Everton – Fulham 1:1, na pen. 6:7

Povědomá situace. Dobrá forma, přívětivý los, čistka favoritů, domácí podpora. Ligový pohár vypadal skoro na dosah, ale bylo to pouze mámení, zapomeňte!

Ligový pohár je otloukánek mezi fotbalovými soutěžemi v anglické kopané. Zpočátku zcela otevřeně přehlížená, však Everton po prvním ročníku 6krát vynechával, aby pak ještě v sezóně 70/71 dal přednost své účasti v PMEZ. To také umožnilo, že 5krát zvítězili týmy mimo nejvyšší soutěž (v FA Cupu se to stalo ale dokonce 8krát), dvakrát se do finále dostal tým ze čtvrté ligy (Rochdale 1962, Bradford 2013).

Everton tedy dlouho nebral soutěž vážně. Až změna na konci 60. let, která vítězi zaručovala účast v Poháru UEFA,
a také finále ve Wembley, pozvedla úroveň poháru. Pro Everton šlo letos o 58. pokus o vítězství. Do čtvrtfinále to dotáhl pojedenácté, s tím, že bilance byla vyrovnaná 5:5. Těch 5 postupů se podařilo proměnit ve 3 semifinále a 2 finále, ale žádnou trofej.

Čtvrtfinále je vlastně honosné označení pro 5. kolo. Everton, jak víte, vstoupil společně s většinou týmů z EPL
do 2. kola, zástupci v evropských pohárech až do 3. kola. Z této osmičky se do semifinále zcela jistě podívá jediný.
Jak známo, řada týmů do soutěže nenasazuje to nejlepší, co má k dispozici. Takže jde opravdu o druhou kolej, nicméně po 28 letech čekání na trofej je Ligový pohár pro Evertonians jakýmsi dostupným svatým Grálem, je na dosah, ale zároveň nedosažitelný.

První poločas

Po zdlouhavém úvodu se vrátím k zápasu. V tom se toho popravdě moc nestalo, tempo bylo pomalejší a oba týmy se až tak dopředu nehrnuly. Odpusťte mi, vnímání zápasu mi zkreslil špatný a nestabilní stream, kombinovaný s rozhlasovým přenosem z oficiálního evertonského webu.

Základní sestavu opět doplnili napravení recidivisti Branthwaite a Gueye, ale trochu nezvykle. Branthwaite zamířil
na levý kraj, Keane totiž setrval ve středu a sednout si šel Godfrey. Gueye pak nahradil nejvysunutějšího ze středových hráčů Doucourého, který ještě nebyl zcela zdráv a jehož místo tedy zabral pro sebe Garner.

Do první zajímavé šance se dostal až ve 25. minutě McNeil, jenž z úhlu po přihrávce Calverta-lewina mířil nad.
Po půlhodině se vrhal hlavou do zakončení Branthwaite, ale pro Lena to nebyl těžký, byť jediný brankářský zákrok, první půle.

Ve 40. minutě dostal velmi přísnou žlutou kartu Michael Keane za faul před vápnem, ale přímý kop se Willianovi moc nepovedl. Naneštěstí již za chvilku si právě Keane srazil Robinsonův centr do vlastní branky – 0:1.

Druhý poločas

V druhé půli se Everton pokoušel dohnat ztrátu, ale dlouho se to nedařilo. Nejblíže se dostal Harrison, střelou z dobrých 25 metrů ale mířil kousek vedle. Změna nastala až se střídáním, v 61. minutě přišel Beto a v 72. Danjuma. Mezitím, až v 68. minutě, přišla první střela na branku ze strany hostí, nebyl to nikdo jiný než Alex Iwobi, ale nic vážného. Krátce poté hrozilo vyloučení Tetemu, který se žlutou kartou zahrál úmyslně rukou, ale rozhodčí Graham Scott byl milosrdný.

Danjuma se tlačil do zakončení, první pokus byl zblokován. Součástí byl také akce z 82. minuty. Nahrál na penaltu Garnerovi, který ale při střele podklouzl, od Robinsona se míč odrazil do vzduchu, kde si ho našel Beto a trknul ho do branky – 1:1. Toffees pak dokonce působili jako tým s větší chutí vyhnout se penaltám, ale Danjuma zblízka volej neumístil mezi 3 tyče. Fulham v nastavení také měl náznaky, ale na Pickforda nic neprošlo.

Penalty

V součtu došlo pro Everton na 18. penaltový rozstřel, z předchozích byl úspěšný jen 6krát. Napoprvé to vyšlo ve výše zmíněném ročníku 1970/71 v PMEZ proti Mönchengladbachu (4:3) (šlo o úplně první rozstřel v historii evropských pohárů – pozn. reakce). Naopak poslední 3 rozstřely skončily zklamáním.

Tarkowski vyhrál los a kopalo se proti Gwladys Street End. První střelci Evertonu (Beto, McNeil, Keane, Danjuma) mířili až překvapivě dobře, na druhou stranu Pickford měl několikrát k úspěchu blízko, zejména proti Carneymu a Palhinhovi. Většina Whites si také neodpustila otravné cupitání, aby pak mířili na Pickfordovu levou ruku. I přes všechnu snahu tam byla reprezentační jednička Albionu pozdě. Až do 4. série, kde drobnými krůčky vystoupil z předepsané pozice na brankové čáře a zneškodnil kop De Cordovy-Reida.

Komentátor Ian Snodin volal po Pickfordovi, jakožto exekutorovi, nabízel se i druhý rozehrávač standardek Garner. Volba ale padla pro finální sérii na Onanu, který zvolil krátký rozběh a na Lena si nepřišel. Vinicius nezaváhal a tak se pokračovalo dále do náhlé smrti.

Tarkowski a konečně Garner potvrdili chladnokrevnost, stejně se vedlo Tetemu s Robinsonem, který z toho fakt radost neměl. Osmým exekutorem ze Everton byl Gueye, jenže svou ranou trefil tyč, navíc Leno stranu odhadl správně. Tosin pak opět prostřelil Pickforda po jeho levici – 6:7. Konec, Fulham to poprvé dotáhl v Ligovém poháru do semifinále.

Hráč zápasu redakce: Beto (zaslouží si to i za tu půlhodinku)

Branky: 82‘ Beto – 40‘ Keane (vlastní)  Žluté karty: 39‘ Keane, 50‘ Patterson – 64‘ Tete, Pen‘ Leno

Everton: Pickford – Patterson, Keane, Tarkowski, Branthwaite – Harrison (72‘ Danjuma), Gueye, Onana, Garner, McNeil – Calvert-Lewin (61‘ Beto)

Fulham: Leno – Tete, Tosin, Bassey, Robinson – Wilson (77‘ De Cordova-Reid), Reed(77‘ Perreira), Iwobi (87‘ Diop), Palhinha, Willian (62‘ Carney) – Muniz (87‘ Vinicius)

Rozhodčí: Graham Scott  Diváků: 38 715