Liverpool W – Everton W 0:1

Vítězství v derby přineslo první tři ligové body a radost všech Evertonians. Merseyside je modré! Aspoň jeho ženská polovina. Prozatím.

Zranění Martiny Piemonte se ukázalo vážnějším, než se zprvu zdálo a pro poraněné kolenní vazy bude mimo provoz několik týdnů. Na marodku se k ní připojila Elise Stenevik s poraněným lýtkem. Ani Sara Holmgaard není stále fit. Její sestra Karen už byla způsobilá do zápasu zasáhnout, stejně jako Katia Snoeijs, která s ortézou na pravačce nastoupila do druhé půle.

První polovina

začala takřka katastrofálně. První střídání přišlo už po necelé minutě hry, kdy na hřiště nastoupila Claire Wheeler, aby nahradila z trávníku odkulhávající Lucy Hope. Zdá se, že si škaredě pochroumala kotník, ale v době vzniku článku mi nebylo o rozsahu zranění nic známo. A za chvíli mohl být ještě hůř, když si domácí rozebraly naší obranu a po střele Kearns se rozvlnila síť naší branky. Na štěstí pro nás byl gól neuznán pro milimetrový ofsajd. O několik minut později se Brosnan povedlo vytěsnit dělovku Holland na břevno a moc nechybělo, aby s míč ocitl za brankovou čárou. Za nás mohla při sporadické šanci odpovědět Bissell, ale v gólové pozici minula míč. V této fázi zápasu to s námi vypadalo všelijak. Vše ale změnila minuta 31. Veje rozehrála rohový kop a na zadní tyči nikým nehlídaná Finnigan hlavou otevřela skóre – 0:1. Branka obraz hry výrazně změnila, z karamel se najednou stal tým, se kterým bylo nutné v zápase seriózně počítat.

Druhá polovina

přinesla z naší strany výrazně lepší fotbal. Přispělo k tomu sebevědomí narostlé po střeleném gólu, vyšší nervozita domácích, naše střídání a v neposlední řadě výborný výkon Heather Payne. Payne svojí neúnavnou prací a citem pro přesně a včas umístěnou přihrávku ukázala, že titul „Mladá irská fotbalistka roku“ nedostala náhodou. Ale výborně zahrála celá naše záloha (Bennison, Yaya a Vanhaevermaet). Vanhaevermaet se málem podařilo skórovat, bohužel její hlavička byla nepřesná. Vystřídavší Snoeijs řádně potrápila obranu Reds. Přinejmenším její střela do břevna měla skoro všechny parametry výstavní gólové střely (až tedy na to umístění). Snaha domácích o vyrovnání nebyla právě kdovíjaká a skončila neúspěšně. K pohodě jim asi nepřispěl ani po našem gólu ztichlý domácí sektor a fanoušci opouštějící tribuny. Na závěr zápasu si ještě Brosnan vysloužila žlutou kartu za seřvání rozhodčí, která nechala pokračovat hru i po knokautování Payne míčem do obličeje.

Shrnutí

Zápas po rozpačitém úvodu měl všechny parametry Merseyside derby včetně pro nás příznivého výsledku. Je potěšitelné vidět, že jsme schopni hrát velmi slušný fotbal. Podaří se nám tento výkon zopakovat i proti přesněji a chladnokrevněji hrajícím soupeřům? Bylo by krásné vidět v útoku Snoeijs a Piemonte, ale to pro zranění italské strikerky nějakou dobu nepůjde. Velkým mrakem na jinak blankytné obloze je také zranění Hope, které vypadá, že jí nejméně na týdny vyřadí ze hry. Ženou zápasu je myslím bez obav možné vyhlásit Heather Payne za její neúnavnou práci, kterou předvádí už několikátý zápas po sobě. Povedlo se nám nastoupit na úspěšnou vlnu? Uvidíme to v neděli, kdy se na nás přijedou podívat Red Devils. COYB!

Fotografie: Megan Finnigan (zdroj livescore.com)

Branky: 31´ Finnigan  ŽK: 77´ Hinds, 78´ Payne, 88´ Vanhaevaermaet, 90+1´ Brosnan

LFC (3-4-1-2): Laws; Clark, Bonner, Fisk; Koivisto (Matthews 61´), Höbinger (Lundgaard 81´), Nagano, Hinds; Holland; Kearns (Enderby 61´), Haug (Lawley 61´)

EFC (3-4-2-1): Brosnan; Björn, Finnigan, Veje; Payne,Vanhaevermaet, Galli (Holmgaard 73´), Hope (Wheeler 3´); Bennison (Olesen 73´); Sørensen (Duggan 73´), Bissell (Snoeijs 56´)

Rozhodčí: Abigail Byrne  Diváci: 23 088