Everton – Chelsea 1:0

Everton si vyzkoušel novinku zavedenou v Premier League. Na stadionu se, považte, objevili živí diváci. Pro začátek jich bylo 2000 a možná to byla jejich přítomnost, co nabudilo tým k bojovnému nasazení. Odměnou pak všem byl sladký pocit vítězství nad silnou Chelsea.

Toffees očividně nechtěli příchozí zklamat a i bez několika článků základní jedenáctky byla z týmu cítit motivace. Připomínám, že to byl tento soupeř z Londýna, který poskytl odraz ze dna po konci Silvovy éry. Tehdy byl u kormidla dočasně Duncan Ferguson a na to se opravdu jen tak nezapomene.

Mnohé se změnilo od loňského listopadu a Modří z hlavního města posilovali asi ze všech sil. Vyzobali ta nejlepší semínka bující v evropském fotbale, aby rozkvetla do krásy. Havertz, Werner, Zijech, Chilwell, zkušenostmi obrněný Thiago Silva; jediný ekvivalent mě napadá tým poskládaný blahé paměti Roberta Martíneze. Ovšem za jinou cenu.

První poločas

Toffees vyběhli na hřiště bez pravých krajních beků, ale o to více semknutí čelit vlně vítězství, na které se veze soupeř. První sice zahrozili surfaři, oblečení do něčeho, co barvou připomínalo něco zmrzlého a vzorem parkety, ale Havertz neposunul Reece Jamesovi ideálně a tak stihl Godfrey doklouzat s bokem.

Pak na pár minut převzal aktivitu Everton, Richarlison si vyměnil míč s islandským duhovým kapitánem, Mendy už mu zpátky nepřihrál a sobecky chytil míč do rukou. Po chvíli z rohu Mina hlavičkoval nad. Chvíli se nic nedělo, hosté drželi míč, ale převážně na své půlce. Jako deus ex machina udeřilo do Mendyho. Nejdříve se srazil se svým Jamesem, chvilku polehával. A za chvíli to přišlo.

Jedna nula

Začal to muž v zeleném úboru dlouhým výkopem, který si přivlastnil DCL. Mendy si ho chtěl přivlastnit, jenže ouha. Když dorazil na místo, míč i Dominic už byli o kus jinde a bác, penalta. Před dvěma lety se tahali o pozici nejlepšího střelce týmu, včera večer se Richarlison a Sigurdsson chtěli pokusit dostat se znovu na kolej. Málo platné, určený exekutor je Gylfi. Ale žádná zlá krev, Brazilec se podvolil. Kapitán se k míči postavil, jako by nebylo nic snažšího a poslal míč do sítě, jako by nikdy nechybil. To bylo radosti!

Furt ještě první poločas

Ale pořád nebyl konec. Vlastně byla teprve 25. minuta. Richarlison si vyřizoval účty s Jamesem (a dost, říkejme mu prostě Reece), snad proto, že mu jeho účes à la uschlý vánoční stromeček mával až často před obličejem. Ten samý pak z vápna vyslal tvrdou ránu a Pickford ji mávnutím své kouzelné rukavice vytlačil na tyč. Zasahoval po chvíli i proti Zoumovi.

Poločas se dohrával s kolizemi, Reece zajel do Godfreyho a já si už myslel, že Jon Moss kartičku tajně vytáhl. Mina a  Richarlison si lízali rány z předchozích soubojů, Pickford si při odkopu lehl do trávy, s níž téměř splynul. Reece a Chilwell hráli přes naše vápno na třetího, nikdo se o to ale nestaral. Rich se Siggym šli do brejku, ale prvního při střele zjevně limitovala nějaká bolístka. Pickford s Minou pokoušeli štěstí a své zdravíčko další srážkou, pravdou je, že Kolumbijce poslala na (pick)brod Hora s křestním Mason. Před přestávkou ještě Kanté sejmul Allana.

Druhá půle

Zápas byl stále otevřený a skóre se mohlo snadno jakkoliv měnit. Přesto jsem měl pocit, že tohle prostě musí dopadnout dobře. Možná proto, že jsem stále uspával dcerku. Zápletku nezvyklé pohádce přinesl Pickford, když po mendyovsku boxoval na prahu vápna míč k Mountovi. Jeho lob ale vytlačila dobrá víla do sítě za břevnem. Hosté v naději, že nás k nějaké chybě donutí, posílali do vápna centry, ale obrana je spolehlivě odvracela. Nebo se pavouk Mina roztáhl a zabránil Havertzově střele. Everton se osmělil a kapitánův centr ukořistil Mina před DCL.

Konečně spí

Reece dostal žlutou, když ublížil Allanovi. Kam se poděla první žlutá? Vymazal ji někdo Mossovi z notýsku? Matoucí, naštěstí Aurinka už v tu chvíli konečně spala. Přišla tak o zásah VAR. Iwobi poslal DCL do samostatného úniku. Při slalomu v pokutovém území ho zboural Chilwell a Jon Moss nezaváhal. Videorozhodčí ale všemu poměrně rychle učinil přítrž. DCL by potřeboval skleněnou stěnu, aby to ubrzdil na úrovni Zoumova posledního faldíku. DCL alespoň vybojoval žlutou na Thiago Silvovi.

Závěr

Holgate vyslal Iwobiho, tomu se nepodařilo odcentrovat. Hráli jsme o čas, Godfrey i Holgate po colemanovsku vyvezli míč snad o 60 yardů. Rovnováha sil se ale vychylovala na stranu Chelsea, usilující o vyrovnání. Všem těmto pokusům se do cesty postavil zejména Michael Keane, který odhlavičkoval a odkopnul, co se dalo. Everton využil sem tam otevření hry a párkrát se dostal do slibného brejku, vždy ale chyběl kousek, víc síly pro Richarlisona a pár decimetrů pro Doucourého.

Nejhorší přišlo v poslední desetiminutovce, když přímý kop skončil na tyči. Smůla pro Mounta, štěstí pro Pickforda, který nebyl na dosah. Giroud naložil s dobrou přihrávkou od Wernera tak, že to ani nevypadalo tak nebezpečně, jak to bylo. Everton vítězství udržel, když o čas si zahráli až u rohového praporku střídající Gomes a téměř zapomenutý Kenny.

Všechno dobře dopadlo, a jestli to moc nerozmazávali, tak se radují doteď. Vyplatila se sázka na osvědčený recept z druhé třetiny minulé sezóny. Obvyklý problém s přechodem do útoku při absenci hlavních hybatelů se tentokrát nedostavil. Tři body, se kterými málokdo počítal, jsou doma a Everton je dočasně sedmý.

(fotozdroj: Pool/Reuters)

Branka: 22. Sigurdsson z penalty

Žluté karty: 2. Richarlison, 80. Doucouré – 48. Kanté, 59. James, 65. T.Silva.

Everton: Pickford – Holgate, Keane, Mina, Godfrey – Allan, Sigurdsson (83. Gomes), Doucouré – Iwobi (86. Davies), Richarlison (90. Kenny), Calvert-Lewin.

Chelsea: Mendy – James, Zouma, T.Silva, Chilwell – Kanté, Kovačić (82. Gilmour), Mount – Giroud, Havertz (68. Abraham), Werner.

Rozhodčí: Jon Moss  Diváci: 2000