Proč Brands skončil v Evertonu?

06/12/2021 49 Od Riči

Marcel Brands s okamžitou platností skončil jako sportovní ředitel a člen představenstva. V oficiálním prohlášení na webových stránkách klubu to zdůvodnil svým odlišným pohledem na vizi a směřování Evertonu.

Nizozemec působil na Goodison Parku tři a půl roku, jenom v létě přitom prodloužil svůj kontrakt do roku 2024. Přesto jeho konec není nikterak překvapivý. Za jeho angažmá se ohlédl dobře informovaný novinář Phil Kirkbride z deníku Liverpool Echo.

Brands se za celou dobu svého působení na Merseyside musel vypořádávat s chybami, které nakupili i jiní kompetentní v Evertonu, ať už v minulosti či současnosti. To je fakt. Už bývalý sportovní ředitel sice nese část viny za současný nevyvážený kádr a úpadek týmu, zcela jistě ale není jediným původcem problémů, dokonce ani tím hlavním.

Jeho odchod od Toffees je čistě rozhodnutí Farhada Moshiriho jako vlastníka největšího podílu v klubu. Brands, který byl jedním z nejdéle sloužících mužů během Moshiriho éry, prohrál mocenský boj s manažerem Rafaelem Benítezem.

Podle názoru majitele Evertonu nemělo smysl Brandse, jehož mzda činila po snížení kvůli pandemii přibližně dva miliony liber ročně (asi 40 tisíc liber týdně), dále ponechávat ve funkci.

Brands se sice těšil podpory několika členů představenstva, ovšem Moshiri se rozhodl raději podržet Beníteze, který nyní také převezme plnou kontrolu nad přestupy.

Brands v oficiálním rozloučení na webových stránkách podtrhl rozkol o dalším směřování klubu, nezapomněl ale poděkovat za 3,5roční štaci. Bývalý profesionální fotbalista jinak komunikoval s veřejností velmi střídmě, o strategii Toffees hovořil až na výjimky jen s nizozemskými novináři.

Po středečním debaklu v derby byl Brands na Goodison Parku konfrontován rozzlobenými fanoušky, ti hlasitě nadávali na výkon týmu. Odpověď sportovního ředitele byla strohá, ale výstižná: „Opravdu za to mohou jen hráči?“

Bylo veřejným tajemstvím, že Brands nesouhlasil s některými důležitými fotbalovými rozhodnutími, které činilo vedení Blues. Častokrát byl ale překřičen, jako sportovní ředitel tak nikdy neměl plnou autoritu a kontrolu nad řízením prvního týmu, potažmo klubu.

Brands nechtěl najmout Ancelottiho jako manažera, nesouhlasil rovněž s příchodem Beníteze. Nechtěl ani, aby byl vyhozen Silva, třebaže už do Portugalcova jmenování nemohl příliš mluvit.

Brands byl od léta v nebezpečné pozici. Pokud by mohl rozhodovat o novém manažerovi, pravděpodobně by zvolil někoho podobnému Grahamu Potterovi z Brightonu. Moshiri nicméně ukázal na Beníteze, který je dobře známý svou preferencí mít pod kontrolou prakticky všechno, co se jenom trochu týká prvního týmu.

Benítez před několika dny vyhodil dlouholetého vedoucího lékařského oddělení Dannyho Donachieho. Toto rozhodnutí spíše patřilo do pravomoci Brandse, ale Benítez si prosadil svou. Španělský manažer také v létě ignoroval Brandsovy návrhy na posily, Benítez například shodil ze stolu angažování Denzela Dumfriese z PSV.

Lidé blízcí Moshirimu dlouhodobě chtěli, aby Brands už dříve dostal vyhazov. Majitel Evertonu ale přesto v létě prodloužil Nizozemcovi smlouvu, i když napětí mezi mezi dvěma kohouty se stupňovalo, až vyústilo v konec spolupráce.

Brands i přes své mouchy zajišťoval vítanou stabilitu. Během posledních let se dokázal zbavit nejednoho přeplaceného a nadbytečného hráče a také dokázal přivést několik zajímavých jmen.

Brands si vymínil a dojednal přestup Lucase Digneho z Barcelony za 18 milionů liber. Za velmi úspěšný přestup lze i počítat akvizici Doucourého, jehož Brands obdivoval ve Watfordu. Sportovní ředitel rovněž doporučoval koupi Bena Godfreyho z Norwiche a osobně stál za přestupem talentovaného Jarrada Branthwaitea, který se snad v budoucnu stane stálící obrany Evertonu. Jeho potenciál ho k tomu předurčuje.

