „Zvlhne mu prach.“
Návrat Evertonu Liverpool do New Yorku byl trochu pompézní, ale na americké poměry spravedlivý vzhledem k tomu, co Everton dokázal a získal. V posledních letech tento velký konkurent Tottenhamu Hotspur pravidelně dobýval jedno z předních míst anglické nejvyšší soutěže. Proto jej fotbalová asociace vyslala na Mezinárodní ligu. Everton nezklamal; jeho cesta do finále překvapila Američany a nadchla fotbalové činitele a fanoušky Anglie. Vyřadil oba finalisty prvního ročníku, skotský Kilmarnock a brazilské Bangu, a prvotřídním klubům – západoněmeckému Karlsruhe, Dinamu Bukurešť, Besiktasu Instanbul – dal pouze po čtyřech nebo pěti brankách. Sedm soupeřů v první skupině mu vstřelilo pouze pět gólů, útočníci Evertonu jich dali dvacet tři a nejlepší střelec skupiny skotský internacional Boby Collins sám osm. Evertonu, vedenému milionáři, se říkalo „Anglická banka“. V Liverpoolu mu patřil jeden z nejluxusnějších stadiónů na světě; pod hrací plochou v Godison Parku dokonce vedlo elektrické topení na rychlé vysušení trávníku. Klub nakupoval za velké částky nejlepší hráče Anglie, Skotska, Irska a Walesu, k finále s Duklou přiletěl s novým útočníkem a reprezentantem Walesu Royem Vernonem.
Milionář William Cox uspořádal před finálovými zápasy v hotelu Manhattan banket pro obě mužstva a novináře. Přátelská schůzka s představováním. Novináři tipovali. Devět z nich s názorem „Everton rozbije jemnou hru Dukly“ označilo předem za vítěze Angličany, deset dalo hlas Dukle.
Na první zápas odjížděli jedním autobusem. Angličané, protřelí válečníci ze všech kontinentů a oceánů, zpívali. Dukla mlčela, jen muzikant Šafránek prohlásil: „Jestli jim půjde hra jako zpěv, máme vítězství na tuty.“
Nikdo se neusmál, Franta měl občas dost řečí. Z filmového záznamu viděli jeden zápas Evertonu. Angličané byli nadělaní chasníci, rovněž čísla na dresech měli velká a hranatá, podobná jejich silové hře. Málo improvizují, dobře vypichují míče, útoky přenášejí křížově zezadu, výborně hrají hlavou a atakují brankáře. Fyzicky byla na tom mužstva stejně, technicky Dukla lépe. To všechno rozvážil Vejvoda a každému dal úkol. Pavel Kouba měl vybíhat a brát vysoké míče Angličanům s hlavy, křídla budou vázat obránce do stran, aby mohli střelci procházet středem. Systém čtyři – dva – čtyři se nemění. Útočných variant je mnoho. Jednou ze zbraní je improvizace, a hlavně – rozhodnout finále v prvním utkání. Sportovní boj má často krásné ovzduší, ale finále nejkrásnější. Vzrušovalo je, když procházeli čekajícími špalíry na Polo Grounds: bílé řady světel zalévaly zelenou plochu, zeleň stoupala až do výšky po tribunách a byla protkána světlými obleky tisíců diváků, ve vzduchu duněly skandované pokřiky.
V kabině si Pavel Kouba mnul nervózně ruce. „Komár“ Brumovský nešťastně pomrkával: osvětlení, při němž musel hrát s umělými čočkami, a hromotlucké postavy Angličanů mu nebyly zrovna po chuti. Čadek tichounce seděl, Masopust tentokrát už po čtvrté převazoval tkaničky u bot a Láďa Novák nezvykle brzy poskakoval při rozcvičce v kabině. Všichni byli nervózní, každý se je snažil uklidnit a povzbudit. Korespondent rozhlasu Ludvík Čermák a technický vedoucí Pepík Kolář, bývalý cyklista a náramný kluk. Pepík dosud držel obdivuhodný dvanáctihodinový československý rekord na dráze: „Když jsem ujel těch tisíc a čtyřicet kol a
slezl z kola, šel jsem dál pořád dokolečka s hlavou na stranu.“ Znal prach a dřinu etapových závodů a neztrácel humor ani ve chvílích, kdy mu peloton ujel. Vždycky znal nějakou tu historku a pomáhal fotbalistům rozhánět chmury před bojem.
Na finále přijelo mnoho Čechoameričanů z různých států USA. V době, kdy mužstvo vbíhalo na hřiště, bylo doma půl druhé v noci. Až zápas skončí, budou první elektriky vozit Pražany do práce, lidé si budou ráno pouštět zprávy, jak dopadli. V takových chvílích vždycky mysleli na domov. Duklu přivítalo dvacet tisíc diváků potleskem, ale stejně silně vítali Everton.
