Evropská vystoupení – II. díl

03/04/2019 3 Od Javor

Článek z historie na pokračování vám přináší souhrn vystoupení Toffees v kontinentálních pohárových soutěžích, která započala v šedesátých letech minulého století.

Nejdřív musím vyřídit jeden rest. Komentář Pokladníka mi připomněl, že mi chybí v prvním dílu jedna věta. Everton byl první anglický tým, který hrál evropské poháry pět let v kuse.

Přelom 60. a 70. let. V brance Gordon West, v obraně na stoperu tvrdil muziku Brian Labone, v záloze “svatá trojice” a na hrotu útoku Joe Royle. V sezóně 1969-1970 Everton vyhrál titul a zůstal pouze jeden bod za tehdejším rekordem anglické ligy v počtu bodů v historii. Kvalifikoval se tak do PMEZ. Islandský Keflavík, tým z jihozápadního pobřeží, nebyl problém. 6:2 doma a 3:0 venku – jasná záležitost. (Keflavík si v dalších dvou sezónách v evropských pohárech zahrál proti Tottenhamu a Realu Madrid. Atraktivní soupeři pro trpaslíka.)

Ale jak to tak už bývá, tak po lehkém soupeři přišel ten těžší. Borussia Mönchengladbach. Tým kolem Bertiho Vogtse, Güntera Netzera a Juppa Heynckese nepovolil týmu z Larnaky ani branku a 16 jich sám nastřílel. Hennes Weisweiler měl k dispozici vynikající tým. Výsledek? Mezi roky 1970 a 1978 včetně skončila Borussia dvakrát druhá a pětkrát vyhrála titul a v roce 1977 prohrála finále PMEZ se sousedy (to už ale tým trénoval Udo Lattek). Suverénně nejúspěšnější desetiletka v historii klubu.

Everton začínal druhé kolo venku a po brankách Vogtse a Kendalla odjížděl spokojen s remízou 1:1. Odveta v Goodison Parku vešla do dějin. Everton se ujal vedení v první minutě po centru Morisseyho, kdy si obrana míče nevšímala a brankář Kleff skákal obličejem do brány, což je vždy známka zoufalství. Míč byl rychlejší a skončil u vzdálenější tyče. Gladbach vyrovnal brankou Laumena, domácí se přes evidentní tlak a jasné šance do vedení nedostali, když Kleff odchytal jeden ze svých životních zápasů, zvláště Royle byl z něj nešťastný.

Šlo se tak na penalty, první rozstřel v historii evropských pohárů. A nelichotivé prvenství pro Joea Royla. Ten se hned úplně první penaltou stal prvním neúspěšným exekutorem pokutového kopu v historii evropských pohárů. Za Gladbach neproměnil ve druhé sérii střelec první branky Laumen, rozhodlo se v páté sérii, kdy udržel nervy Sandy Brown, zatímco West zvládl vyrazit střelu Ludwiga Müllera.

Everton tak postoupil do čtvrtfinále, kde mu los přidělil Panathinaikos Atény. Řeky tehdy trénoval legendární maďarský útočník Ferenc Puskás a v Goodisonu vyrukovali s prešovským betonem. Domácí byli rádi za vyrovnávací branku v poslední minutě na konečných 1:1. Do Atén letěl s karamelkami i vlastní kuchař, ale v obrovském vedru hosté branku nevsítili, takže vypadli na branky vstřelené na hřišti soupeře. Při letu zpět měl první infarkt manažer Catterick. Řekové došli až do finále, kde je ve Wembley porazil Ajax, tým kolem Neeskense a Cruyffa.

Další výlet do pohárové Evropy si Everton zajistil pro sezónu 1975-1976. V sezóně předcházející skončil v lize čtvrtý, takže se kvalifikoval do Poháru UEFA. Leč hned narazil. Rossoneri nejsou lehký soupeř, na Goodison Parku zvládli uhrát bezgólovou remízu. Na San Siru východoněmecký rozhodčí nařídil penaltu za ruku Lyonse, kterou proměnil Calloni. Marně se kapitán Evertonu po zápase dušoval, že míč mu na ruku skočil. Řízení utkání se nelíbilo ani manažerovi Binghamovi, ale na vypadnutí to nic změnit nemohlo. AC Milán došel do čtvtfinále, kde je vyřadil klub FC Bruggy.

Druhá polovina 70. let přinesla další účast v Poháru UEFA. Sezóna 1977-1978 se velmi povedla (třetí místo v lize), takže se Toffees oprávněně těšili na los pohárové sezóny 1978-1979. Ten byl pro první kolo příznivý – dvě symetrické výhry 5:0 nad irskými Finn Harps znamenaly snadný postup do kola druhého. A v něm poprvé mohli spatřit Everton Češi, pokud si zašli na Julisku nebo si pustili televizi.