V Brandsově hledáčku se také objevil Richarlison, jeho přestup ale nakonec prosadil manažer Silva, nakolik Brandsovi se zdála přestřelená cenovka 35 milionů liber. Brands asi neunikne kritice za příchody Fabiana Delpha, Moise Keana a Jeana-Philippeho Gbamina, které si vyhlédl.

Dalším čistě Brandsovým podpisem byl Yerry Mina z Barcelony. Vytáhlého stopera a nejdražšího obránce v historii klubu za přibližně 28 milionů liber opakovaně sužují zdravotní problémy, kvůli nimž odehrál jenom polovinu možných zápasů. Jeho koněm byl i André Gomes, kterého získal z Katalánska za 22 milionů liber. Portugalce však také sráží častá zranění a dá se očekávat jeho prodej.

Toffees dlouhodobě trápí absence náhrady za stárnoucího pravého beka Seamuse Colemana. Brands se neúspěšně snažil přivést posilu na tento post prakticky od svého prvního dne v Evertonu. Nepodařilo se mu také dotáhnout přestup stopera Kurta Zoumy v létě 2019, který se během ročního hostování na Goodison Parku vyšvihl mezi klíčové hráče.

Brands reorganizoval scouting Evertonu s cílem být aktivnější ve vyhledávání mladých talentů, které by si následně Everton vypiplával v akademii a postupně zapracovával do prvního týmu. Od počátku věřil v potenciál Dominica Calverta-Lewina a odmítal koupit drahého útočníka, aby nebrzdil rozvoj dnes již střelecky produktivní devítky Toffees a reprezentanta Anglie. Brands rovněž vkládal velké naděje do odchovance Anthonyho Gordona.

Nejistá je nyní budoucnost Gretara Steinssona, jehož Brands před třemi let přivedl na pozici šéfa skautingu a rozvoje mladých hráčů.

Někteří jedinci ve vedení klubu kritizovali Brandse za to, že se příliš pomalu zbavoval přeplacených a nadbytečných hráčů. Udat tyto fotbalista ale nebylo lehkým úkolem samo o sobě, později to navíc ztížily ekonomické dopady koronavirové pandemie. Schválení vysoké týdenní mzdy Jamese Rodrigueze ve výši 200 tisíc liber si vydupal manažer Carlo Ancelotti.

Brands v létě nechal odejít talentovaného Thierryho Smalla po vypršení smlouvy. Agent mladíka si měl říct o vysokou mzdu, kterou Brands nehodlal akceptovat.

Mnohokrát probíraný a vysmívaný transfer Alexe Iwobiho z Arsenalu: Brands byl proti jeho příchodu za 28 miliónů liber na Deadline Day léta 2019. Přestup ale protlačil vlastník Farhad Moshiri, a tak se Nigerijec kupoval během své dovolené na jachtě v Dubaji.

Brands, ač byl sportovním ředitelem, si často musel připadat jako páté kolo u vozu, jelikož nevěděl o přestupech, jež Everton dojednává. Takové amatérské řízení by snad člověk nečekal ani u českého prvoligového celku…

Brands netušil, že vedení Evertonu v létě 2019 poslalo Crystal Palace oficiální nabídku na Wilfrieda Zahu, neboť žil v domnění, že klub si nemůže dovolit drahé nákupy. Eagles prodej své hvězdy odmítli, situace se ale opakovala u přestupu Bena Godfreyho. Brands operoval s představou, že je možné přivést obránce z Norwiche pouze na hostování, vedení Evertonu ovšem za jeho zády dojednalo trvalý přestup.

Současný Everton se zmítá v obrovském chaosu, Brands se ho evidentně snažil zkrotit, ale jeho hlas byl překřičen a také nakonec utišen. Moshiriho ho totiž viděl jako viníka současné krize klubu. Brandsovy kompetence nyní přebírá manažer Rafael Benítez, jenž se i přes podprůměrné výsledky, zdá se, těší Moshiriho důvěře. Podle několika zdrojů ale není ani vyloučen příchod nového sportovního ředitele. Má to však smysl, jestliže mu vedení Evertonu nedá možnost dělat svou práci?