Rozhlasem představovali jednotlivé hráče, každý si šel stoupnout po vyhlášení na své místo. Ve jménech hráčů Dukly jim dělaly potíže háčky. Nakonec stála mužstva podle vyvolávání takhle:
Kouba
Safranek – Jirzi Cadek – Novak
Pluskal – Masopust
Brumovsky – Vacenovsky – Borovicka – Kucera – Jelinek
Fell – Collins – Young – Vernon – Bingham
Harris – Gabriel
Thompson – Labone – Parker
Dunlop
A mohlo to vypuknout
Angličané začali, Duklu jako by mačkaly kopačky. Kouba dostával první velké příležitosti. V páté minutě se Roy Vernon pokusil utéci, zastavili ho ostře. Desítka! Míč si stavěl Bobby Collins, ten nejlepší střelec první skupiny. Pavel Kouba se učil chytat desítky od Vaška Pavlise. Viděl proti sobě takového malého chlapíka se širokou hlavou a silnýma nohama. Kopne to pravou nohou! Blesklo mu rovněž hlavou, že pravačkou to stočí do jeho levého rohu. Jestliže brankář vylétne správným směrem zároveň s úderem nohy, má jakousi naději. Pavel skočil do správného místa a cítil ten prudký a zároveň teplý míč na dlaních. Kluci ho radostně šťouchali do žeber „Pavlíčku, tys to chytil!“
Duklu chycená desítka postavila pevněji na nohy. Evertonem otřásla. Krátce nato se dostal ke slovu dukelský útok. K brankáři Dunlopovi se kutálel pomalý míč, obránce kryl Kučeru, ale Rudla ho oběhl, k míči se dostal první a přehodil jej brankáři nad rukama. Za pár minut dal Jelínek prudkou střelou druhý gól.
Dukla se už pustila do Angličanů, jako by vůbec nebyli založili moderní kopanou. Televizní reportéři v těchto chvílích komentovali hru a hlaholení
trubek na českých tribunách: „Military team do toho opět šlápl za zvuku polnic!“
Novák a Šafránek zastavovali rychlá anglická křídla Binghama a Fella, Čadek s Pluskalem hlavami odebírali anglickému útoku vysoké míče. Pluskal navíc společně s Masopustem tlačil útok. Ostatní nabíhali na přihrávky, kličkovali, dobíhali a stříleli. Z Kučery už byl Brian Labone nešťastný. Výborně hrál Vacenovský, tady mu také občas říkali „playmaker“ – hráč tvořící hru. Hledal skuliny kudy proniknout a nacházel je.
Zase se řítil po pravém křídle a poslal polovysoký míč na Borovičku. Borovice si zřejmě při jeho letu řekl, že zase zkusí svůj „roční gól“ z voleje, a snad z pětadvaceti metrů poslal míč do branky Evertonu. Dukle už bylo hej! Vedla o tři branky.
Ale Angličané se drželi statečně; hráli jako by měli na kabátě dosud všechny knoflíky a jako by se loď pod nimi nepotápěla. Nesurověli, bojovali čestně, a jak mohli, útočili. Jen jaksi nechápali, že už tak moc prohrávají.
Pavel Kouba chytil několik prudkých střel a Láďa Novák vykopl z branky jistý gól. Byl to veliký a oboustranně rychlý zápas. Před koncem poločasu Dukla získala velkou převahu, „komár“ Brumovský dal i v těch čočkách čtvrtý a Kučera po dalším úniku Vacenovského pátý gól. Poločas: 5:0!
To byl trochu silný čaj nejen pro Angličany, ale také pro diváky. Přeskákali nízký plot baseballového hřiště a nesli pražské vojáky k odpočinku do kabin na ramenou, což se pravděpodobně dosud nikdy a nikde nikomu nestalo. Nastal oddych, také bílý míč odpočíval na půlící čáře. Pořadatel turnaje William Cox se tvářil na pětibrankovou pohromu trochu nešťastně: jestli jich dá Dukla Evertonu deset jako Shamrocku Rovers, nepřijde mu na druhý zápas nikdo. Poslal svého syna za Kolářem: „Otec vzkazuje, abyste už nedávali góly.“
Kolář ten vzkaz nevyřídil. Když však dukelská obrana po přestávce zakolísala a Angličané přímo vnesli do sítě dvě branky Vernonem a Youngem, Kolář spiklenecky mrkal na Williama Coxe. Ten spokojeně přikyvoval. Everton dával do boje všechnu vůli, sílu a umění – jako boxer, jenž se bojí porážky k. o. Dukla oplácela útok útokem a ránu ranou. Diváci nadšeně skandovali: „Dukla, Dukla!“
Čtvrt hodiny před koncem byli Angličané groggy. Masopust jim poslal z voleje vzduchem šestý gól a zápas uzavřel sedmou brankou Kučera. Duklu odnášeli ze hřiště opět na ramenou a Brian Labone, co prohlásil o Kučerovi „zvlhne mu prach“, odcházel se slzami v očích. Anglický redaktor Montagu Meth charakterizoval utkání takto: „Nedá se popřít, že fotbaloví nadšenci ve Velké Británii jsou zklamáni porážkou Evertonu. Liverpoolská jedenáctka dosáhla při mezinárodních zápasech řady výrazných úspěchů a tak krutou porážku jako při prvním americkém zápase s Duklou už dávno neutrpěla.“
Po druhém vítězném finálovém utkání na Polo Grounds (2:0) dostali hráči Dukly poprvé stříbrný pohár města New Yorku. Obíhali s ním a s červenomodrobílou vlajkou za bouřlivých ovací hřiště a místní rozhlas pak naposledy v tom roce zahrál „Kde domov můj“.
Dukla Praha už držela všech osm rekordů turnaje a stala se vítězem Amerického poháru.
Everton měl na tu Duklu trochu smůlu, protože na ni narazil v pro Duklu skvělé sezóně (doma titul, v Českém poháru vypadnutí v semifinále). Přitom rok předtím vypadla hned v prvním kole PMEZ s Nantes… Po Evertonu v dalším kole vyřadila slavně Stuttgart, když otočila doma výsledkem 4:0 prohru 1:4 venku. Až ve čtvrtfinále ji vyřadila Hertha Berlín.. Poslední titul Dukly je z roku 1982, poslední zaznamenáníhodný ročník v evropských pohárech je sezóna 1985-86, kdy v PVP došla až do semifinále, kde ji vyřadilo Dynamo Kyjev.