Forma obou týmů? V prvním utkání v Goodison Parku se sešel první tým československé ligy a druhý tým ligy anglické. Everton byl za aktivnější výkon odměněn vítězstvím 2:1, když za Duklu snižoval Macela po rohu v 87. minutě. Do Prahy přiletěl Everton v lize neporažený a po vítězství v derby. Na Julisku se vecpalo 30 000 lidí (to se někdy stalo? pozn. autora) a viděli jedinou branku zápasu. Tu vsítil v 80. minutě Gajdůšek, když poslal míč do rohu Woodovy branky. Dukla tak gólově zúročila celozápasový tlak a Everton opět vypadl na góly vstřelené venku. Vinu za špatné obsazení Gajdůška vzal na sebe křídelník Dave Thomas. Dukla vypadla ve čtvrtfinále s Herthou Berlín.

Sezóna ale vyšla i v lize, čtvrté místo zajistilo další ročník v Poháru UEFA. Los prvního kola přidělil Evertonu Feyenoord Rotterdam, který tehdy trénoval Václav Ježek. Holanďané doma ve “Vaně” vyhráli 1:0 a k odvetnému zápasu tak přiletěli v dobré náladě. Ježek dokonce přiznal, že v roce 1973, kdy byl trenérem československé reprezentace, navštívil Everton za účelem studia tréninkových metod – a od té doby karamelkám fandí. Feyenoord vyhrál odvetu opět nejtěsnějším skóre a postoupil. Ve třetím kole byl vyřazen Eintrachtem Frankfurt.

No a dnešní díl zakončíme pohledem na sezónu 1984-85. V předcházející sezóně Everton vyhrál Anglický pohár, když ve finále porazil Watford 2:0. Kvalifikoval se tedy do Poháru vítězů pohárů (PVP). V prvním kole mu los přidělil tým UCD (University College Dublin), tedy sousedy z Irska. Klubu tehdy dělal manažera Theo Dunne, který nějakou dobu před jmenováním do téhle funkce dělal pro Everton skauta. Po bezgólové remíze v Irsku postoupil favorit nejtěsnějším vítězstvím, když gól vsítil Graeme Sharp. Irové urputně bránili, ač vypadli, tak jistě byli s pouze jedním inkasovaným gólem spokojeni.

Soupeř pro druhé kolo? Inter Bratislava. Žlutočerní začínali doma a dobový tisk si všiml TÉ branky Sharpa, kterou odvysílala i československá televize. Jedinou branku zápasu vsítil v 6. minutě Bracewell, Inter měl šance, ale neproměnil je. Stejný hráč v odvetě trefil břevno již v minutě páté, domácí uklidnil Sharp. Everton byl jasně lepší a výsledek 3:0 odpovídal průběhu zápasu.

Soupeř pro čtvrtfinále? Fortuna Sittard z Holandska. O postupu bylo jasno již po prvním utkání, jediným střelcem byl Andy Gray, který ve druhé půli vsítil čistý hat-trick. O tři dny později zemřel několik hodin po třetím infarktu Harry Catterick. Postup do semifinále zajistila výhra v Holandsku 2:0. Semifinálovým soupeřem byl Bayern Mnichov (Pfaff, Matthäus, Dieter Höness, Lerby, Dremmler…). Jeho kapitán Augenthaler to označil za těžký los. Začínalo se na Olympijském stadionu v Mnichově a Everton po kvalitním obranném výkonu dokázal uhrát bezbrankovou remízu. Kendall neskrýval spokojenost, což dal najevo hned po posledním hvizdu italského rozhodčího Bergama.

A odveta v Goodison Parku? Jeden z nejslavnějších zápasů v historii klubu. Neville Southall ve své knize vzpomíná, že opravdu cítil, jak se stadion otřásá v základech, čemuž se při návštěvě necelých 50 tisíc není co divit. Hosté se sice ujali vedení gólem Dietera Hönesse, ale Sharp srovnal hned na začátku druhého poločasu. A pak? Everton vyprodukoval drtivý tlak, kterému Bayern nemohl odolat. Branky Graye a Stevena zajistily postup do finále. Naštvaný trenér Bayernu Udo Lattek po zápase sice pochválil Everton (“jsou nejlepší tým v Evropě”), ale s Grayem si zjevně nesedl (“měl by hrát ragby, ne fotbal”).

A finále v Rotterdamu? Týden předtím vyhrál Everton ligu, když porazil doma QPR 2:0. Do Holandska přijel jako favorit. Příznejme si, že semifinálová bitva s Bayernem bylo předčasné finále. Jejich soupeřem byl Rapid Vídeň, trenér Otto Barić měl k dispozici hvězdnou trojici Krajnćar-Krankl (kapitán ve finále)-Panenka. Tonda nehrál od začátku, ale ono by to bylo jedno. Everton byl celý zápas jasně lepší a zaslouženě zvítězil. Jen škoda, že kvůli tragédii v Bruselu o dva týdny později nemohl hrát v další sezóně PMEZ, ač ligu vyhrál. To klubu hodně ublížilo…..

A ve třetím dílu si probereme zápasy Evertonu v Evropě od 90. let do současnosti, včetně zápasů proti Olomouci a Ružomberoku.